pátek, června 29, 2007

Je strana zelených nositelkou vyššího poznání?

Už dlouhé týdny naší mediální scénou otřásá skandál Anička. Je s podivem, že se nikdo nezamyslel nad propojením Hnutí grálu a z nich odštěpené sekty Imanuelitů se zelenými Jakubem Patočkou a Annou Šabatovou – manželkou Petra Uhla. Za naší „nejduchovnější“ stranu lze totiž považovat právě ji, přesto že si na tento titul dělají nárok lidovci. Mezi esoterickou veřejností má mnohem vyšší podporu, než je běžné. A neusuzuji to pouze dle předvolebních zelených čajoven.

Začněme od maskota zelených, největšího žijícího českého humanisty, tvůrce občanské společnosti, a neúnavného šiřitele pravdy a lásky, exprezidenta Václava Havla. Tento osobní přítel Dalajlámy, a i některých českých guruů, rád nechává vyniknout svůj spisovatelský talent na předmluvách k u nás vydávané esoterické literatuře. Se svým přítelem knížetem Karelem Schwarzenbergem, tohoto času naším ministrem zahraničí vyjma oblastí Evropy, Severní Ameriky, muslimských zemí a Korejského poloostrova, jsou členy lóže svobodných zednářů.

Sestoupíme teď z vysoké politiky. Mám jednu velice aktivní sousedku. Angažuje se opravdu takřka ve všem. Třeba obíhá s peticí proti tomu, aby byl na naší ulici zakázán vjezd kamionům. Netrčím celé dny doma, ale projet kamion na naší ulici zahlédnu v průměru jednou za měsíc. Tato sousedka je učitelkou ve Waldorfské škole, vyučující dle antroposofie Rudolfa Steinera. Nepřekvapilo mě, když jsem ji objevil na kandidátce strany zelených do komunálních voleb. A i mí příbuzní, stále básnicí o svých třinácti minulých životech, se o straně zelených kladně vyjadřovali už v době, kdy se snažila prodrat na brněnský magistrát.

Tak je možné, že zelená barva v názvu strany vyjadřuje něco jiného, než si myslíme. Třeba by nebylo naškodu se zeptat našeho nejslavnějšího ufo-kontaktéra Ivo A. Bendy . A velitel vesmírné flotily plejáďanů Aštar Šeran by nám mohl dokázat odpovědět na otázku: Je strana zelených nositelkou vyššího poznání?

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, června 27, 2007

Náš zákazník, náš pán

Znáte tohle přísloví? A myslí si ještě někdo z vás, že platí? Já jsem o tuto iluzi definitivně přišel tento měsíc.

Dovolil jsem si totiž pokusit se vstoupit do dokonale pracujícího soukolí MHD společnosti v našem městě (Tábor, pokud by někoho zajímalo) a za to jsem byl také po zásluze vytrestán. Začalo to arogantním chováním jednoho řidiče autobusu, který nezastavil na jedné řádné zastávce (podle jeho slov, když je upravím do slušné mluvy, proto, že na zastávce nikdo nestál a já jsem v dostatečném předstihu nedal jemu na vědomí, že chci vystupovat) na mojí argumentaci, že tato zastávka není na znamení a tudíž tam musí zastavit vždy, odpověděl souvětím, které by v televizi znělo jako jedno dlouhé pípnutí občas přerušené slušným slovem. Nakonec však ukázal svou blahosklonnost a otevřel mi dveře ( jistě omylem právě ty, které byly úplně na opačném konci autobusu), i když nebyl v zastávce. Zlatý člověk, řeknu vám. Po tomto incidentu jsem se cítil jako správná závistivá socka ublíženě, tak jsem napsal dopis na ředitelství společnosti, ve kterém jsem popsal události toho dne, a žádal odpověď a příslib, že se podobná situace nebude opakovat. Odpověď jsem (samozřejmě) žádnou nedostal a osobní schůzka se také konat nebude, jelikož pan ředitel má prý moc práce. Zaskřípal jsem tedy zuby a rozhodoval se, co dál. Tábor je bohužel dost rozlezlé město a já se potřeboval nějak dostávat ke svojí přítelkyni, která bydlí vzdušnou čarou asi 6 km ode mě.

