Politiky můžeme vyměnit v volbách, ale co s novináři?

Je skutečností, že řada anket a průzkumů sleduje náladu voličů a jejich příchylnost k politickým stranám. Z těchto průzkumů vychází v letošním roce veliký propad koaličních stran a vzestup ČSSD.
Kdybychom se ale s ohledem na výsledky těchto průzkumů podívali na psaní denního (či dokonce bulvárního tisku), zjistili bychom, že naši novináři zřejmě žijí v jiném státě.
Soustředíme-li se na hlavní deníky (MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny a Právo), můžeme již podle jména autora článku či komentáře poznat jeho politické zaměření. S výjimkou Práva je to zaměření pravicové. A i v Právu velmi často zaznívá kritika levice, ovšem často zaměřená ani ne tak na ideje, ale na osobnosti.

Zřejmě se tedy veškerá snaha některých pravicových novinářů (zvláště jmen jako Komárek, Steigerwald, Buchert, Bendová, a d.) míjí účinkem, když se veřejné mínění od pravice odvrací.
Pokud tedy veřejné mínění vidí věci jinak než novináři ve většině našich deníků, jak je možné, že někde nezapůsobí zpětná vazba a vedení těchto deníků nezačne zpytovat svědomí, jestli je psaní jejich redaktorů v souladu s realitou?

I titulek někdy dokáže říci dost o autorově přístupu. Dnes jsem třeba zahlédl nadpis: „Koaliční lídři si pozvali Paroubka do Kramářovy vily“. Slušný objektivní novinář by napsal: „Koaliční lídři pozvali Paroubka...“ - pozvali ho přece na jednání, ne před koncil. Ale to je právě typický příklad stranického neobjektivního postoje takových novinářů.
A jiný příklad z tohoto týdne – po vystoupení poslance Hovorky vystoupil ve sněmovně ministr Kalousek a ironicky omlouval vystoupení Hovorky, že „se naše zdravotnictví málo stará o choromyslné“. Na obranu Hovorky vystoupil poslanec Rath, který řekl: „Pane ministře, nebylo to směřováno mně, ale vy jste živoucím důkazem, že tady chodíte, že naše zdravotnictví se o choromyslné stará nedostatečně.“ Ze strany Kalouska následovalo známé sprosté gesto se zdviženým prostředníčkem. Řada novinářů sice gesto odsoudila, ale neuvedla, že příčinou bylo sprosté napadení spolustraníka ze strany Kalouska a že Rath tuto sprostotu vrátil původnímu autorovi – Kalouskovi.

Politici odcházejí, ale novináři zůstávají. Během osmi let vlády sociální demokracie nenalezli novináři na členech tehdejší vlády nitku suchou. Ne že by si to kritizovaní nezasloužili, ale .. přišla změna po volbách v r. 2006 a myslíte, že se kritika soustředila na chyby a nedostatky nových ministrů? Kdepak, nejvíce kritiky nadále směřovalo ve zmíněných denících MF Dnes a LN na ČSSD (zvláště oblíbeným objektem byl poslanec Rath). A když se nedejbože provalilo něco i na vládní stranu (jako třeba hovory o Ivánkovi mezi českými mafiány) řešilo se to v tisku zmínkou, doplněnou hned o konstatování, že dotyčný má přece nejdokonalejší prověrku a o rekapitulaci, co všechno se provalilo před pár lety na socdemáky.

Pokud si připomeneme, jak někteří novináři k majetku přišli (vytunelováním Mladé fronty), není divu, že bojují za tu stranu, která zaručila, že podvody při privatizaci stihatelné nejsou. Je dobré si vzpomenout na „pány novináře“ z r. 1968 (Volného, Wienera, Budína, Šťovíčkovou a d.), kteří mohli tušit jak skončí, ale psali pravdu.

V dnešní době je plusem svoboda a rozsáhlý přístup k internetu a mínusem, že ti občané, které naši pravicoví komsomolští novináři masírují, se k internetu většinou nedostanou.
Jak tedy docílit výměny garnitur v novinách tak, jako tomu bylo nyní v krajských zastupitelstvích a snad časem bude i v parlamentu?

Je to hlavně otázka majitele tiskovin. V krajích se vydávají krajské tiskoviny a lze zaznamenat, že během jednoho měsíce se z adorace, co všechno se za minulých krajských vedení udělalo, obsah změnil na střízlivé výčty, co se neudělalo a kdo za udělané shraboval peníze.

Pokud by ta anketní většina občanů, která je za politickou změnu, vynaložila trochu úsilí a začala zasypávat vydavatele a šéfredaktory dopisy s protesty proti tendenčnímu psaní, možná by k určité změně došlo. Zvláště nyní, kdy lze očekávat, že i firmy, které podporovaly tento tisk prostřednictvím celostránkových inzerátů, budou muset šetřit.

Možná, že není daleko doba, kdy místo nadávání na poměry v hospodě, si dotyční uvědomí, že „všechna moc patří lidu“ a ozvou se. Zrovna teď vidíme, že se dohodly odbory dopravních zaměstnanců, že v době, kdy šéfové ČEZ a ČD dostávají miliónové odměny a poslanci či senátoři mají nezdaněné příjmy, je sprostotou, aby vláda chtěla zdanit jejich režijky, stravenky a další benefity. Takže odbory v takových firmách, které dávají celostránkové nabubřelé inzeráty do novin, by mohly svému vedení říci: „Kdybyste takto nevyhazovali peníze, mohli byste v krizi podržet naše platy.“

poslal Onlooker