Můžeme si demokraticky vládnout?
Obě formy demokracie, ať už přímá (v níž se občané přímo účastní rozhodování) nebo zastupitelská (která spočivá v tom, že se občané zúčastňují správy veřejných záležitostí nepřímo, prostřednictvim svých volených zástupců),počítají s vládou lidu.
Avšak:
1. Vládnout znamená činit rozhodnutí
2. Činit správná rozhodnutí je možno pouze na podkladu objektivních a pravdivých informací
3. Informace dodávají lidu média
4. Demokracie nemůže zajistit aby média podávala objektivní a pravdivé informace.
Jak se vymanit z tohoto začarovaného kruhu? Zvláště když platí že vyspělá demokracie bez vzdělaného, morálního a demokraticky vyspělého občana je větší utopií než centralisticky řízený komunismus. Hledat záchranu na internetu?
To by ovšem znamenalo, že všichni potenciální voliči stráví většinu svého volného času u monitorů neustále si prověřujíc zprávy z televize a tisku. A to ještě za předpokladu že by na internet kdosi neustále dodával opravy těch zpráv, které by jinde byly zkreslené nebo vyloženě lživé. To je uvšem stejná utopie jako to že by této možnosti využila většina národa. V tomto jsem prost veškerých iluzí.
Uvedu dvě osobní zkušenosti:
Jednoho dne se u nás na dílně objevil zástupce ředitele a obcházel přítomné dělnictvo s nějakými lejstry, dožadujíce se podpisu. Blížil se ke mě dost rychle, protože lidi podepisovali úplně automaticky aby nebohého úřadu zbytečně nezdržovali. Došel ke mě, strčil mi do ruky propisku se slovy: "Tu máš podepiš to." Koukám a vidím nějaký papír na kterém je už spousta podpisů jinak nic. Povídám: "A co jako? Vždyť tu není co podepisovat." "To je tady vespod" zafuněl a vyhrábl tištěný text: "anticharta". Chartu 77 jsem v té době už měl několikrát přečtenou ale pojala mne zvědavost jakého že vysvětlení se dočkám. Povídám: "Aha! Anti to je proti. A co to je ta Charta?" Nezklamal mě: "Ále... To je taková blbost!" No, poslal jsem ho o dům dál s tím že nejsem takový blbec abych podepisoval blbosti. Ale nepochybuji o tom že stejný způsob vysvětlování (pokud byl zájem) používal před tím i potom. Přesto si nemohl stěžovat. Podpisů měl plno.
Druhý případ.
O pár let později nastala podobná situace jako v dnešní době s radarem, s tím rozdílem že tehdy šlo o sovětské rakety. Kupodivu tehdejší totalitní vláda měla jakousi zvrácenou touhu aby ji občané svým názorem podpořili. A tak se opět objevil někdo z vedení (to už jsem pracoval v jiném podniku) vyžadující podpis pod jakési prohlášení že už se na ty rakety móc těšíme. Když jsme to s kamarádem zjistili, rychle jsme se vydali k nebližšímu psacímu stroji a hbitě sesmolili tak asi pětivětné prohlášení ve smyslu že rakety nechceme anžto máme strach a chceme mír. A vydali jsme se ve stopách výše zmíněných sběratelů autogramů.
Téměř všichni kdo se podepsali jim se podepsali i nám! Když jsme to pak některým ukázali na šatně, tak si rvali vlasy a museli jsme to před nimi spálit. Tehdy ještě byly na šatnách popelníky tak to nebyl problém :-).
Nu, tehdy jsme měli socialismus a teď máme demokracii. Systémy jsme vyměnili ale lidi ne. Opět se nebudou rozhodovat za sebe ale buďto za svojí oblíbenou stranu, nebo zohlední názor svého zaměstnavatele.
Vždyť je to tak že moc má ten, kdo dokáže dávkovat druhým nejistotu, a bezmocný je ten, kdo musí v této nejistotě žít. A ztratit práci není to samé jako ztratit balíček žvýkaček.
No a k tomu ještě ten informační galimatyáš, ve kterém se skvěle provozuje masírování mozků. Přečtěte si znovu ty čtyři body. Vážně si můžeme demokraticky vládnout?
poslal Kamil Mudra
Štítky: kamil mudra, společnost
vystavil ods @ 2/23/2007 01:42:00 dop.