Nakonec jsem bohužel shledal nutné využívat službeb táborské MHD i nadále. Vyrazil jsem tedy koupit studentskou permanentku. Avšak ejhle – prý nestačí maturitní vysvědčení a papír s potvrzením, že jsem přijatý na VŠ, na to, abych prokázal, že jsem student. Na mou otázku jak to tedy mám dokázat jinak, mi ochotná paní za přepážkou s kyselým obličejem (a s výrazem – ježiš ty si blbej a otravnej) odpověděla, že musím vyplnit jejich speciální žádost, ke které musím přiložit potvrzení o studiu. Na moje námitky že cesta do Prahy a zpět pro ono potvrzení mě bude stát víc než je cena oné čtvrtletní permanentky, zareagovala popuzeně „že neví, co chci, že pravidla jsou jasně dané a počítač jí to prostě nedá, že mám přijít 15. srpna s potvrzením o studiu“ načež se začala věnovat jiné práci. Dobře, pochopím, že ona nemůže za, pardon, debilní podmínky, které si společnost diktuje, ale snad když jsem její zákazník, může mi to vysvětlit slušně a bez pohrdavého tónu hlasu, ne?

A proč to celé vlastně vyprávím? Tyto dvě události mě definitivně utvrdili v tom, že v současné ČR opravdu není s lidmi i systémem něco v pořádku. Copak se takhle může chovat společnost plně závislá na ochotě svých zákazníků využívat jejích služeb? Ale ano, může, protože má na provoz MHD ve městě monopol a navíc, jak známo, provoz MHD je málokde výnosný, tudíž případné ztráty zaplácne město ze svých dotací. Pan ředitel se opájí svou „nezměrnou“ mocí a na nás socky, které nemají na vlastní Mercedes a musí jezdit autobusem, pohlíží shora. Jeho zaměstnanci se chovají jako dobytek, ale to je přeci v pořádku, ne? S lidmi bez moci, kontaktů a peněz se přece takhle jednat musí, abych ukázal, že já jsem výš. Chce se mi z toho zvracet…

co vám?

poslal Ahura

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, června 24, 2007

Byrokracie a neviditelná ruka trhu

Jedním z argumentů zastánců privatizace zdravotnictví a penzijního systému je tvrzení, že veřejné zdravotnictví a veřejný penzijní systém je neefektivní, protože vyžaduje drahou byrokracii. Následujícím příkladem však dokáži, že právě opak tohoto tvrzení je pravdou.

Uvažujme systém zdravotní péče ve Spojených státech amerických a porovnejme ho se zdravotnictvím v západoevropských zemích. Zdravotnictví v USA je ze všech systémů ve vyspělých západních ekonomikách nejvíce „tržní“ a také vzhledem k podílu na hrubém domácímu produktu nejdražší (13 % HDP; pro srovnání Česká republika 7.5 % HDP, Švédsko 9.5 %, Francie 10 %, Německo 11 %). Zdravotní pojištění je zde plně komerční, nesolidární a dobrovolné. Pokud nemáte pojištění uzavřeno, musíte platit v hotovosti. Pokud na to nemáte, je možné využít solidární veřejný systém. Zdravotní pojištění nemá uzavřeno kolem 20 % občanů USA a jejich počet roste.

Podle údajů WHO (Světové zdravotnické organizace) spotřebují federální zdravotnické instituce v USA (financující péči pro chudé, kteří nemají na zaplacení pojistného ani na platby v hotovosti) na svůj chod 4 % prostředků (u českých zdravotních pojišťoven je to 3 %). Soukromé pojišťovny však spotřebují na svůj chod 15 % prostředků! Čím to?

Zdravotní pojišťovny založené na tržních principech mají rozsáhlý byrokratický aparát, který přezkoumává rizikovost každého pojištěnce, a podle toho stanovuje pojistnou sazbu anebo dokonce zájemce o pojištění odmítne (zpravidla člověka s dlouhodobými zdravotními problémy), protože je pro výdajovou stranu pojišťovny příliš rizikový.

I nemocnice v USA musí zaměstnávat řadu administrativních pracovníků, kteří se starají o zmenšení počtu neuznaných účtů od pojišťoven. Každý klient zdravotní pojišťovny totiž může mít jiné pojistné podmínky, a tak je třeba vždy prozkoumat, za co lze od pojišťovny žádat úhradu za péči o daného pacienta a za co ne.

No řekněte, je takovýto systém založený na neviditelné ruce trhu opravdu jednodušší? ODS se nám ve své Modré šanci snaží namluvit, že ano.

Podobně bychom mohli pokračovat systémem penzijních fondů a jejími administrativními náklady v porovnání s veřejnými systémy.

Tímto článkem nezpochybňuji nutnost změn v systému zdravotní a sociální péče, které jsou nutné zejména kvůli negativnímu vývoji demografické křivky obyvatelstva. Ale jsem rozhodně proti privatizaci zdravotnického a penzijního systému, která zcela ruší solidaritu mezi lidmi, jež je základním předpokladem fungování demokratického právního státu a občanské společnosti. Navíc, jak se ukazuje, je i administrativně mnohem náročnější.

