Steigerwaldova pravda a moje jistota
Jsem absolutní pacifista. Je až úsměvné, kolik hněvu a agresivity tohle mé „přiznání“ vzbuzuje. Vojenské přehlídky považuju za totálně a naprosto zbytečné plýtvání penězi daňových poplatníků.
Jsem pacifista a je to základ mé životní filozofie. Neznám ideál, který by mne donutil vzít do ruky zbraň a namířit ji proti komukoli jinému a neznám důvod, proč bych – po vzoru Čapkovy matky – měla k něčemu takovému nutit své syny. Naopak znám příliš mnoho důvodů, proč si vážit života i životů svých dětí, stejně jako životů dětí někoho jiného.
Je to už dost dávno, co jsme se – velmi přátelsky - střetli s jedním kolegou, když jsme v naší moravské filiálce nesdíleli málem celoredakční souhlas s americkou okupací Iráku. Naše antivojenské názory označil za pouhé naivní bláznovství (byl rocker, chartista a letitý odpůrce bolševického režimu).
Chápu ho, narodil se pár let po válce a Studenou válku vdechoval stejěn jako komunistickou propagandu. Nenáviděl ji jako každý průměrně inteligentní obyvatel této země, ale něco z ní přece jen přijal - nikdy se nezbavil pocitu ohrožení. U nás doma nic mimořádného.
Pocit ohrožení prosákl naší „civilizací“ skoro jako plíseň, je to rodná sestra netolerance a živná půda podezíravosti. Jsou to vlastnosti, které mne štvou a náš „národ“ charakterizují víc než vepřo-knedlo-zelo nebo vlajka s modrým klínem.
Základní steigerwaldovská otázka
Podle Karla Steigerwalda se „celá debata o radaru dá přeložit do jednoduché otázky: ke kterému mocenskému uskupení chce Česká republika patřit“.
Kdyby to bylo tak jednoduché. Podle jeho názoru, který vyvěsil 30. října na iDnes, patřím mezi „pošetilce, nezodpovědné pacifisty a lidi spřažené s Ruskem“, neboť tady radar nechci. A dedukuje, že pokud nechci radar USA, chci tady radar ruský.
Blbost, Karle Steigerwalde.
Nechci tady žádný radar, už nikdy.
Přítomnost cizích vojáků na našem území považuji 40 let po okupaci vojsky Varšavské smlouvy za naprosto nehoráznou. Jsem dokonce tak naivní, že mám problém i s příslušností k NATO a zejména pak mám problém s účastí našich vojsk v Afghánistánu. Povrchní výtky o mé omezenosti a krátkozrakosti mne zatím nepřesvědčily, že je třeba naše vojáky kamkoli posílat a ještě ke všemu jich tam posílat víc a víc a za víc peněz. Ničemu nepomohou tam ani tady.
Tvrdíte, Karle Steigerwalde, že neutrální ráje nejsou, a já jsem tudíž snílek.
Ano, jsem snílek, a jsem tak drzá, že se za to vůbec nestydím, právě naopak. Cením si snění víc než kalkulací a výpočtů. Dokonce bych řekla, že mi světová finanční krize dává momentálně jaksi zvráceně za pravdu. Neviditelná ruka trhu začala tak požírat svoje plody, že se mohou světová společenství přetrhnout, aby hledala a nacházela naprosto nekapitalistická řešení. Zbožněné a přeceňované Spojené státy si už hezkých pár let žily nad poměry a kdo nebyl slepý a hluchý, tak to věděl. Zahraniční politika USA v posledních letech právě tuhle ekonomickou realitu dokonale odrážela a naneštěstí i vyvážela. Nic na tom nezmění ani výměna vladaře v Bílém domě. Průšvih, který má teď Amerika řešit, daleko přesahuje Bushovo prezidentské období. Tahanice kolem radaru kdesi v Čechách v téhle perspektivě poněkud blednou.
Já osobně doufám, že na radar teď Američané nebudou mít čas. Ostatně i peníze na jeho stavbu už začali seškrtávat, jak jsem se dozvěděla z oficiálního zpravodajství ČT.
