Demokracie, ta pouliční dáma

Pokud by poslanci ODS někdy skládali svoji hymnu mohla by začínat právě slovy: „demokracie, ta pouliční dáma…" Dáma lehká a povětrná, povolná, se vším svolná a k mání za dobrou cenu – to si o demokracii zřejmě myslí ODS. Jak jinak si vysvětlit její dvojaký přístup k referendu, tomu výsostnému nástroji demokracie?

Jen nedlouho poté, co se politici EU – včetně předsedy strany a vlády Topolánka - shodli v Lisabonu na znění nové „reformní smlouvy", nechali se někteří poslanci ODS slyšet, že tuto „zamaskovanou ústavu" nemůže schválit parlament, ale je třeba vypsat referendum, protože nová smlouva se až příliš dotýká svrchovanosti České republiky. To je najednou starostí! To poslancům ODS náhle nevadí, že v referendu rozhodují hloupí a nevzdělaní lidé, kteří se nejsou schopni správně rozhodnout, protože nedokáží něco tak složitého pochopit, a už vůbec nedokáží posoudit, co je pro ně dobré? A nebo jsou hloupí a neschopní pouze v tom případě, že je jejich názor odlišný od názoru ODS?

Je jasné, kam mířím – k referendu o americkém radaru. Jak může být referendum, ve kterém by hlasovali ti samí lidé – stejně moudří, stejně hloupí, stejně zaslepení i stejně osvícení –jednou tím nejlepším nástrojem, a podruhé zase zcela nepřijatelné, když podstata problému je vždy táž – omezení svrchovanosti České republiky a vytyčení mantinelů pro její osud na dlouhá léta dopředu? Obzvláště pikantní je, že jedním z těch, kteří volají po referendu k nové evropské smlouvě je i Jan Swippel – jeden z nejhorlivějších zastánců radaru a nejvášnivějších odmítačů referenda o něm.

Jediné možné vysvětlení je bohužel dosti nelichotivé pro stav demokracie v České republice: referendum a demokratické principy obecně nemají smysl samy o sobě, ale podle toho, jak hrají do karet ODS. Je-li naděje, že by výsledek referenda byl podle gusta ODS, pak je referendum na místě, protože ODS se za jeho výsledek může alibisticky schovat. Pokud to však vypadá, že lid by mohl rozhodnout jinak, než si ODS přeje, potom je referendum samozřejmě zcela nevhodné a politici se za něj nesmějí alibisticky schovávat, ale musí odvážně rozhodnout sami.

Taková je dvojakost ODS. Taková je její představa: demokracie je, když je po našem. Zkrátka, demokracie je jen pouliční dáma, ale když se nalíčí a napudruje, je pro voliče k nerozeznání noblesní dámy z lepšího světa. A politici to dobře vědí. Zejména ti z ODS.

Přesto je tato tragikomická hra na demokracii v podání ODS k něčemu dobrá – ukazuje totiž cestu i pro odpůrce radaru. Pro případ, že referendum o nové evropské smlouvě neprojde, má totiž ODS v záloze náhradní plán: nechám smlouvu posoudit Ústavním soudem, zda je v souladu s českou ústavou. A se smlouvou o základně lze naložit stejně. A ODS nebude moci říct ani popel, protože to je její vlastní způsob.

Anebo bude ODS po svém oblíbeném způsobu tvrdit, že to není to samé, že smlouvu o základně nelze srovnávat se smlouvou o Evropské unii, protože… protože jedna je s EU a druhá s USA? Protože jedna je ODS protivná, zatímco tou druhou je posedlá? ODS bude mít co vysvětlovat, než přesvědčí veřejnost, že je pro ni demokracie významná sama o sobě, a ne pouze tehdy, pokud jí umožňuje prosazovat její vlastní zájmy. Jenže, chce vůbec ODS někoho o něčem takovém přesvědčovat? A nebo chce spíš přesvědčovat o tom, že se ničím nenechá svazovat, a takovou prkotinou, jako je demokracie a rovný metr pro všechny už vůbec ne?

poslal Tribun