Reformní politika sociální demokracie ve Švédsku prokázala, že efektivní změny jsou bez privatizace těchto systémů možné a například v penzijním systému lze dobře zohlednit i zásluhovost (čím více člověk během života do veřejného systému odvede, tím vyšší má důchod) při zachování určité míry solidarity (stanovení minimálního důchodu).

poslal Dr. Ernesto

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, června 21, 2007

Chci se jenom vykoupat

Před chvíli jsem dočetl na Britských listech článek Lukáše Rázla "Levicové otroctví". Domníval jsem že už jsem tak otrlý proti všelijakým neoliberálním dedukcím že mne jen tak něco ze židle nezvedne. Nezvedl mne ani tento. On mne totiž na tu židli přibil! Přibilo mne vědomí toho jak dokáže uvažovat pravděpodobně inteligentní člověk (dle stylu jakým je článek napsán) a jaká zrůdnost z toho může vyjít.

Maně si vzpomínám na zmínku v jedné knize, kde kápo koncentračního tábora obdržel od Vůdce apel na znásobení rychlosti likvidace židů. Řekl: "To je nelidské!" Jeho pobočník užaslý takovým projevem soucitu se pak dočkal vysvětlení. Kápo považoval za "nelidské" to že po něm Vůdce něco takového žádá, při tak omezeném technickém (likvidačním) zázemí kterým tábor disponuje.

Pan Rázl je totiž toho názoru, že jelikož Bůh (nebo příroda) nenaděluje všem lidem stejně co se týká talentu je pak logické a přirozené že žijí v rozdílných majetkových poměrech. A že je hrozně nespravedlivá progresivní daň která sráží na kolena ty schopné, kteří svým umem přidávají hodnotu "obyčejné práci" která sama o sobě, cituji: "není zdrojem většiny našich „statků“ či „bohatství“ a bez neuvěřitelně strukturované základny a nadstavby, v podobě vrozených a získaných vlastností, vzdělání, invence, organizace a vedení by prostá práce byla schopna reprodukovat jen holou existenci." konec citátu. Proto navrhuje, opět cituji: "Učme se od protestantského étosu, který stál u zrodu bohatství západní Evropy. Oceňujme činnosti vytvářející bohatství (snižujme daně ze zisku) - a trestejme plýtvání bohatstvím (užívejme daně z přidané hodnoty)." konec citátu.

Představil jsem si takovou situaci:

Po bývalé rybářské osadě zůstala už jen pláž která kdysi díky ní vznikla. Okolní obyvatelé si povšimli příjemného a volného místa a začali toto využívat ke své pohodové rekreaci. Po nějaké době kohosi napadne že se chce slunit každý den na stejném místě a tak si tam vykolíkuje parcelu. Ostatní tomu zpočátku nevěnují pozornost, prostě ji obejdou a lehnou si jinam. Pak někdo další dostane stejný nápad, pak další a další (je stále větší nouze o místo) a najednou - EJHLE! Na pláži už zůstávají jen volné cestičky. To inspiruje různé podnikavce aby si i tyto zakolíkovali a začali na nich vybírat "průchodné". Toho si všimnou majitelé "parcel", řeknou si: "Proč bychom nemohli taky vydělat?" Vytyčí na svých parcelách trasy a nastaví podle nich všelijaká lákadla (ve kterých se budou předhánět) aby průchozí přilákali na ty svoje cestičky. Provoz lákadel sebou nese také produkci odpadů, spotřebu písku (třeba na beton) odstranění překážejících (i když jinak hezkých) porostů atd. Na pláži už si nově příchozí nejenom nelehne, ale ani nemá šanci projít bez zaplacení k vodě!

A MÁME HO TADY! To je ON, neúspěšný a nenadaný človíček, který je tak troufalý že nemá zájem o ty všeliké atrakce lemující cesty za jejichž použití se musí platit! Poklidné místo kde jeho táta sedával při opravě sítí a klábosil se sousedy nenávratně ztratilo svou podobu. Vzali mu ho a nic mu za to nedali. Kdyby přišel dřív - mohl tu mít také svou parcelu. Kdyby přišel mezi prvními mohl si sem už jen jezdit inkasovat peníze a koupat se jinde v čistších vodách tak jak to dnes dělají oni. Ale má smůlu. Je ten neúspěšný byť by byl schopen své kolíky zatlouci sebelíp. NENÍ KAM!

A tak teď stojí na kraji lesa, kouká na vlnící se moře a volá: "Haló! nechte mě projít! Musí tu přece být i nějaké cesty pro přístup k vodě! CHCI SE JENOM VYKOUPAT!"

Levičák jeden blbej!

poslal Kamil Mudra

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, června 18, 2007

Mějte trochu pochopení

Evropu objíždí strašidlo. Strašidlo milionářských rallye. Po slavné Gumball se Evropou prohnala rallye Modball. Tedy chtěla. Účastníci byli však zastaveni totalitní německou policií, u které nenašla tato zábava milionářů dostatečné pochopení. I při Gumballu zadrželi 70 závodníků.