Historia - magistra vitae? Jak pro koho
Po zkušenostech s konkrétní velmocí, která nás tak pěkně a dost dlouho držela pod krkem, nechápu, proč bych měla cokoli jiného očekávat od jakékoli jiné velmoci, a hlavně nechápu lidi, kteří jsou navzdory všem dějinným zkušenostem zejména z dvacátého století, přesvědčeni, že se tato velmoc bude chovat jinak, než jsme tady v srdci Evropy kdy zažívali. Prostě má své zájmy, proto nás chce použít. Je naprosto jasné, že nám nikdo nic nedá, a dojde-li na lámání chleba, těžko čekat víc než „ojetý“ herkules (opět viz zpravodajství ČT).
Jakožto snílek z přesvědčení odmítám vidět svět černobíle, či chcete-li rusko-americky.
Svět, civilizace a kultura jsou přece mnohem barevnější a my jsem nezdědili jenom kvéry, zbrojní arzenály a Chammurappiho vnímání spravedlnosti. Zdědili jsme taky bibli a Nový zákon. Lidé přece už dva tisíce let sní o světě, kde se na násilí neodpovídá násilím, dokonce ani preventivním vyzbrojováním.
Jenže je jich (už dva tisíce let) pořád málo.
Co se s naší křesťanskou civilizací vlastně stalo, že myšlenky tak staré a rozhodně pozoruhodné odmítá uvádět do praxe?
Jako by křesťanské hodnoty byly dobré jen k tomu, aby se o nich mluvilo, abychom se jimi zaklínali, kdykoli se nám to hodí, ale nikdo si (radši) nezkoušejme uvědomovat jejich skutečný obsah. Pokud by je totiž aspoň křesťané konečně začali brát vážně, dost těžko by mohli mít chuť jít jinému po krku.
Normální je neválčit
Dvacáté století bylo stoletím válek, krvavých i „studených“, stoletím plným mrtvol. Jsou dva tisíce let málo, aby lidé pochopili, že normální je neválčit?
Proč má pořád někdo potřebu aspoň si hrát na vojáčky? Třetí tisíciletí je cosi jako výzva a teprve se učíme, co před námi otevírá.
Jistě, povrchní vlastenci budou dál mít potřebu chřestit zbraněmi a symboly, hrozit pohnutou minulostí, o níž mladí nechtějí slyšet. Můžeme se i poměřovat, kdo trpěl víc a ve jménu jaké vize. Kam to vede, naznačují setkání všech možných nacionalistů, ale také třeba poslední počin Ústavu pro studium totalitních režimů: cosi jako veřejný pranýř prominentních estébáků, vystavený právě v těchto dnech na Náměstí Svobody v Brně.
Zdá se, že potřeba čerstvé krve je veliká, i když už poněkud přischla. Opravdu tolik potřebujeme radar? Stačí zoufalci, které sice dávno odvál čas, ale na které můžeme statečně ukázat prstem, možná do nich i kopnout nebo hodit kámen…
Kde se pořád bere ta krvežízeň?
Možná to je zásadní otázka, kterou by mohl Karel Steigerwald zodpovědět pro změnu mně. Je snadné dělat z těch, kdo vidí svět jinak, prostoduché pitomce, kteří si nesečtou jedna a jedna, zvlášť když se svět dá tak krásně dělit – na ty zlé a na ty hodné. A v tom to právě vězí: NEVÁLČIT dá mnohem víc práce, hlavně to vyžaduje způsoby myšlení, kterým nás dvacáté století nestačilo naučit, přinejmenším velikou míru tolerance a pochopení, že všichni nejsme stejní a zdaleka nemáme stejné potřeby.
Ani za sebe bych nedala ruku do ohně, že to vždycky zvládám.
Snad to jednou dokážou vaši a moji vnuci, Karle Steigerwalde.
Já o světě, který nepotřebuje žádné radary, mohu aspoň snít. A co vy?
Napsala Daniela Šátavová
původně publikováno na http://satavova.blog.idnes.cz/
Štítky: základny
vystavil ods @ 10/31/2008 02:30:00 odp.
Komentáře: 17
Komentáře: 17:
Projděte si znova dějepis. Normální je válčit.
But there've been places and times where people have thought of war as the given and peace the perversion. The Greeks of Homer's time, for instance, saw war as the one enduring constant underlying the petty affairs of humanity, as routine and all-consuming as the cycle of the seasons: grim and squalid in many ways, but still the essential time when the motives and powers of the gods are most manifest. To the Greeks, peace was nothing but a fluke, an irrelevance, an arbitrary delay brought on when bad weather forced the spring campaign to be canceled, or a back-room deal kept the troops at home until after harvest time. Any of Homer's heroes would see the peaceful life of the average American as some bizarre aberration, like a garden mysteriously cultivated for decades on the slopes of an avalanche-haunted mountain.
http://leesandlin.com/articles/LosingTheWar.htm
Berte to spíše jako technickou poznámku k použitému argumentu. Ohánění normálností něčeho je vždycky ošidné.
Když jsem začal číst, chtělo se mi zvolat: "Ale to jsem opravdu nepsal já!" Natolik text rezonoval s mými vlastními postoji.
Po dočtení však musím konstatovat: "To jsem opravdu nepsal já!" Odvolávky na křesťanství, které je historicky zdrojem nezměrného utrpení a bezpočtu křivd, a které aktuálně stojí za americkými křížovými výpravami (američtí evangelikálové jsou křesťané), celý text degraduje a devalvuje.
Náboženství ve všech svých podobách, včetně moderních ateistických kultů, je tím největším nebezpečím, kterému lidstvo čelí, protože zbavuje odpovědnosti pod zcela univerzální záminkou že „Bůh to chce.“
Děsím se chladně kalkulujících kupčíků, ale ještě větší tíseň na mne padá při pomyšlení na rozjitřené náboženské blouznivce, kteří mění svět k obrazu boha, kterého si sami stvořili k obrazu svému, a přitom ani na okamžik nezapochybují o správnosti svých činů, protože oni jsou „vyvolení“.
I kolem radaru se začíná formovat svého druhu náboženství, vyrůstající z podhoubí iracionální víry v rozličné zázračné schopnosti radaru, který dávno přerostl z jednoho z prvků PRO do nadpřirozené povahy Ochránce, Dobrodince a Chlebodárce.
Radare Hospodine, nedej zahynout nám nic budoucím a chraň nás od Zlého, Amen.
Dvacáté první století… čím se liší od třináctého? Místo klacků máme pušky a proklínáme se SMS, ale uvnitř, uvnitř jsme stále vystrašené a dezorientované zvířátko, neschopné samotné existence, a přitom k smrti vyděšené ze společnosti druhých.
Cituji z Wikipedie, Pizi: "Norma (nebo také standard) je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., určený buď k závaznému vyžadování nebo k posuzování jejich přijatelnosti nebo obvyklosti. V původním latinském významu slovo znamenalo „pravítko, měřítko, pravidlo“. Normy jsou psané i nepsané a mají různou míru závaznosti a různý rozsah platnosti."
Jak vidíte, norma není to, co je, ale to, co by mělo být. Normální není to, co je nejčastější, nejobvyklejší či nejsnazší, norma je to, co je žádoucí.
Takže tvrzení "Normální je neválčit" je zcela správné a korektní, bez ohledu na to, že vám by konvenovalo, kdyby tomu bylo jinak.
Inu Tribune, za těch pět tisíc let co vzniklo to čemu říkáme civilizace se lidská podstata nijak nezměnila - myslím tím naše biologické předpoklady, mnohé jsou navíc vlastnosti které vyhovovaly pračlověku Janečkovi - ale nevyhovují pro obyvatele dnešních megapolis.
Náboženští fanatikové jsou skutečně v současné době největším nebezpečím, větším než polpotovština, ani on totiž nechtěl obětovat celé lidstvo za chiméru věčného spasení, i v jeho plánech měl být život na zemi v konečné fázi zachován.
brtník
S textem se naprosto ztotožňuji. Tribune, dopouštíte se jedné chyby, když ztotožňujete víru a církev. A je to na delší rozpravu
Přesně tak Stane, ta identifikace víry s jejím "kazatelem" je už taková česká speialitka, no, ale co se dá dělat. Jinak perlička, nedávno jsem se sám sebe ptal, že kdyby se měla zrušit církev, ke které straně bych se přiklonil. Nakonec jsem dospěl k názoru, že na strnu Boha, víry - což mi sice vůbec nepomohlo, ale myslím, že to mluví za vše.
Jinak už jsem se asi smířil s tím, že normální je válčit. A ač se mi to taky nelíbí, nutno přiznat, že všechna agresivita musí být uvolněna. Jen jde o to, jak při tom nadělat co nejmenší škodu. Jak už zmínil Pizi, mnohé civilizace pokládaly mír za stav velmi přechodný, nejistá, svým způsobem škodlivý, a takové chápání bylo bežné až někam k 19. století. Ještě Nietzsche píše, že každý mír je jen příprava k válce. Jakýmsi obskurním způsobem to dokázali i Hitler se Stalinem, když podepsali smlouvu o neútočení. Jde tedy o to najít "činnost", která "potřebu války" bude do určité míry substituovat. Paradoxně mě teď napadlo, že takovou funkci maí ty slavné "finanční trhy" či firemní "soutěživost", kde každý "bije" každého a není tím vázán na jakési státní idee - jeho protivník je ryze soukromý. Snad právě proto v dobách hospodářského růstu dochází k ochladnutí vztahů na "státní" úrovni. Otázka ovšem zní, jak by to celé dopadlo, kdyby chyběla kontrola. No nic, ono je to stejně docela blbost, žeano.
Souhlasím s tím, co řekl Stan. Tribune, to co vyznala autorka, nemá s chováním církví nic společného. Naopak, cirkve se od víry vzdálily, jejich křížové války a dobytí Ameriky nemá s vírou nic společného. Učení o slušnosti bylo celých dva tisíce let zneužíváno.
A protože dost věřím na "boží" zásah vyklonování lidstva cizí "civilizaci" před obdobímm Sumerů, je bohužel v našich genech i špatnost této "civilizace", jak se lze přesvědčit v sumerských eposech (bohové se vraždili, bojovali o moc, znásilňovali,...). Takže pokus o "křesťanskou" nápravu lidstva musel selhat.
S tvrzením, že normální je neválčit se plně ztotožňuji. Důvod lze najít i v citátu, který uvedl Tribun, ale hlavně je on v historii a přístupu člověka k různým válkám.
Stačí se podívat jen na konflikty posledních pár let. Vedlo se zde snad nějaké agresivní války ? Neznám ani jeden takový případ, pokud se na to podívam okem zúčastněných. V Iráku jsme se samozřejmě bránili před ZHN, které za dvacet minut mohou zbourat Londýn, v Afghánistánu jsme se zas bránili před teroristy, kteří nám zbourali WTC. V Kosovu jsme bránili pronásledované Albánce, kteří se zas bránili před utlačovateli ze Srbska a to se bránilo nejdříve před teroristy z UCK a potom před humanitárním bombardováním. A tak by se dalo pokračovat. Dokonce i takové monstrum jako Hitler mělo zapotřebí své agrsivní kroky obhajovat obranou, v Československu šlo o trápenou menšinu a Polsko dokonce mu zaútočilo na vysílač v Glivicích a všechny války byly ve jménu obrany zájmů velkého národa, který jen potřeboval životní prostor. Kdyby válčení bylo normální, tak různé lživé berličky nejsou zapotřebí. Prostě by se řeklo jdeme jim ukrást jejich zem, vnutit náš systém, protože tak je to správné. Ale naprostá většina lidí cítí, že to správné není.
A k náboženské připomínce, pokud vynecháme církev, tak myšlenky křesťanské civilizace jsou pevně zakotveny v každém z nás. A velká část jejího ducha je snad v každém významnějším filosoficko-náboženském proudu na celém světě, jen s různými drobnými rozdíly. Všude je normální nelhat, nekrást, nepodvádět, nevraždit atd.
U toho výčtu obránců samozřejmě chybí ještě Osama, který se útokem na WTC bránil před křižáky na svatých místech islámu a nespravedlivou podporou "sionistickým" okupantům.
osobně si spíš myslím, že je v tom něco jiného. Kdyby se řeklo: "jdemev jim něco sebrat," sposuta lidí by se zeptalo: "Proč?". Člověk nerad koná bez důvodu. A důvod "obrany" je ten nejsnažší k argumentaci, protože obrana je reakce impulzivní, nikoliv nějak promýšlená. Jinak řečeno myslíte si, že by Hitler své Němce nakonec nepřesvědčil, že je třeba zaútočit na Polsko, protože Němci potřebují... potřebují... lebensraum?" Ale ano, jen by mu to trvalo déle. Mimochodem, Řekové to tak dělali - jejich války byly častokráte "demokraticky" zvolené (byť se můžeme hádat, nakolik to byla řeská demokracie demokracií moderně-evropskou). Lid má totiž vždy "pravdu", z čehož plyne, že to "normální" je slovo skutečně ošemetné a z měřeno čistě dobou, kdy bylo "normální" válčit, vyplývá, že válčit je normální...eh...čímže ovšem neříkám, že správné. Tribunův citát umožňuje obě interperetace, přičemž ta Tribunova se zakládá na existenci nějaké "vyšší mravní hodnoty", s kterou se daný čin poměřuje - třebas křesťanství. Ale stejně tak to může být i něco jiného.
Tak trochu oklikou tedy skutečně můžeme prohlásit, že Americká potřeba válčit je normální, že je normální, aby Arabové nenáviděli Američany atakdále. Ale je to správné? A hlavně: dá se to nějak zvrátit?
Tím samozřejmě nechci válku, respektive agresivitu, obhajovat, sám si nedokážu představit, že bych musel někoho zabít, ale zase si musíme přiznat, že i tato agresivita je člověku vlastní a asi by bylo chybou se tvářit, že nic takového neexistuje. Je spíše otázkou, jak ji přetvořit z procesu destruktivního na proces tvůrčí.
Hitler měl ještě jednu pomůcku, která ale nahrává podle mého názoru tezi, že je v člověku hluboce zakořeněna představa, že normální je neválčit. On, podobně jako jiní před ním, pro zdůvodnění konfliktu použil trik, kdy Němce označil de facto za lidi a zbytek světa byl něčím horším, tudíž se na něj nějaká mezlidská základní pravidla nevztahují (jinak by byla společností mnohem více vyžadovaná).
Právě ty pochybnosti, jestli je agresivní konání správné nebo ne, podle mne naznačují, že správné není. Ale je to o definici slova, jestli normální bereme více jako to co je obvyklé nebo to co je správné.
Tady příklad z Google
normální je
A i třebas po prvních heslech je vidět, že je to bráno spíše jako co je správné a ne co je obvyklé.
Onen trik nepoužili jen nacisti, je používaný obecně, co jiného je mediální obraz používaný vůči komunistům?
U těch kulturních hodnot náboženství - nejsme tady oběťmi klamu? co bylo dříve - ono náboženství či ony kulturní hodnoty?
Ony totiž existují na křesťanství nezávisle, tak proč sem tahat boha nemajícího logiku?
V náboženství je spousta iracionality čímž umožňuje cokoliv. Jde o slepou uličku.
A k té smlouvě Hitler - Stalin, ukazuje se, že to nebylo tak jednoduché, na Viasat history v jednom dokumentu nedávno mluvily o tom, že Stalin nabízel Anglii společný postup proti Hitlerovi, smlouvu podepsal až po jejím odmítnutí. Zřejmě i tady je spousta mlhy a propaganda - protisovětská - nahrazuje seriozní historické bádání.
brtník
Pardon - mluvili (oni).
Vidíte, tak na tenhle trik jsem zapomněl. Nutno říci, že byl ale užívaný jen směrem na východ, kdežto s Francií a Anglií se vedla válka na tvrdo. I Američani vedli válku jaksi proto, že jim to přišlo "normální" - a jsme zase u toho - čím víc si tu definici z wiki čtu, tím více mi přijde, že o správnosti nic netvrdí. Co říká google je vpravdě ireleventaní, protože to jen svědčí o tom, jak se slovo užívá - 64 000 lidí je schopno napsat "vyjímka". Jinak jiný slovník říká: "všeobecně závazné pravidlo, předpis" což je opět definice bez udání "správnosti". Ale nechtěl bych se v tom moc nimrat, protože svá stanoviska už jsme si asi vyjasnili a od teď bychom se hádali už jen po argentinskému způsobu. Přesto si myslím, že bychom se měli navit spíš o té správnosti "válčení" a to je, ostatně, jak je vidno, ošemetné.
Anonyme: samozřejmě, že bychom mohli říct, že byly dřív ty hodnoty (což je to, co chcete slyšet) - ale vždy úzce provázané z náboženstvím. Podle mě člověk vždy cítil potřebu si své hodnoty, které cítil "nějak pudově", případně byly určeny "sociálním uspořádáním", Geon by řekl, že "potřebou dělby práce", vyložit, vysvětlit, proto je tu Bůh, autorita, o kterou se může opřít (=Bůh ke své existenci potřebuje "uctívače", jinak zaniká), připodobnit se k ní a v důsledku pronés: "žil jsem správně", protože je to pořád lepší, než kdyby musel přiznat: "jsem k ničemu". Aztécké nebe je kruté, protože Aztékové byli krutí. Olymp je divadlem "heroů", protože ani Řekové nebyli žádní mírumilovní svatoušci - stejně jako Římané. Všimntěte si, že většina prvních náboženství skutečně byla prosycena spíše mocnými a potměšilými a agresivními duchy, kdežto milostivé křesťanství je "jen" výkřik posledních 2000 let. To mu sice neubírá na váze, ale stejně tak v sobě máme, jako Evropani, zakořeněné dobyčné řectví. Proto se všichni náckové odvolávají na antiku atd. Vůbec tato teutonská rozervanost mi přijde silně evropská.
Kéž by to všechno bylo tak jednoduché.
Píšete:
"Neznám ideál, který by mne donutil vzít do ruky zbraň a namířit ji proti komukoli jinému a neznám důvod, proč bych – po vzoru Čapkovy matky – měla k něčemu takovému nutit své syny. "
Taktéž neznám ideál, pro který bych chtěl někoho bít či jinak ohrožovat na zdraví či životě. Žel bohu nežijeme v jakémsi vysněném Ráji, ale na Zemi, plné agresivních polointeligentů, bohužel často i v pozicích, ze kterých ovlňují nejen své okolí, ale celé státy a národy.
Přirovnání k Čapkově Matce také trochu pokulhává, ona nebyla zapálená idealistka, posílající své syny na smrt pro nějakou "vyšší ideu". Nemám tu odvahu troufat si odhadovat, co bych dělal já v případě, že by na hranicích stál milion mužů připravených naší zemi dobýt smlouvou nebo násilím a připojit k jejich státu. Ale vím jistě, že pokud by ti muži chtěli mou zemi dobýt, zničit a obyvatelstvo vyhladit, že nebudu hlásat "ideu pacifismu a mírové domluvy s útočníky".
Zkrátka v životě je bohužel příliš mnoho situací, které pacifisticky vyřešit nejdou. Proto také nehodlám být a nejsem ovečkou, která se štítí zbraní a násilí a nechá se radši zmasakrovat. A prosím nesnažte se mi tvrdit, že vždy se dá dohodnout (i s tím největším debilem, který se vás chystá např. znásilnit, madam) bez násilí...
Pouze bych přidal že historie "víry křesťanství" je ve zkratce tato:
Napřed vznik judaismu - kniha starého zákona a 10 přikázání jediného boha.
Proroctví o příchodu spasitele.
Přišel Ježíš spasitel - a byl ukřižován.
Kniha nového zákona - vznik křesťanství.
První štěpení - část židů neuznává nového spasitele a trvá na původní víře. Křesťanství samo se následně dělí na západní a východní (ortodoxní).
Zatímco se křesťanství šíří Evropou na východě povstává nový prorok - spasitel vycházející z křesťanství a jediného boha - Mohamed.
Je sepsána kniha Korán (bible v nové verzi :) a povstává nábožentsví islám.
Další "nová prorok" (který by dokázal vybudovat novou víru v pokračování výše uvedené historie) se zatím neobjevil.
Takže pokud to máme brát z pohledu víry tak posledním a správným náboženstvím s tradičními historickými hodnotami a jedním bohem je islám a všichni ostatní jsou zaslepenci ve víře kteří neuznávají správného proroka (syna božího).
Kde je víra tam není logika a kde je logika tam není víra.
Osobně si myslím že víra v boha (nebo cokoliv co lze tímto pojmem označit) je každého OSOBNÍ záležitost.
Jakékoliv budování náboženských konstrukcí (církevní instituce apod.) považuji za vždy škodlivé.
Vždycky to přivede několik maníků k tomu aby ostatní hnali do nesmyslných válek za jedinou pravdu (zatímco oni sami sedí někde daleko v pohodě - a to platí i o fanaticích - ti co jim myjí mozek nikdy nejsou ti kdo se pak účastní ..... akcí).
Samotná víra vzniká jako filozofie o nás či o tom co je kolem nás.
Náboženství jako struktura pak okamžitě přivábí "testosteronové" maníky, kteří pak jedou čistě na svoje hormony.
Tohle je pořád ještě "svět mužů" kdy si oni navzájem musí neustále dokazovat kdo má větší........
Osobně by mě opravdu zajímalo jak by vypadal čistý svět žen.
Znali by vůbec pojem válka ?
PS: omlouvám se, ale povídání o církvi mně vždycky vytočí
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka