pondělí, listopadu 26, 2007

Tajemství globalizace

Na výšce máme předmět management. Náplní je mezilidská komunikace a vedení druhých. Ve cvičeních máme za úkol vymýšlet činnosti, kterými bychom dokázali druhé zabavit a musíme průběh činnosti zvládnout uřídit. Je jasné, že o tom nepíši proto, abych vám vykládal veselé školní historky, nebo abyste viděli, že si na vysoké hrajeme jako ve školce. Důvodem je to, že na poslední hodinu připravili spolužáci hru inspirovanou mezinárodním obchodem.

Cílem bylo vyrobit z papírů co nejvíce výrobků symbolizovaných tvary kruh, obdélník, kříž, trojúhelník… Čím složitější tvar, tím se za něj utržilo více peněz. Byli jsme rozlosováni do 3 skupin – Ghana, Brazílie a Francie. Ghana a Brazílie jako rozvojové země obdržely materiál – symbolizovaný papíry. Většinou bílé a pár oranžových (to, že oranžové mají vyšší cenu, ale věděli pouze ti, kdo je neobdrželi). Francie dostala jeden list bílého papíru ale za to měla veškeré tužky, pravítka, kružítka i nůžky (všeho po cca 2 kusech.)

Hra začala. Brazilci a Ghanci zjistili, že navzájem nemají s čím obchodovat, neboť obě země mají pouze suroviny. Obě skupiny tedy začaly měnit suroviny za technologie s Francií. Protože Francouzi byli technologicky dostatečně vybavení, hned jak koupili první suroviny, začali ve velkém vyrábět. Druhé dvě skupiny neustále trpěly akutním nedostatkem technologií a jejich produkce tak byla nahodilá a pomalá.

V půlce hry se Brazilcům povedlo kompletně vybavit technologiemi. V tu chvíli však ze štosů bílých listů, kterými disponovali na začátku, zbyly jen čtyři a ze 3 oranžových papírů jen 1 (aniž by se stále dozvěděli, že mají oranžové výrobky 4x vyšší cenu!). Výrobu však teď spustili naplno. Ale ouha. Když přišli prodávat své výrobky, tak zjistili, že Francie už zaplavila trh svými výrobky, a jejich cena tak klesla na 1/8 ceny původní!

Ghana si část svého nerostného bohatství udržela. Ovšem se jí nepovedlo sehnat veškerou potřebnou výrobní technologii. Takže ke konci nevyráběla nic. U Ghanců se začala projevovat zvýšená agresivita. Zvyšovali hlas, nadávali Francouzům a dokonce se snažili organizátory přesvědčit, že jim ostatní skupiny ukradly technologie.

Na konci hry byla jedna skupina spokojena a další dvě byli velice nespokojeny. Francie všechny mohutně přejela, její zisk několikanásobně převyšoval sumu zisků zbývajících dvou skupin. Přesto odmítali Francouzi připustit, že hra byla již od začátku nespravedlivá, naopak byli přesvědčeni, že všichni měli stejné šance.

Ano, byla to jen hra a velice nedokonalá simulace skutečnosti. Přesto mě nadchlo, jak se i tak povedlo v jejím průběhu vyvolat události ale i emoce, které odrážejí skutečný stav věcí. A i mně to pomohlo řadu věcí pochopit. Samozřejmě číst popis není to samé, jako to hrát. K tomu byste potřebovali sestavit alespoň 3 skupiny po 3 lidech, aby to mělo ten správný efekt. Nicméně do hry vás trochu přece jen vtáhnu. Závěr a vypíchnutí zajímavých souvislostí tentokrát nechám na vaše příspěvky v komentářích.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

Komentáře: 8:

V 11/27/2007 8:31 odp. , Blogger Tribun řekl...

Bohužel, v reakci "Francie" opět zazněl ten ďábelský tón neoliberálního chorálu, oslavujícího sílu jako právo a úspěch jako spravedlnost. Ach to prokleté dědictví evropských náboženství.

Na tom celém příběhu mne zaujala především jedna věc, a tou jsou pravidla. Tak jak to elf popsal to totiž vypadá, že pravidla byla nastavena tak, aby vyhrál předem určený vítěz, přestože počáteční podmínky budí dojem, že šanci mají všichni. Skutečně bylo podle pravidel nutné produkovat vystřihovánky? Co kdyby "Ghana" a "Brazílie" místo vystřihovánek produkovaly skládanky? Potom by se mohla jít "Francie" i s celou svojí technologií klouzat. Pokud by "Ghana" a "Brazílie" mohly odmítnout diktát vystřihovánek a obchodovat se skládankami, hra by se blížila idealistickému pojetí volného trhu, a pokud by "Francie" i v této situaci tvrdila, že všechny "země" měly stejnou příležitost, byla by to snad i pravda.

Jenže jak ukázala i zmiňovaná hra, realita je poněkud jedná. Reálný trh je deformovaný a někteří z jeho účastníků jsou vždy institucionálně či systémově zvýhodněni. Velmi dobře si to uvědomují a cíleně této své výhody využívají, navenek se však drží rétoriky "rovné šance" a odmítají přijmout odpovědnost za důsledky svého jednání s tím, že se k němu nerozhodli sami, ale byli donuceni trhem.

A mnoho lidí s nimi tuto podivnou hru hraje, protože tak mohou snít svůj vlastní sen o bohatství. Je to kolektivní halucinace, jejíž podstatou je sen o nekonečném bohatství a ničím neomezeném růstu, a růstu růstu. Perpetuum mobile sestavené z dluhopisů, derivátů a myriád finančních nástrojů, které nereprezentují jinou hodnotu, než víru lidí v tuto jejich hodnotu. Je to svým způsobem náboženský obřad, uctívání boha Mamonu. Celá společnost se jako v transu oddává směňování fiktivních poukázek, pouhých příslibů možné budoucí hodnoty, která se nezakládá na ničem jiném, než na víře ve svoji vlastní existenci. To vše za bedlivého dozoru kněží, kteří pečlivě dbají o to, aby nikdo z účastníků obřadu nenarušil pečlivě vystavěnou choreografii, a nezískal možnost pohledu zvenčí, který by mu umožnil prohlédnout směšnost obřadu a falešnou podstatu celého náboženství. Takové poznání by jej osvobodilo od moci kněží, a to kněží nemohou dopustit. A pokud k tomu přeci dojde, předhodí kněží takového jedince v oběť zfanatizovanému davu, který jej rozsápá v extatickém nadšení z toho, že plní boží vůli a chrání Svět před Zlem.

Lidé milují svůj Matrix a nechtějí si nechat vzít.

 
V 11/27/2007 8:34 odp. , Blogger Tribun řekl...

A ještě si dovolím přidat citát z článku Sen o bohatství, zveřejněného na Britských listech: Výsledek lze nazvat ekonomikou snu o bohatství. Většina bohatství dnes existuje jen proto, že všichni s jeho existencí souhlasí. Vně společenské hry na tržní ekonomiku nemají finanční nástroje vůbec žádnou hodnotu a hra pokračuje jen proto, že hráči chtějí hrát dál. Musejí, protože přístup ke zboží a službám, nemluvě o výsadách, požitcích a moci, závisí na účasti ve hře. Výsledkem je vysoce nestabilní ekonomika. Moderní ekonomika je proto historií konjunktur a krizí a krachy jsou normální součástí procesu. Historicky bezprecedentní je pouze rozsah snu o bohatství. Posledních 50 let je hlavním proudem globálního hospodářství, jehož většina spočívá na stejných základech - na ničem.

 
V 11/28/2007 1:44 odp. , Anonymous Jaromír Eybl řekl...

Tohle je vážně moc:

http://www.ct24.cz/vysilani/?id=163238&porad=&datum=2007-11-26

Ale co, účel světí prostředky, nic nového.

 
V 11/28/2007 1:49 odp. , Anonymous Jaromír Eybl řekl...

A k článku si dovolím uvést odkaz na rozhovor s člověkem, který měl za úkol rozvracet ekonomiky cizích zemí, aby prosadil americké zájmy.

http://www.zvedavec.org/komentare/2007/09/2249-zpoved-lovce-ekonomik.htm

 
V 11/29/2007 7:47 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

to jaromír eybl

...Tak agenti varují před agenturními praktikami v občanských združeních, které jdou zrovinka proti jejich zájmům.:-))))

Když jsem zde viděl Ándora, bývalého husáko-havlovského šéfa vojenské rozvědky, dneska bezpečnostního poradce ODS a pracovníka GRU, jak varuje před svými chlebodárci, tak jsem se smíchy nemohl udržet. Ještě, že to dělá s lišáckým úsměvem a způsobem, který spíše vyjadřuje pochybnosti o jeho zdravém úsudku než o brilatní úvaze a analitickém myšlení...

 
V 11/29/2007 7:53 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

opr. ...analytickém...

 
V 11/29/2007 2:12 odp. , Anonymous Jan řekl...

to anonymní
Chápu co jste chtěl říci. Také jsem se dříve podivoval tomu jak exprezidenti, expremiéři, exagenti a exkdokdo pronáší exnázory zcela opačné názorům z doby, kdy ještě nebyli ex.
Současně vítám odkazy na různé projevy šedé reality (obdoba šedé ekonomiky), kde se obyčejný člověk dozvídá úryvky ze hry obdobné "Šíleně smutné princezny" kde zatímco jeden potentát obětuje levé křídlo, druhý obětuje obě křídla. Konečně lidiček je asi 6 miliard, zatímco "LIDÍ" pár tisíc.

 
V 11/29/2007 7:06 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

...ano, ano, jak pravil Brežněv, nět čelavěka, nět prabléma, ve víře stalinského tvrzení, pokud zemře jeden člověk dá se to nazvat i tragedií, pokud zemřou miliony, jde o pouhou povinnou statistiku... i neštěstí druhých se prostě budeme muset naučit umět zobecnit, brát s dostatečným neosobním nadhledem, prostě být cyniky vlastních osudů, hlavně přitom celosvětovém kácení kapitalistického lesa, kde o zadřené třísky ( někdy o hotové klády) nebývá nouze. Člověk se opět stává pouhou účetní položkou světových generálů moci, kteří začínají ztrácet zábrany a touží po větší adrenalinové dynamice hry zvané životy druhých propadlé jejich mamonu a chamtivosti. Tady již nepůjde jenom o rozum a chladný kalkul vyčkávaní a přežití za velmi nestandardních podmínek, tady půjde o velmi nedůstojnou řež, ve které se budou ztrácet celé národy i staleté mocensko-politické celky, tady půjde o utrpení, které už nikdo nebude mít čas zmapovat ani historicky zhodnotit, protože zbylí budou pouzí vandalové ponejvíc závidíce mrtvím...

 

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz

<< Domovská stránka