Komentáře: 35
Komentáře: 35:
moc má ten, kdo dokáže dávkovat druhým nejistotu, a bezmocný je ten, kdo musí v této nejistotě žít
to je naprosto přesné.
Hřebíček na hlavičku. Vás jsme tady, Karle, potřebovali. Myslím to vážně. Je dobré mít někoho staršího a zkušenějšího, kdo na vlastní kůži zažil doby, o kterých se dnes jen vypráví legendy (čili zkazky, které nemají o minulosti informovat, ale zdůvodňovat přítomnost cílenou interpretací a fabulací minulosti).
Již dnes je mnoho takových, a bude jich přibývat, pro které znamená "komunismus" pouze frontu na banány, nebo politické procesy, ale už nevidí (nebo nechtějí vědět) jeho příčiny, kontext, ve kterém se rozvíjel a hlavně - jeho analogie se současností.
A to je klíčový bod, protože dnešní propaganda se snaží vytvořit dojem, že komunusmus je zlo a vše ostatní je dobro a stačí, aby to či ono nemělo s komunismem nic poslečného, aby to bylo automaticky akceptováno a považováno za správné.
Největší nebezpečí je v tom, že se komunismus posuzuje izolovaně, bez ohledu na dobový kontext. Ale chápu že je to nezbytné, protože jenom tak je možno jej líčit jako absolutní zlo.
Tak přestaňte konzumovat zprávy a mudrovat u internetu a zapojte se do některé z občanských iniciativ. Politika je vedena tak, že se štěpí jednota národa a jednotlivé skupiny lidí proti sobě poštvávají... sjednoťme se. To co se volalo v listopadu 1989 je stále aktuální: V jednotě je síla... znáte Svatoplukovy pruty ne?
To Tribun: Doporučoval bych ke čtení fejeton od Karla Čapka "Proč jsem se nestal komunistou", myslím, že tam trefil naprosto přesně hřebíček na hlavičku.
To: Tribun
Hřebíček na hlavičku. Vás jsme tady, Karle, potřebovali.
Vzhledem k tomu že mezi příspěvky žádného Karla nevidím, usuzuji že to bylo asi na mne. Tak jen připomínám že jsem Kamil.:-)
Největší nebezpečí je v tom, že se komunismus posuzuje izolovaně, bez ohledu na dobový kontext. Ale chápu že je to nezbytné, protože jenom tak je možno jej líčit jako absolutní zlo.
To je osud každé zneužité idey. Stačí se podívat na křesťanství jehož myšlenka - miluj bližního svého jako sebe samého - byla šířena ohněm a mečem. Inkové by o tom mohli vyprávět ... a nejen oni.
I když, co se týká komunismu, tak v jeho nastolení nevěřím. Ten může fungovat v menších skupinách ale ne jako státní systém. Na to jsou lidé příliš rozdílní. A tenhle systém více než kterýkoli jiný vyžaduje ochotu ke spolupráci. Vnucovat ho lidem, kteří ho nechtějí nemá smysl. Tím se v jejich očích jen zdiskredituje.
Jenže dozvědět se něco, znamená chtít poslouchat. A ono je tolik zajímavějších věcí...
Nemůžeme pojmout všechny informace. Kolik věcí bereme prostě za dané - třeba, že stiskneme vypínač a rosvití se světlo - že po nich nějak do důsledku nepátráme. Jme zahlceni informacemi, proto si spíše vybíráme ti zajmavější. Není náhodou, že ze všech novin jsou nejčtenější ty bulvární.
Má generace prostě ví, že před rokem 89 byl teror, a všichni kdo v té době žili jsou kolaboranti. (To se přijímá velice dobře. Protože táhnutí proti starším je všude - ubírají pracovní místa, tem dětkům se vyplací důchod.) Na nejmladší generaci dopadají problémy dneška v menší míře, než na starší, takže ta pohádka může fungovat velice dobře.
Může prosím někdo pomocí mé nechápavosti a vysvětlit mi, co se snaží autor ve svém článku říct?
1. Demokracie je na nic, protože lidé jsou snadno zmanipulovatelní. Mnohem lepší je diktatura osvíceného pana Parobuka, volme ČSSD!
2. Demokracie je na nic, lidé jsou zmanipulovatelní, ať tedy o radarové základně rozhodují politici a ne lidé v referendu!
3. Demokracie je na nic, ať žije komunismus!
Sprostý Lhář said...
Žádný z Vašich příkladů pro mne není tragický. Podle Vaší logiky jste tudíž lhář.