To v Nové Evropě netrpí takovou zapšklostí vůči lidem, jenž dávají na obdiv své bohatství. V Praze jsou pokaždé účastnici Gumball představováni jako celebrity. Policie tu bohužel má jisté pozůstatky totalitního myšlení, a tak si dovolí pár milionářů dokonce pokutovat za rychlou jízdu. Naštěstí už jsou aspoň tak vyspělí, že je nezastavují jak to dělají s tuningovými nadšenci. Vědí co si ke komu mohou dovolit .

Ale stále nejsme tak daleko jako v Makedonii. Když tam dva důchodci svým starým golfem narazili do milionářova Porsche a tak se zabili, srotil se kolem nehody takový dav, který prý chtěl boháče zlynčovat. Nebohý milionář raději ujížděl od nehody k albánským hranicím. Dostat se mu ze země však nepodařilo. A to ani na druhý pokus, kdy pro něj jeho bratr poslal soukromé letadlo. Naštěstí ve chvíli, když došlo na soud, hnulo se svědomí pozůstalých a odpřísáhli, že za nehodu mohou jejich příbuzní a prosili za milionářovo propuštění. I svědek nehody si šáhl do svého svědomí, kde ho asi hryzala jeho nenávist k úspěšným lidem, a u soudu potvrdil, že si ve skutečnosti vůbec nic z nehody nepamatuje. No nemá pravdu propuštěný milionář, že Makedonie je skvělá země?

Kroťte prosím své případné rozhořčení. Nebo se určitě objeví nějaký moralista, který vám vysvětlí, že nemáte bohatým závidět a místo toho máte pilně pracovat. A za všemi výtkami vůči milionářskému závodu se neskrývá nic jiného než závist, protože byste se taktéž rádi zúčastnili.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, června 13, 2007

Já jsem Čunek, kdo je víc

V korupční kauze místopředsedy vlády Jiřího Čunka došlo k nečekanému obratu. Tedy k nečekanému pro ty, kdo považují Českou republiku za právní stát. Stalo se totiž to, že den před vypršením lhůty, po jejímž uplynutí mohl státní zástupce trestně stíhaného Čunka obžalovat, byl případ dosavadnímu státnímu zástupci Obstovi odejmut a předán do Jihlavy státnímu zástupci Salichovovi. Rozhodla tak nejvyšší státní zástupkyně Vesecká s odůvodněním, že práce dosavadního dozorujícího státního zástupce, stejně jako vyšetřovatele, vykazuje zásadní pochybení. Dost možná, že věcná podstata výhrad na adresu státního zástupce i vyšetřovatele je správná. Ale kauza Jiřího Čunka není záležitostí tohoto týdne. Táhne se již několik měsíců a nejvyšší státní zastupitelství mělo dostatek příležitostí se do věci vložit a konat. Učinilo tak až na poslední chvíli a v podstatě tak znemožnilo předání Čunkovy kauzy soudu, protože nově přidělený státní zástupce bude přinejmenším potřebovat čas na to, aby se seznámil se spisem, tedy pokud již není předem rozhodnut, že věc nakonec odloží.

Nejvyšší státní zástupkyně zneužila své pravomoci k tomu, aby administrativním zásahem zabránila obžalobě Jiřího Čunka. Ať již konala z vlastní iniciativy, či na popud vlády, jíž je podřízena, prokázala vládě cennou službu. Nelze totiž pochybovat o tom, že obžaloba Čunka by vedla k roztržce ve vládě buď proto, že by byl Čunek odvolán (jak neochotně naznačoval premiér), nebo v důsledku rezignace ministra zahraničí Schwarzenberga, který odmítl svoji účast ve vládě, jejíž člen je soudně stíhán pro trestný čin. Skutečnost, že k odebrání případu a jeho předání jinému státnímu zastupitelství došlo v poslední možné chvíli nasvědčuje tomu, že se jedná o krok čistě účelový, jehož cílem je zabránit projednávání Čunkovy kauzy před soudem.

V této konkrétní věci totiž vůbec nejde o to, zda je Čunek vinen, či nevinen. Ostatně o vině či nevině může autoritativně rozhodnout pouze soud. A to je, oč tu kráčí. Podle všeho je vyvíjena snaha, aby se případ před soud vůbec nedostal, a nebyl veřejně projednáván. Státní zástupce, který podle všeho směřoval k tomu, že případ předá soudu, byl odvolán a nahrazen jiným, který celou kauzu přinejmenším protáhne, ale také nemusí věc soudu vůbec postoupit a sám ji může uzavřít s tím, že se trestný čin nestal. Nelze se zbavit dojmu, že je hledán takový státní zástupce, který bude ochoten „dívat se na věc tím správným způsobem."

Tento vývoj je velmi alarmující a vyvolává vážné obavy o osud, ne-li existenci samu, právního státu v České republice. Právní stát znamená totiž především to, že stejná pravidla platí pro všechny a že před zákonem jsou si všichni rovni. Jak se ovšem ukázalo, někteří lidé mohou počítat s tím, že bude-li jim státní zástupce, mající na starost jejich případ, nepohodlný, bude vyměněn. Tito lidé již vědí, že lze dosáhnout toho, aby jejich případ byl s pomocí obstrukčních zásahů státu uchráněn projednávání před soudem. Stát zjevně zmanipuloval celou kauzu takovým způsobem, aby ochránil člena exekutivy před soudní mocí. Stát, který by měl především dbát o dodržování zákona, a zajištění rovného zacházení všem svým občanům, si s pomocí čistě formálního postupu vymohl pro člena vlády zvláštní zacházení, pro které neexistuje opora v zákoně.

Čunek si prosadil svou, aniž se musel hájit před soudem a riskovat prohru. A tak opět se potvrdila stará pravda, že i když jsou si všichni rovni, někteří jsou si rovnější.

poslal Tribun

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, června 10, 2007

Parkanovci s praporem hvězd a pruhů

Říká se, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží. Nevím co jsme komu udělali my, ale muselo to být něco hodně zlého. Náš premiér pan Topolánek nyní lituje, že jeho kampaň byla málo zastrašující. Čeho by měl však morálně litovat je fakt, že byla lživá a v kauze Kubice i podpásová.

Když pan Topolánek udělal nominaci svého druhého dream-teamu na obsazení vlády napsal jsem článek Tolerance? Proč ne. Píšu v něm, abychom dali této vládě šanci a nechali ať se shodí sami. Nechci nic říkat, ale myslím, že se shazují dost úspěšně a naše opozice prožívá stejné hody jako krkavci za třicetileté války. Co si taky myslet o člověku, jehož strana si šlechtí člověka s úzkými vazbami na nejpošahanějšího rasistu v České republice. Nechci malovat čerta na zeď, ale vznik Ordo Lumen Templi se dost podobá začátkům NSDAP. K tomu trochu přidává i Topolánkova věta: Náš čas přijde. Pan premiér ji však interpretoval v němčině.

Tato vláda vznikla na vydírání, což dokonale reprezentuje Saša Vondra, který vyhrožuje obnovením povinné vojenské služby. Samozřejmě máme demokracii a každý má nárok se projevit, ovšem některým lidem by svědčilo, kdyby předtím než promluví použili myšlení. Devět z deseti ministrů financí by po takovém výroku zakroutilo hlavou nebo si zaťukalo na čelo. Ministr Kalousek pro jistotu mlčí. Koneckonců se nemusí znemožňovat i on. Nevím z čeho chce Saša vojnu platit, ale určitě na něco přijde. Člověk, který nazývá tvůrce euroústavy Leinena Lenin, musí mít v rukávu nejméně jedno eso.

No snad vynechám aféru kolem Čunka, ta už spěje do úrovně pouličních kabaretů a trapných her na spravedlnost. Budu mluvit o jiném lidovci. Budu mluvit o dlouho nejoblíbenější političce. Pevně věřím, že na špici této hitparády nevydrží. Jestli ano, tak pak musím prohlásit, že jsme národ nesvéprávných jedinců, co bezmezně obdivují lidi, kteří se nikdy konkrétně nevyjádří ( Parkanová – no vlastně celá pravice ) a lidi, kteří se snižují na úroveň tragikomického rasismu známého z dob republikána Sládka.

Poprvé za dlouhou dobu k nám přijíždí prezident USA o něco žádat. Každý politik, který za něco stojí si připravuje veškeré podklady, chystá si řeč, opakuje si geopolitické znalosti nebo vyhledává nejaktuálnější informace. Naše ministryně obrany nikoli. Naše ministryně obrany toto všechno má v kapse. Nejspíš z tohoto důvodu nahrává se zkrachovalým hudebníkem pro prezidenta Bushe píseň, ve které než název je snad trapnější jen text. Když jsem to dnes ráno četl, neměl jsem slov. To co paní Parkanová předvedla, to snad ani není ostuda nebo skandál. Neexistuje slovo, které by dokázalo tuto situaci vystihnout. Myslím, že lidstvo se ještě tak daleko nedostalo, aby dalo této věci název. Že jednomu člověku rupne v hlavě, to se dá pochopit, ale nechápu jak celý tento nápad, nahrát největšímu dobyvateli současnosti oslavnou píseň, mohl projít přes armádu jejích poradců. Na co je teda platíme? Nejsem žádný vlastenec, ale takhle jsem se za svou zem nikdy nestyděl. Tak to dopadá, když ministerstvo obrany řídí někdo, kdo v životě neviděl bajonet.

Jsem si jist, že až bude kolaudace radaru, proběhne i hudební vložka. Jako první se bude hrát americká hymna na počest nového radaru. Jako druhá proběhne česká hymna na počest jeho hostitele. Třetí bude ukrajinská na počest těch co radar postavili. Nakonec přijde i píseň v podání ministryně obrany, doufejme, že v té době již stínové: Dobrý den, prapore hvězd a pruhů. Avšak jako zlatý hřeb vystoupí česká obdoba Alexandrovců vojensko – taneční sbor Parkanovci.

poslal Superzurda

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, června 08, 2007

Staří na odstřel?

Staří lidé by měli začít „náhodně mizet“, bylo by potřeba vyhlásit soutěž „zastřel si svého důchodce“, důchodci si pořád stěžují, ale nosí si plné tašky… Takové a další věty jsou slyšet na adresu starých lidí dnes a denně. A to se nezdá, že by jim doopravdy starší lidé nějak překáželi.

V práci totiž rozhodně „nezavazí“. Člověk přes padesát místo sežene těžko. A když se mu to povede, tak jsou to vyloženě pomocné práce. Inženýr před důchodem je rád, když ho zaměstnají aspoň jako kvalifikovaného dělníka. Od kdy přesně je člověk ale „starý“? Hranice v mnoha podnicích pro přijímání zaměstnanců je stanovena na 40 let. Protože to nemohou takto udat přímo, tak v rámci přijímacího pohovoru je prozkoušena u uchazeče o zaměstnání plynulá znalost angličtiny. Mladším zájemcům stačí pronést věta: „Ve škole jsem se něco učil…“, a jsou přijati. Ale ani čtyřicítka možná není ta konečná hranice. Doslechl jsem se o případu vyučené švadleny, s věkem něco málo přes třicet, která se v jednom podniku ucházela o místo zástupkyně mistrové. Neuspěla, neboť prý mají mladý kolektiv a ona by do něj prostě nezapadla… Firmy mají požadavek, aby se noví zaměstnanci chtěli učit novým věcem a praxe je nezajímá. Projevuje se to i na platovém ohodnocení, kdy výše platu je nepřímo úměrná věku.

Na první pohled by se mohlo zdát, že takové chování postrádá logiku. V Japonsku už dávno přišli na to, že největší přínos pro firmu mají zaměstnanci ve věku 35 až 55 let, protože se v nich snoubí zkušenost s ještě velkou aktivitou. Avšak upřednostňování mládí má důvod ideologický. Je to součástí tažení, proti „starému myšlení“. Mladí jsou přesvědčení, že mají na lepší postavení v práci oproti starším morální právo. Protože ti staří mají ještě socialistické pracovní návyky, a nadosmrti to budou jen flákači, se kterými se není třeba mazlit.

Nejde jen o práci, útočí se na všech frontách. Školné je zatím vždy smeteno ze stolu – protože by dopadlo právě na mladé. Ale proti zdravotní péči se bojuje skvěle. Mladý člověk chodí k doktorovi minimálně. Leda tak k zubaři, nebo když se zraní při sportu. Je jasné, že se nechá lehce přesvědčit, že by vydělal na tom, kdyby lékařská péče byla hrazená přímo. Snadno také bude považovat staré lidi za hypochondry, když pořád chodí k tomu doktorovi. On se prostě nezadýchá po výstupu třech schodů, ve vedrech mu nehrozí infarkt, a ráno ho budí rádio, ne bolest celého těla.

Důchodci jsou braní jako cizopasníci. Ty peníze které jsou na ně vyhazovány by se přece daly použít na zábavu. Nikdo ale už nevidí, že vydávají tisíce měsíčně za léky. Další tisíce plynou na bydlení. Naší důchodci opravdu nemají na to, aby jezdili na zájezdy po celém světě. Oni mají co dělat, aby s těmi penězi vůbec nějak vyžili.

Tažení proti starším lidem má jedno zásadní odůvodnění. Není to pouze jejich nižší fyzická výkonnost. Ač kult mládí opanoval celý svět, tak do takových mohutných rozměrů jako u nás, to nikde na západě nejde. Je to dle mého dané tím, že mají paměť. Pamatují si, že věci bývaly jinak. Postupnou demontáží sociálního státu jsou vzpomínky těchto lidí nebezpečné. Proto se musí označit za protivníky, musí se zdůrazňovat jejich zastaralé názory. Cílem je vykopat co nejhlubší příkop mezi generacemi. To, že takové zapomnění je možné, je dobře vidět na pobělohorské době. Cílené ničení knih a opětovné uvrhnutí obyvatelstva do negramotnosti, mělo za následek, že velice rychle bylo Římskokatolické vyznání vzato za vlastní, a lidé v něm dokonce hledali útěchu před tvrdým životem, jenž jim tato nelehká doby přinesla.

Dnes si mladí lidé neuvědomují, že tu nenávist, kterou dští proti starým lidem si oni sami vyžerou do posledního drobečku. Šrouby se utahují postupně, a tak se dá třeba přechod na plně fondový systém vyplácení důchodů přejde až kolem roku 2050. To bude ale doba, kdy se to bude týkat i jich. Průběžný systém financování důchodů má jednu výhodu, která nezmizí ani kdyby ho provázely jakékoliv těžkosti – nedá se rozkrást. Z něj bude vždy aspoň kapat. Ale při spoření do fondů mnoho lidí neuvidí na stará kolena vůbec nic. Mohlo by o tom mluvit mnoho lidí v USA, jaké to je, když krachne jejich důchodový fond. Opravdu stěží může někdo předpokládat, že mu někde vydrží ležet peníze 40 let. Místo vysněné penze nebudou mít dnešní mladí ani na zubní protézu, kterou si budou muset zaplatit. Ale to už jim nebude vadit. Protože nebudou už ani mít co s ní kousat.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, června 06, 2007

Goebbels by byl rád

V pondělí před příjezdem prezidenta Bushe se konaly dvě protestní demonstrace. Jedna v pět hodin odpoledne organizovaná komunisty před americkým velvyslanectvím, druhá o hodinu později na Pohořelci občanskou iniciativou Ne základnám. Ta na Pohořelci se měla původně sejít na Hradčanském náměstí, ale policie se, jistě náhodou na poslední chvíli, rozhodla okolí Pražského hradu uzavřít a organizátoři museli hledat náhradní místo. Není známa přesná role ministra Langra, který během jednoho dne zázračně stihl být na dovolené a zároveň na zahraniční cestě. Neměl prý proto s přesunem nic společného a odmítl věc komentovat. Není známa ani role americké strany, která podle některých zdrojů o uzavření části Hradčan požádala.

Kolem půl šesté jsem vystoupil na Malostranském náměstí a vydal se na demonstraci na Hradčanech. Po cestě jsem se šel podívat, kolik se sešlo lidí na komunistické demonstraci, protože vzdělán sledováním našich médií vím, že za protesty jsou samozřejmě hlavně komunisté. Jaké bylo mé překvapení, když místo několika stovek lidí jsem uviděl jen pár desítek demonstrujících s rudými prapory a téměř stejný počet novinářů. Pokračoval jsem na Pohořelec, kde ještě před začátkem demonstrace bylo minimálně desetkrát více lidí než na srazu KSM. Nad shromážděním nevlála jediná vlajka se srpem a kladivem. Přibližně dvacet minut po začátku demonstrace dorazili na Pohořelec i komunisté (pravděpodobně během přechodu z Malé Strany se k nim připojili další lidé, takže jejich celkový počet odhaduji kolem stovky). Hned po příchodu byli upozorněni, že srpy a kladiva nejsou na demonstracích iniciativy vítány. Část komunistů vlajky KSM schovala, část uraženě odešla. Až do konce demonstrace se žádný komunistický symbol na demonstraci neobjevil, zato hojně různých protiradarových či protibushovských plakátů - a dokonce transparent Voliči ODS proti radaru. Objevil se jako vždy i pan Šinágl s americkou vlajkou: nikdo ho nepronásledoval, ani nezatkl za narušování poklidného shromáždění, což se o den později jistě jen náhodou stalo odpůrcům radaru na proradarové demonstraci Děkujeme Ameriko.

Ze zvědavosti jsem doma ihned otevřel internetová vydání novin, abych si porovnal objektivní a správné hodnocení novinářů s vlastními povrchními a bezvýznamnými zážitky. Hlavní fotografie k článku o protibushovských protestech na portálu Idnes byla z oné menší komunistické demonstrace. Jasně tam vlají rudé vlajky. Zřejmě pro vyvážení a objektivitu novináři Mladé fronty přidali k článku i video: jak jinak - z komunistické demonstrace. Druhý den, s určitými pochybnostmi o sobě, jsem se rozhodl vlastní paměť konfrontovat s tou novinářskou, jistě správnou a akcentující to podstatné. Hle - z tištěného vydání Mladé fronty jukaly ve zpravodajství z protibushovských protestů na mne samozřejmě jen rudé prapory, srpy a kladiva.

--------------

Welcome Home Mr Bush

obrázek poslal Fudzijan

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, června 03, 2007

Cink, cink! A jede se dál

Dost často přemýšlím nad tím co jsme si to na tom Václaváku vlastně vycinkali. Mě osobně na bývalém režimu nejvíc vadila omezená svoboda projevu, omezená možnost cestování do zahraničí a časté zkreslování či lhaní médií. Ale úplně nejvíc mne vytáčela servilnost některých (mnohých) lidí ať už jsem se s ní setkával na pracovišti či na stránkách novin nebo televizní obrazovce. No dobře. Dnes můžeme cestovat kamkoli (když na to máme) a říkat si cokoli (když tím nenaštveme šéfa) ale s médii jsme si vůbec nepolepšili a co se týká té servilnosti ..... hanba mluvit.

Potkávám se s ní v mnohem větší míře než dřív. Už se netýká jen těch kteří se rozhodli dělat kariéru nebo být v politice. Ustálené fráze některých lidí pracujících v byznysu si v ničem nezadají se šablonami se kterými jsem se setkával na vojně při politickém školení - jen obsah se poněkud změnil. Řadoví zaměstnanci se při sdělování svých názorů už neohlížejí přes rameno jen při politických tématech ale při jakýchkoli jiných aby proti sobě náhodou někoho nepopudili. Pokud ovšem raději nemlčí. Otázky "Koho jsi volil?" nebo "Kolik si vyděláš?" jsou považovány za neslušné, jako by se snad měl někdo stydět za své přesvědčení či pracovní výkonnost.

Opět pro někoho zákony platí a pro jiného ne a to ve větší míře než tomu bylo před revolucí. Netřeba uvádět příklady. Diváci pořadů jako jsou např. "Na vlastní oči" nebo "Občanské judo" o tom vědí své.

A opět je všude plno lidí kteří jsou ochotni slovy Karla Kryla "rýt držkou v zemi" (a nebo tak činit protože jim nic jiného nezbývá) a další kteří budou stávající režim oslavovat.

Ani se mi nechce představit si, co by asi psal do Rudého práva, níže citovaný oblastní manažer ODS, za bývalého režimu.

Mail který obdržel Jiří Novotný poté, co podepsal dopis poslancům a senátorům proti radaru.

Datum: Thu, 31 May 2007 10:32:58 +0200 (CEST)

Od: ODS Chrudim

"Vždyť stojíte pod jedním praporem s komunisty a socany! Jejich prostředky a spřízněná média masírují jejich příznivce dnes denně - jen poslušně dále posluhujte politickým zájmům a křičte do světa názory Haló novin...nesete si za to vlastní zodpovědnost a doplatíte na to dlouhodobě ztrátou svojí svobody....je třeba se poučit z historie!

ODS bude Vaši svobodu hájit i když o to nestojíte!

Je třeba vše chápat v souvislostech....

Prostě dnes 3/4 voličů něco říká a za rok budou říkat něco jiného, protože P.R agentury to s nimi umí!!! Naštěstí je tu 1/4 svobodomyslných, kteří se voblbnout nenechají a umí si udělat vlastní názor na základě vlastní analýzy faktů!

Luděk Pinta, oblastní manažer, ODS Chrudim"


poslal Kamil Mudra

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, června 01, 2007

Náš agent, dobrý agent

ODS smlouva s občany, bod číslo 13. "Zabráníme zrušení lustračního zákona. Znemožníme návrat příslušníků i spolupracovníků StB a dalších exponentů minulého režimu do vysokých postů ve státní správě."

Ivan Langer po odvolání, z důvodu spolupráce s komunistickým režimem a StB, ředitele správy nemovitostí Jaroslava Šaldy, šéfa gastronomických provozů na vnitru Jiřího Slaniny a zástupce ředitele pro zahraniční vztahy Aleše Kolešky: „Takoví lidé nemají ve vedoucích funkcích co dělat. Nebylo jiné řešení. Jde o jasný signál, že to s otevřenou minulostí myslíme vážně.“

Ivan Langer po jmenování náměstka policejního prezidenta pro ekonomiku Tomáše Kužela: "Pan Kužel má čerstvé čisté lustrační osvědčení a má prověrku Národního bezpečnostního úřadu na stupeň tajné. To je pro mě rozhodující,"

Tomáš Kužel pracoval v roce 1989 u IV. správy SNB, která spadala pod StB. Čtvrtá správa měla na starosti sledování lidí, včetně vnějšího i vnitřního nepřítele. Ale pozitivní osvědčení získávají jen policisté z vyšších funkcí u StB.

Nehodlám jakkoliv posuzovat schopnosti, minulou vinu či nevinu nového náměstka nebo bývalých zaměstnanců vnitra. Tento případ je zajímavý jen proto, že těžko lze najít krystaličtější příklad naprosté bezcharakternosti největších antikomunistů a lovců estébáků z ODS a zvláště aktuálního ministra vnitra.

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk