Česká kapitalistická pohádka

Budu vám vyprávět o jednom českém podnikateli. Jak si „splnil“ svůj sen.

I před rokem 89 nepatřil k nejvýkonnějším. A tak ho přesunuli z výroby na pomocné práce. Nevadilo mu to. Už tehdy ho bavilo dělat obchodníka. Nakoupil v létě nanuky a sodovky v Jednotě a prodával pak děckám u vody. Nebo nakoupil spoustu vína, a ty pak rozprodával dále. Ze všeho neměl ani korunu. Za co nakoupil, za to prodal. Prostě to měl jako zábavu.

Po revoluci si jeho kamarád otevřel v jednom městečku krámek. Hrdina našeho příběhu mu chodil radit. Pomáhal mu tak dlouho, až ho dovedl ke krachu. Ale čas šel dál.

Pracoval v jednom velkém městě v prodejně se zvířaty. Majitel se ale rozhodl, že prodejny zavře. Nabídl mu však, jestli nechce prodejny převzít. Našemu hrdinovi bylo už po padesátce, byl si vědom kolik toho zvládne, tak přemýšlel, co bude dělat. Taky tu byl jeho dávný sen, být Pan podnikatel. Tak se nakonec rozhodl, že to teda vezme. Získal dva obchody v centru, 3 další zaměstnance. Veškeré zásoby a vybavení na dluh, který činil 2 milióny. A k tomu musel platit samozřejmě z každé prodejny nájem.

Ze začátku šel dluh ukrajovat z tuha. Utěšoval se však, že přijdou vánoce a tržby se zvednou. Vánoce přišli a tržby se opravdu zvedly. Ale další tří měsíce mu do krámku pomalu nevstoupila ani noha. Takže si nepomohl.

Vedle jeho jedné prodejny rostl parkovací dům. Utěšoval se, že málo lidí chodí proto, že je vedle staveniště. Že, jen jak se dostaví, tak budou kolem procházet lidé, kteří to místo zatím obchází a k tomu ještě přibudou řidiči, kteří tam zaparkují. Parkovací dům se postavil a … vůbec nic se nezměnilo.

Nic však nebylo ztraceno. Nějak se mu dařilo se v těch dluzích plácat. Utěšoval se, že jeho sortiment se v hypermarketech neprodává, takže to snad nakonec jednou v budoucnu nějak všechno splatí. Jenže, ouha. V hypermarketech už nabízí vše, snad až na erotické služby, a začaly se objevovat v nich i krámky se zvířectvem.

Jak je dnes na tom náš podnikatel? Rok a půl se už o konkrétní výši svých dluhů nechce bavit. Vytlouká klín klínem, splácí staré půjčky novými. Vystupovat na venek jako Pan podnikatel mu jde, takže mu ještě lidé půjčují. Jednu prodejnu už ale pustil. V té druhé už prodává jen s neteří. Sám spí jen 4 hodiny denně. A začíná se pomalu bát, kdy mu na dveře zaklepe exekutor…

Takhle končí rady – nemáš práci, tak začni podnikat. Z podnikatelů, se kterými jsem se setkal, byli úspěšní jenom ti, kteří se k podnikaní rozhodli sami. Ti, kdo byli donuceni pod tíhou okolností, byli rádi, když se dopracovali aspoň k tomu, co měli jako zaměstnanci. Většinou na ně ale všechno padá.

Vlastně tahle pohádka nebyla ani tak Česká, jako Dánská. Taková Andersenova.

poslal Elf