Trocha ekonomicko-společenského čtení do nového roku

Jeffrey David Sachs - ekonom
Radar v Česku nebude

Ještě k vymýcení chudoby: navrhujete poskytovat chudým zemím mnohem více peněz než doposud. Vaši kritici, například autoři knihy Samaritan''s Dilemma, však tvrdí, že je třeba v těch zemích vytvořit institucionální rámec, jenž vygeneruje potřebný růst a tedy i bohatství.
Když se podíváte na celkovou výši té pomoci, je poměrně malá. Není pravda, že jsme se již pokusili třetímu světu potřebné množství peněz dodat. Pravdou je, že jsme se o to nikdy nepokusili. Nikdy jsme se příliš nesnažili zbavit Afriku chudoby. Většina Američanů ani neví, jak malá naše pomoc třetímu světu ve skutečnosti je. Jak říkám, na armádu vydáme ročně více, než kolik kdy dal celý svět dohromady na Afriku. Ta teze, že jsme se pokusili, ale prostě to nefunguje, je zcela mimo. Kritici neví, o čem mluví.

Je to střet filozofií: vaší, že peníze vytvoří kvalitní instituce, a jejich, že instituce přinesou kýžený růst, tedy bohatství a peníze.
Když každým rokem umírá deset milionů dětí, které by mohly zůstat na živu, nemají přístup ke vzdělání, k základním potřebám, pak jenom sedět a tvořit teorie, že jednoho dne se to „samo" napraví, aniž by bylo řečeno jak, je zcela neadekvátní. Já jsem alespoň přišel s určitým konkrétním návrhem, vyčíslil náklady. Ti kritici vlastně nic nepředložili.

J. D. Sachs
Cynici vládnou a chudí chudnou

Co ekonomové obhajující volný trh, Friedrich August von Hayek, vůdčí představitel rakouské školy, nebo Milton Friedman?
Hayek se vydal dobrým směrem, ale zašel tuze daleko. Souhlasím s ním, že přemíra státního vlastnictví je pro ekonomiku škodlivá a nebezpečná. On se pak však stal jakýmsi guru liberalismu ve stylu laissez-faire. Hlásal, že sociální stát vede k tomu samému potlačení demokracie a svobody jako stát opírající se o socialistické vlastnictví. To byla velmi špatná předpověď. Nepotvrdila se. Podobné je to s Friedmanem: měl silné a objevné myšlenky - pomohl pochopit příčinu velké hospodářské krize coby peněžní jev -, ale myslím, že „přestřelil".

Kladl až přehnaný důraz na monetarismus?
Jeho idea nastavit růst peněžní nabídky doslova do módu autopilota (předem stanovený automatický růst peněžní nabídky ve výši x procent - centrální banka coby „pilot" tak ztrácí na významu, pozn. LK) nebyla nikdy braná vědeckými kruhy příliš vážně. Myslím však, že jeho teze, že inflace je peněžní jev, má své opodstatnění. Ale Friedman je nejvíce znám obhajobou nikoliv přímo laissez-faire ekonomie, ale poměrně velmi volného a minimálně regulovaného trhu - a myslím, že toto je chybná teze, a to empiricky i analyticky. Samuelson přišel s jedním z nejdůležitějších poznání ekonomické vědy - s teorií veřejných statků, dle níž volný trh za jistých podmínek nedostatečně zajišťuje zcela zásadní služby. Trhy prostě za jistých podmínek fungují a za jiných nikoli. Friedman a jiní, z mého pohledu ideologové volného trhu tento základní poznatek ignorují.

Joseph Eugene Stiglitz - ekonom
Klaus s kupónovou privatizací neuspěl

Je záchrana Fannie a Freddie společným podnikem vlády a velkých firem z Wall Streetu?
Ano, Wall Street řekl: „My potřebujeme sanaci našich investorů." Vláda souhlasila. Nejlepším řešením by bylo plné znárodnění nebo bankrot. Zkrátka začít úplně nový systém. To by maximalizovalo plynulost toku peněz a minimalizovalo náklady pro daňové poplatníky. Wall Street obecně nechce takové řezy, pouze sanace. Ač pro ekonomiku jako celek je lepší nový start, investoři si pochopitelně chtějí uchovat tolik bohatství, kolik je jen možné. Dělají to dvěma způsoby - svými penězi a vlivem na jedné straně a hrozbami na straně druhé. Když neuděláte tohle, trh zareaguje takhle a vy poneste důsledky. V uplynulých letech katastrofálně odhadovali riziko a nyní uplatňují vliv a dožadují se, aby je z chyb vláda vykoupila.

Ve svých modelech prosazujete osvícenou vládou, jež napravuje dle vašeho názoru nezbytná selhání trhu. Nyní je však vláda zjevně minimálně spoluviníkem těch problémů. Není tak osvícená, jak předpokládají vaše modely.
V mých modelech popisuji, co by vláda měla činit. Měla by regulovat. V případě, že dojde k nějakému neblahému vývoji, měla by se snažit jej řešit, snažit se oživit trh, chránit však prostředky daňových poplatníků. Zároveň nebýt natolik zaslepenou, aby nerozpoznala sílu Wall Streetu. Wall Street přesvědčil Bushe, Greenspana a spol. - všichni jsou podobného smýšlení -, aby neregulovali trhy. A to je příčinou nynější pohromy. Teď Wall Street vládu přesvědčuje, aby sektor ozdravila - na úkor daňových poplatníků a za cenu dalších budoucích neblahých událostí. To je realita politiky, jež vstupuje do procesu.


Petr Holub - novinář
Východisko z krize, recepty podle Marxe

Opět populární teorie „konce kapitalismu“ tvrdí, že neřízené tržní síly, za kterými se skrývají jen zištné zájmy jednotlivců, vedou zákonitě ke kolapsu. Dojde k němu ve chvíli, kdy si nejsilnější hráči na trhu v čele s bankéři, akcionáři a manažery nejsilnějších firem přisvojují o mnoho víc zisku, než odpovídá ekonomickým výkonům jich samých či jejich podniků.

Autorem této úvahy je Karel Marx a připomínat byť jen jeho jméno je ještě dvacet let po pádu komunismu tabu.

Všude v Evropě však oči nezavírají ani před hrozící krizí ani před hrozbou, že měl Marx třeba pravdu. Díky tomu se mohou na krizi lépe připravit a vzít si z ní poučení do budoucna.

Ilja Herold - ekonom
F. A. Hayek, Ideolog tržní společnosti

Hayek,- dovolte mi abych to zopakoval,- nevidí ve vesmíru žádný řád a úzkostlivě se varuje, aby nějaký řád do vesmíru sám vkládal. Otázky po smyslu, po směřování, po orientaci a zdá se že i jen po předvídání jsou mu nesmyslné. Vše jsou jen jednotlivosti a jejich spontánní a z hlediska celku jen náhodné kolotání. To je vlastně jediná skutečná zákonitost, která ale vytvořila a vytváří vesmír, a kterou je nutno sledovat a úporně střežit.

Tato představa Hayeka provází i do společnosti a ekonomiky. Dějiny nejsou a nemají smysl. Protože vlastně ani společnost není a proto vlastně ani dějiny. Jsou jen lidé jako jednotlivci a jejich volným setkáváním vznikají obrazce, vztahy a seskupení, která však nemají sama o sobě jakoukoliv setrvalost, význam, hodnotu ani smysl. Hodnotu a smysl, jakožto reálnou existenci, mají právě jen tyto bytosti jako individua.

Toto ko-existování,- tato spoluexistence individualizovaných lidských bytostí, je jediným způsobem a možností jakékoliv budoucnosti. Nejen jakýmkoliv plánováním, řízením, ukládáním, ale již i jakýmkoliv předvídáním, hodnocením a upřednostňováním vývoje vzniká jen útlak a zlo. Proto i rodina, klan, národ, církev, stát,- to vše jsou nástroje totality, narušující základní světový BEZ- ŘÁD.

S tímto pohledem vstupuje Hayek do řady těch, jejichž heslem je stará zásada „lasez faire“, to jest “nezasahujte“. Vstupuje sem ovšem s novým zápalem a s novými argumenty. Pravdivost svých vývodů dokazuje přitom poněkud rozporně obecným zvyšováním životní úrovně, růstem populace, stoupající efektivností, a z ní vyplývající celosvětovou prosperitou i individuálním užitkem.

Spolu s cílenými zásahy do ekonomiky odmítá Hayek i samy idealistické představy o humanitě, spravedlnosti a lidských právech. A protože vše toto mu splývá se socialismem, odmítá Hayek socialismus, Marxe, levici, i vše co s tím a s nimi souvisí. Marx je, podle výslovného Hayekova výroku, reakcionářem, který se staví proti spontánnímu vývoji organického bytí a snaží se pokazit vše dobré, co zde příroda již vytvořila. Na stejnou podúroveň Marxovu staví Hayek i Sigmunda Freuda, který se podle něho snažil úspěšně individualizovanou a odlidštěnou lidskou duši vracet zpět do stavu primitivního společenského bytí. Je přirozené, že pojmy jako Bůh nebo duše se u Hayeka nevyskytují. Nemyslím tím v tomto okamžiku na mystiku ani metafyziku, ale na samu ideu čehokoliv, co transcenduje, to jest překračuje a nadhlíží pragmatické naturální lidské existování.

Nečetl jsem doposud, přiznávám se, atheističtější knihu než je zmíněná trilogie. I když se v ní slovo Bůh ani jednou nevyskytuje. Nejde o ateismus přírodovědní, spirituální ani společenský. Jde o ateismus prázdnoty, hluchoty, samoty, zbytečnosti, mlčení a mrazu. Ateismus, který není třeba vyznávat ani vysvětlovat,- ateismus, o kterém není třeba mluvit. Nehezká věc. Politickým vyústěním Hayekova myšlení je požadavek na vládu, která má jedinou starost a oprávnění: Totiž zabránit jakémukoliv omezování osobní individuality a individuální svobody. V praktickém dopadu Hayekova vidění má tedy vláda především zabránit socialismu,- který ovšem Hayek až nepochopitelně primitivně chápe jako samoúčelné zavádění plánovitého řízení do praxe. Svědčí to o tom, že se Hayek socialismem nejen hlouběji nezabýval,- ale že o něm ani nic nevěděl. S čímž se ovšem setkáváme i u lidí, kteří socialismus hodnotí i z jiných hledisek, než hayekovských. Oponuje-li navíc Hayek socialismu modernímu,- a má zcela konkrétně na mysli Saint-Simona a Augusta Comta, z nichž prvý zemřel 1828 a druhý 1857, nelze se mnohému divit. Je ovšem pravda, že i mladíček proti těmto uváděným „modernistům“,- totiž Karel Marx,- zemřel již před 125 lety.