Je křesťanství pravicové?

Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.

Lk 6, 20-26
Zdá se, že náboženství zasahuje do politiky čím dál tím více. Třeba Bush válčí proto, že mu tak přikázal Bůh. Stejně tak islámští extrémisté šíří svou víru proto, že jim to přikázal Alláh. Na rozdíl od Bushe mohou litovat pouze toho, že jim svá přání nesděluje přímo, ale jen přes jejich proroka.

Ač ČR je prý druhá nejateistejší země na světě, tak naši politiku ovlivňuje náboženství více, než by se mohlo zdát. Nejedná se o vliv marginálních lidovců. Samotné počátky kapitalismu se totiž kryjí s počátky reformace. Protestantská etika dala morální základ mnoha dnešním pravicovým tezím. A má ohromný vliv na dnešní americkou politiku, která je v rukou neokonzervaticů.

Protestante věří, že jestli bude člověk spasen, je rozhodnuto už v okamžiku jeho zrození. U všech, co jsou líní a neschopní, je na první pohled jasné, že oni spaseni nebudou. Ani všichni pilní a šikovní nemají vyhráno. I z nich část podlehne Božímu předurčení. Nicméně věří, že bohatství je známkou boží milosti. Ale není to naopak spíše prokletí?

A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království."

Mt 19, 16-24
Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama, a u něho Lazara. Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.' Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš.

Lk 16, 19-25

Je podivné, že zrovna Křesťanství se stalo pevnou oporou mnoha fašistických států. Třeba Francova Španělska, nebo bližšího Slovenského štátu. Stěží se dá najít v Bibli výrok, který by podporoval silné, aby ubíjeli slabé.

Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mně.' Tehdy odpoví i oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: 'Amen, pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.'

Mt 25, 41-45
Za to se ovšem dá najít výrok neodmítající největší zlodějnu jakou si jen dokáže pravičák představit – placení daní!

Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?" Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: "Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

Lk 20, 22-25
Čí dokonce scénu, u které nejednomu rádoby alterglobalistovi srdce zaplesá.

V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel

Jan 2, 14-15

To ale stále nic není, oproti Ježíšovým následovníkům. Jednak se třeba z úst sv. Pavla dozvíme, že

Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.

1Tim 6, 10

Načež uzříme zajímavou fresku ze života prvních křesťanů.

Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.

Sk 4, 32-35

Bibli lze číst různě. Avšak je zřejmé, jaký vztah k majetku křesťanství zaujímá. První přikázání zní: V jednoho Boha věřit budeš. Někdo tomu svému říká peníze.

poslal Elf