Pokud pro vás smrt tisíců žen na celém světě, které zemřely, protože neměly možnost odborné interrupce kvůli rozhodnutí v referendu nebo smrt tisíců nenarozených dětí či desetitisíců lidi zavražděných legálně drženými zbraněmi není dostatečně tragický, pak je otázkou, co vůbec pro vás znamená slovo tragický. Vaše směšné vyhýbání se je jen dalším důkazem vaší neschopnosti přiznat svou chybu, což mě pro důkaz toho, že jste Sprostý Lhář, stačí.
Navíc doufám, že mi uznáte tvrzení, že vlády nesmí rozhodovat o raketových základnách, neboť v historii mnohokráte vládní rozhodnutí měla tragické důsledky.
Neuznám, neboť ani já jsem nertvrdil, že tragické rozhodnutí lidí v konaných referendech je aspekt, který by vylučoval tuto možnost, ale aspekt, který oprávněnost této varianty značně diskvalifikuje. Protože podle historických zkušeností se dokáží v bezpečnostních otázkách diplomaté orientovat lépe než občané, je všude na světě samozřejmé, že o cizích základnách občané nerozhodují a ani naše Ústava s tímto nepočítá.
Podvodníku a lháři, pokud budete do kolečka do každého tématu vlepovat svou mantru, poletí na smetiště. Více se Vašim lžím v tomto článku věnovat nebudu.
Karlovi i Kamilovi se omlouvám, ostatně soudím, že chytrý čtenář pochopil...
A Anonyma s přívlastkem bych rád požádal, aby přestal demonstrovat svoji uraženou ješitnost a dělil se s námi pouze o své názory k tématu. Už je to únavné, číst stále dokola kdo komu kdy co a kdy co ne. Celkem spolehlivě to zabíjí diskusi; tedy pokud zrovna toto není účel.
Pro ods to platí také, i když ten je tu doma, takže tomu nemám co vyčítat. Ale přesto myslím, že už byste se s ním neměl zahazovat. Ono ho to přestane bavit, až zjistí, že už mu ty jeho otrávené návnady nikdo nebaští.
Tribune, proto jsem konečně stvořil Smetiště a případné opakování a zabíjení diskusí (protože já v tom vidím jasný úmysl) mu dále trpět nebudu a jak jsem již napsal výše, zde je pro mne téma uzavřeno.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Poslední off-topic:
Co se týče diskuzí k tématu a k důvodu zavedení smetiště, je velmi podnětné (a všem to doporučuji) pojít si několik posledních diskuzí a pozorovat, kdo diskutuje k tématu a kdo se snaží naopak diskuzi strhnout jiným směrem.
To" Anonymous At 2/23/2007 2:34 odp.
Protože podle historických zkušeností se dokáží v bezpečnostních otázkách diplomaté orientovat lépe než občané
Toto je velice pravděpodobné (i když se jistě najdou výjimky jak mezi diplomaty tak i občany) ale stejná historická zkušenost nám říká, že je mnohem snadnější zkorumpovat několik diplomatů než většinu občanů v zemi (nemyslím jednotlivé občany ale početní většinu). Jistě si tuto skutečnost sám dobře uvědomujete když ve svých příspěvcích tak často, jako příklad možné korupce, uvádíte Gripeny.
Také je již z různých odtajněných kauz známo že se mezi diplomaty vyskytovali i jedinci pracující pro druhou stranu. Proto bych se na ně nespoléhal v tak zásadním rozhodnutí, jako je to - čí politickou strategii jako národ demonstrativně podpoříme. Na takové rozhodnutí by měli mít od občanů vyjádřený mandát. Ti naši diplomaté o něj ve volbách nepožádali a proto je jejich povinnost požádat o něj dodatečně.
Že o dílčím uskutečnění bezpečnostních opatření, spadajících do strategické a technické roviny rozhodují (po té co vláda určí směr politiky) odborníci je pochopitelné. Tam už se veřejnost opravdu těžko orientuje, zvláště když mnohé údaje spadají do sféry utajení z vojenských důvodů.
To je právě dilema:
1) nakolik má rozhodovat občan - na kolik má rozhodovat jím zvolený zástupce
2) dle jakých informací má rozhodovat ten či onen
3) jak jim ty informace dodat aniž by byly zkresleny, či nepravdivé
4) jak zapojit do rozhodování ty co vlastně o rozhodování nestojí ale přece pro ně výsledné rozhodnutí platí
Co se týká radaru mám o způsobu rozhodování celkem jasno. Ale v obecné rovině už je to mnohem těžší. Já se přiznávám že jasno nemám. A když něco nevím tak se zeptám na názor ostatních. Můj výše otištěný článek má být takovýmto dotazem.
To je velmi pěkný příspěvek!
Obvykle není dobré národ rozdělovat a vyhrocovat situaci ještě víc referendem v hysterické době. Dnes u lidí převládají protiamerické nálady a nedovolili by tu Američanům postavit ani bábovičku. Zítra se ale mohou občané rozhodnout jinak. Politik je za své rozhodnutí zodpovědný a lze jej odvolat. Dav je manipulovatelný stejně jako onen politik, ale odvloat jej za chybné rozhodnutí nelze.
Již jsem zde uváděl příklady brazilských referend o zákazu držení střelných zbraní nebo příklady portugalských referend o legalizaci potratu, které ukazují, jak rychle a jakým zásadním způsobem se mohou měnit nálady ve společnosti a že nejen že referendum není zárukou správného rozhodnutí, ale může vést až k tragickým následkům.
A protože otázka americké základny není krátkodobou otázkou sympaticí se současným americkým prezidentem, jak většina lidí referendum chápe, ale je otázkou dlouhodobou, je vhodné, aby byla rozhodována v souvislosti s ucelenou obrannou země ve vztahu k souvisejícím společenstvím.
Kamile, zmínil jste jednu důležitou věc. Naši politici a to jak z levé, tak z pravé strany před volbami o radaru raději mlčeli. Občan nemohl ve svém volebním rozhodnutí zohlednit tuto záležitost. A protože dnešní politici za pár let již nebudou, ale základna tu bude stále, tak podle mého názoru nemají k tomu mandát. Ten má pouze občan a ten si také ponese případné následky takového rozhodnutí.
Informovanost či neinformovanost v této záležitosti je mýtus, už jednou to zmínil Tribun, že my nerozhodujeme o tom, jestli má mít radar více či méně šroubků, ale o obecném směřování naší země, jako jsme třeba rozhodli o vstupu do Evropské Unie.
Jak i zmiňujete ony informace, tak je u radaru zábavné, že jeho nutnost obhajují titéž lidé (na základě stejných zdrojů), kteří nás strašili Saddámem, jeho arsenálem zbraní hromadného ničení a tajných raket co jsou schopny ničit Evropu. A politici znovu ocení tyto informace podobně kvalitně jako při normálním fungování ve sněmovně, čili ve většině případů nebudou na zasedání parlamentu a potom si losem či podle rozhodnutí klubu zmáčknou knoflík. Odpovědnost žádná, důsledky pro nás nedozírné.
To: Anonymous said At 2/24/2007 9:50 odp. 2/24/2007 10:07 odp.,
To už je na občanech jestli se stanou zmanipulovaným davem nebo rozumě uvažující množinou lidí.
V každém případě jsou to oni kdo si ve volbách volí své zástupce a tito jsou povinováni respektovat jejich vůli. Pokud tak nečiní ztrácí (aspoň morálně) mandát který ve volbách dostali. Předkládání třeba i navzájem si odporujících názorů nelze nazývat rozdělováním národa, protože tak už to bývá že na jednu věc může být vícero pohledů. Kdyby tomu tak nebylo ztratilo by slovo "volba" smysl. V případě že občané rozhodnou špatně, nesou oni sami důsledky svého rozhodnutí. Je to však něco jiného, než když za ně rozhodne špatně někdo jiný. Tím spíše, rozhodne li ten komu takové rozhodování nebylo svěřeno. A tím spíše jde li o rozhodnutí jehož dopady dlouhodobě překročí více volebních období. Většina politiků si během svého působení dokáže zajistit "zadní vrátka" kterými pak mohou utéct od následků svého rozhodnutí. Pro občany (jako celek) tato možnost neplatí. Zákony o držení zbraní či potratech se dají v průběhu krátké doby měnit. Sebeurčení v globální politice nikoli.
To: ODS
Tak teď jsem zažil to čemu se říká "souznění myslí". Ve chvíli kdy jsem psal svou reakci na Anonyma, Váš příspěvek tam ještě nebyl (respektive nejspíše byl ale já neměl zaktualizované stránky). A tak jsem napsal téměř totéž co Vy. Ale opravdu jsem neopisoval!:-)
Vzhledem k tomu, že i ten počet šroubků a energie celkového vyzářeného výkonu jsou parametry relevantní pro hodnověrné stanovisko o radarové základně, není vhodné tuto otázku přenechávat plebiscitu. Stejně tak nelze radarovou základnu povolovat či zakazovat tak rychle, jako třeba potraty, podle toho, jak rychle se vyvíjí aktuální mínění národa. I proto se nikde na světě nekonají o cizích základnách referenda a tato otázka se přenechává odborníkům a politikům, jejichž morální povinností je rozhodnout dobře i za cenu, že půjdou proti většině národa. Je proto smutné, když můžeme sledovat třeba ČSSD, jak nejprve vede jednání o americkém radaru, aby následně veřejně radar odmítla a posléze si nechala vypracovat průzkum veřejného mínění, aby věděla, jaký vlastně postoj že to zaujímá. Ani Američané nebo Sověti nepotřebovali referendum než osobodili naši zemičku od nacistů.
Ano nepotřebovali referendum, protože jim naše malá zemička byla, no ehm, no víte kde. Kdyby nacisti na SSSR nezaútočili, tak tu dnes mluvíme německy a ani se tomu moc nepodivíme. Američani podobně. Je docela omyl si myslet, že ty dva národy to dělaly pro nás. Ty hrabaly do vlastní kapsy. Dnes je to podobné.
Ostatně je to vůbec trochu jiný příklad. To byste se musel zeptat jak by dopadlo referendum za osvobození pokládané Čechům samotným. Koneckonců v Americe taky nikoho nezajímá, kde se ta základna bude stavět.
Ano nepotřebovali referendum, protože jim naše malá zemička byla, no ehm, no víte kde.
A protože našemu národu je Amerika taky někde, tak referendum také nepotřebujeme. Souhlasím.
Co prosím měli podle vás USA z našeho osvobození od nacistů?
Tak už třeba jenom to, že komunisti nezaklepali Churchillovi na dveře.
Protože tak stejně bych se mohl zeptat, co měli Rusové z našeho osvobození.
Referendum bychom tedy (dle Vyší logiky) nepotřebovali, pokud bychom chtěli dobýt Ameriku a to se jaksi, sám musíte uznat, pravděpodobně nikdy, ale vůbec nikdy, nestane.
Dobýt Ameriku? Vám se snad zdá, že Američané naše území dobyli? Pro Vás není ochrana životů občanů USA a zemí NATO nejlešpím dosud známým systém dosti důležitá? A co to o tom Churchilovi? Jak to vysvětlíte?
Kdyby nacisti na SSSR nezaútočili, tak tu dnes mluvíme německy a ani se tomu moc nepodivíme. Američani podobně. Je docela omyl si myslet, že ty dva národy to dělaly pro nás. Ty hrabaly do vlastní kapsy. Dnes je to podobné.
Velmi přesné, zvláště že to Hitler vyhlásil válku USA a ne naopak a zároveň nás Američané v Jaltě odevzdali do sovětské sféry vlivu.
Je docela omyl si myslet, že ty dva národy to dělaly pro nás.
V dnešním světě již holt nejde sedět jen na svém písečku, ignorovat žádosti o ochranu ostatních a v případě napadení hlasitě křičet o pomoc. To si buď uvědomíme včas nebo budeme naše děti učit arabsky.
Rozhodnutí je jen na vás.
A je to sranda, protože v té době jsme měli podepsané spojenecké smlouvy snad s každým národem v Evropě. Malá dohoda, s Británií i Francií (dvacátá léta), se SSSR v roce třicet pět. Od té doby už ČR respektive ČSR či ČSSR neměla nidky tolik spojenců.
Pane Nejedlý
Rozhodnutí je jen na vás.
Jak to myslíte? Vždyť jeden z problémů ohledně základny je právě v tom, že my rozhodnout nesmíme, je nám to upíráno.
Jak to myslíte? Vždyť jeden z problémů ohledně základny je právě v tom, že my rozhodnout nesmíme, je nám to upíráno.
Ale já jsem o radarové základně ve svém posledním příspěvku nemluvil.
"Jak to myslíte? Vždyť jeden z problémů ohledně základny je právě v tom, že my rozhodnout nesmíme, je nám to upíráno."
To víte praume, jednou rozhodnutí je jen na nás jindy je jen na politicích. A politici rozhodnou, kdy jsme oprávněni o něčem rozhodovat a kdy ne.
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka