Koupí poslanci zajíce v pytli?

Dohody mezi Českou republikou a USA o zřízení radarové stanice systému americké Národní raketové obrany ve vojenském újezdu Brdy jsou na pořadu právě probíhající 39. schůze Poslanecké sněmovny a na jejím programu by se měly objevit již ve středu 29. října 2008. Ve Sněmovně jsou smlouvy vedeny jako sněmovní tisk 621 (Dohoda mezi ČR a USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany) a sněmovní tisk 622 (Dohoda mezi ČR a USA o právním postavení ozbrojených sil, tzv. SOFA). Text obou dohod byl zveřejněn a komentován již dříve, pozornost však zasluhuje i předkládací zpráva, kterou obě dohody doprovodila vláda ČR, která je Sněmovně předkládá.



* * *



Prvním, co čtenáře na předkládací zprávě (či přesněji zprávách, protože každá dohoda má vlastní) zarazí, je nápadná stručnost, která neodpovídá závažnosti obou smluv a pozornosti, již se těší mezi veřejností. Vláda se nesnaží nijak zvlášť zdůvodňovat ani vysvětlovat, valnou část předkládací zprávy tvoří citace ze smlouvy, doplněné superlativy na adresu vlády a údajné výhodnosti smluv. Celkově předkládací zpráva působí ze všeho nejvíce jako formalita a splněná povinnost, jako by vláda ani nepředpokládala, že se poslanci budou o obsah smluv zajímat a jejich schválení zvažovat, ale spíše očekávala, že poslanci beze všeho poslušně schválí, co se jim řekne.



Přesto jsou některé pasáže předkládací zprávy zajímavé, zejména jako doklad vztahu české vlády k Parlamentu a České republice na straně jedné, a Spojeným státům americkým na straně druhé. Vybrané pasáže (sázeny kurzívou, číslová je jen pro lepší orientaci a nijak nesouvisí s členěním smlouvy) vám spolu se svým komentářem nyní nabízím.



Dohoda mezi ČR a USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany


(1)

Pro začátek jeden z mnoha příkladů sebechvály, kterými vláda rozhodně nešetří:



České straně se podařilo prosadit do textu Dohody většinu svých návrhů, zejména v oblasti bezpečnostních záruk pro Českou republiku, zapojení NATO do protiraketové obrany Spojených států, návštěv radarové stanice státními činiteli třetích států, podílu České republiky na velení a řízení protiraketové obrany a ochrany životního prostředí.


Je snadný prosadit si svou, když nic nechcete a stále ustupujete. Bezpečnostní záruky jsme samozřejmě nedostali žádné, rozhodně žádné takové, které by byly konkrétní a šli nad rámec NATO.



Zajímavý je zde proto především opačný vztah mezi USA a NATO, kdy byla po celou dobu věc prezentována tak, že se základna stane součástí (společné) obrany NATO, zde se však dozvídáme, že to bude NATO, kdo se zapojí do protiraketové obrany USA. Zmínku o NATO je nutno chápat především jako úlitbu Zeleným, kteří si začlenění do NATO dali jako podmínku svého souhlasu. Ta sice splněna nebude, protože NATO dává od programu PRO ruce pryč, ale zdání zřejmě postačí.



Důkazem o tom, že česká vláda v souvislosti s radarovou stanicí zcela ztratila smysl pro realitu, je tvrzení že ČR se bude podílet na „velení a řízení protiraketové obrany." Míněna je zřejmě možnost podílet se na sestavování prováděcích plánů, což však není totéž, co velení a řízení. Nehledě k tomu, že nemožnost dělit se o velení byla jedním z hlavních argumentů vlády, proč nemůže být radar přímo podřízen NATO. A najedou se bude na velení podílet ČR, která navíc nemá s tímto typem zbraní žádné zkušenosti? Nejde nakonec spíše o snahu oklamat poslance a vyvolat v nich pocit důležitosti, který se jim se chválením smlouvy dostane, tedy o hru na ješitnost zákonodárců?



Spíše kuriozitou je zdůrazňování smluvní úpravy návštěv státních činitelů třetích stran, což není nic jiného než snaha přesvědčit poslance, že na základně nebudou žádní ruští pozorovatelé bez vědomí a souhlasu české strany, ač to USA Rusku opakovaně nabízely. Jako by na dvou důstojnících záleželo více, než na několika desítkách vojáků a sofistikovaném zbraňovém systému.



(2)

Následující zdánlivě technický pasáž v sobě obsahuje PAST!!:



Ústava nestanoví, zda má Parlament nejdříve hlasovat o souhlasu s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky nebo o souhlasu s ratifikací příslušné mezinárodní smlouvy, kterou se Česká republika zavazuje ozbrojené síly jiných států přijmout na své území. Ústava však určuje rozdílnou většinu poslanců a senátorů pro vyslovení souhlasu s pobytem ozbrojených sil jiných států (nadpoloviční většina všech poslanců a senátorů) a pro vyslovení souhlasu s ratifikací „prezidentské" mezinárodní smlouvy (nadpoloviční většina přítomných poslanců a senátorů). (…) Podle této praxe se navrhuje postupovat i v případě Dohody, proto Parlamentu nejdříve bude zaslán návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody, a rozhodne-li Parlament v této věci kladně, bude mu vládou předložen návrh na vyslovení souhlasu s pobytem ozbrojených sil Spojených států na území České republiky.


Schválit dohodu o zřízení radarové stanice je totiž paradoxně lehčí, než schválit smlouvu SOFA, stačí k tomu souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců a senátorů, což je mnohem snazší zařídit; v nejhorším případě se někomu udělá konstruktivní placené nevolno a do sněmovny nepřijde. Přestože postup schvalování vypadá na první pohled logicky, jde zde evidentně o uplatnění techniky foot-in-door. Schválená dohoda o radarové stanici je noha ve dveřích. Pokud totiž bude schválena dohoda o zřízení radarové stanice, bude pro poslance mnohem těžší odmítnou smlouvu o pobytu vojsk, protože radar bez obsluhy je k ničemu. Navíc nelze vyloučit, že schválená dohoda o zřízení radarové stanice bude vykládána jako povinnost schválit dohodu o pobytu vojsk, protože bez ní nemůže být dohoda o zřízení stanice naplněna. A mezinárodní smlouvy jsou, jak známo, závazné. Proto opakuji: pozor, PAST!!



Je ovšem zarážející, že ke schválení tak zásadní a kontroverzní dohody stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců a senátorů, jako kdyby šlo o nějakou banalitu. A je jistě znepokojující, že tento schvalovací mechanismus není našimi médii vůbec komentován, dokonce není ani diskutován odpůrci, jejichž naděje na neschválení stojí na několika poslancích, na jejichž spočtení stačí prsty jedné ruky.



(3)

Ani různými triky a řečovými podvody vláda ve své průvodní zprávě nešetří. Například zde prezentuje radarovou stanici jako její pravý opak a z „agresora" dělá „ochránce":



Sjednání Dohody je jednou z forem realizace ústavní odpovědnosti, kterou má Česká republika podle čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, podle kterého je „základní povinností státu zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot."


Vrcholem drzosti je zmínka o ochraně životů v souvislosti s vybudováním vojenské základny, která je nepochybným „cílem prvního pořadí ničení", a je určena k ochraně území a životů občanů jiného státu; o ochraně zdraví v situace, kdy byly nade vší pochybnost prokázáno, že účinky radaru na zdraví obyvatelstva jsou přinejlepším neznámé (ale mnohem spíše negativní); o ochraně majetku v situaci, kdy se nemovitosti lidí žijících v okolí základny stanou prakticky bezcennými a neprodejnými; o tom, jakou má vláda představu o demokracii, jsme se mohli velmi dobře přesvědčit během posledních dvou let, kdy se o dohodě s USA jednalo a kdy se vláda snažila pomocí lží, zastrašování a denunciací zmanipulovat veřejnost k akceptování smlouvy, k jejímuž schválení nemá stávající politická reprezentace demokratický mandát.



(4)

Chlácholení poslanců a mazání medu kolem huby pokračuje:



Dohoda je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Jak stanoví čl. IV odst. 1 Dohody, „Česká republika si ponechává plnou suverenitu a vlastnické právo k radarové stanici."


Do písmene se potvrzuje, co jsem o účelu odstavce 1 článku IV dohody tvrdil již před ¼ rokem, krátce po jejím zveřejnění: „Toto ustanovení má být zřejmě záminkou k tomu, aby pro schválení smlouvy v parlamentu ČR nebyla potřebná třípětinová ústavní většina, nutná při uzavírání smluv omezujících státní suverenitu, ale aby stačila většina prostá." Nejde o nic jiného, než o vytvoření iluze, že se schválení smlouvy žádným způsobem nedotkne suverenity České republiky, a tedy vlastně vytvoření dojmu, že „o nic nejde."



Je to i berlička pro poslance, kteří se budou moci před svými voliči vymlouvat, že je nezaprodali, protože ve smlouvě jasně stojí, že „Česká republika si ponechává plnou suverenitu a vlastnické právo k radarové stanici." Jenže jedna věc jsou slova, navíc ve smlouvě, která neobsahuje sankční část, a druhá věc jsou skutky. Smlouva si může říkat, co chce, na faktu, že se (dobrovolně!) stáváme americkým satelitem, to nic nezmění. Navíc nelze předpokládat, že by se USA nepokoušely ovlivňovat dění a v zemi, v níž mají klíčovou vojenskou základnu.



Jedna věta, navíc zcela vágní proklamace, se nakonec může ukázat jako rozhodující, protože s její pomocí dokáže ukonejšit své svědomí každý poslanec a poslankyně.



(5)

Přesvědčování poslanců o tom, že „o nic nejde", pokračuje ve velkém stylu:



Dohoda nijak neodporuje komunitárnímu právu, ani zde obsažené zásadě loajality. Podle čl. 11 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU"): „Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity. (...) Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.


Opravdu dohoda neodporuje komunitárnímu právu (tedy právu EU)? Vždyť její uzavření je „jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích." Provokování Ruska, s nímž EU chce mít (potřebuje mít) dobré vztahy snad není v rozporu se zásadou loajality? Separátní jednání a „exkluzivní" vztahy s USA snad nejsou kontradikcí účinného zahraničního působení EU jako soudržné síly? Proč tedy plány na vybudování základen v ČR a Polsku nemají bezvýhradnou podporu EU, proč jsou proti Němci, proč jsou proti Francouzi? A to je jen namátkový výběr z negativních stanovisek našich klíčových spojenců v EU.



(6)

A aby opravdu žádný poslanec nemohl pochybovat o tom, že „o nic nejde" a že je všechno „košer", tak vláda pokračuje:



Dohoda je v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Budování systému protiraketové obrany, který je svojí podstatou systémem obranným, je plně v souladu s Chartou OSN a jejím čl. 51 zaručujícím právo „na individuální nebo kolektivní sebeobranu.


Je irelevantní zaštiťovat se mezinárodním právem v souvislosti s USA, které otevřeně deklarují, že se mezinárodnímu právu nehodlají podřizovat, pokud by je to mělo jakkoliv omezovat ve „svobodě jednání" (což je ovšem smysl existence mezinárodního práva), a podle toho i jednají. Systém PRO není svojí podstatou obranný, ale bojový. Jistě, je možné jeho nasazení pouze za účelem obrany, ale v případě USA, jejichž vojenská doktrína počítá s preventivními údery, může být za obranu prohlášen každý útok. ČR se tedy dobrovolně staví do situace, kdy není schopna zajistit dodržení Charty OSN, na níž se vláda odvolává jako na argument pro neodmítnutí souhlasu s dohodou.



(7)

V části věnující se dohodnutému počtu amerického personálu (maximálně 250) se skrývá TROJSKÝ KŮŇ!!



S výjimkou těchto krátkých časových intervalů by tak mělo v České republice pobývat v souvislosti s provozem radarové stanice přibližně sto uniformovaných příslušníků ozbrojených sil Spojených států a nízký počet příslušníků jejich civilní složky, který není Dohodou stanoven.


Pokud není počet civilních příslušníků dohodou stanoven, může být libovolný, tedy i libovolně vysoký. Podstatné však je, že z pohledu dohody budou za civilní složku považováni nejenom technici dodavatelských firem, ale i agenti zvláštních služeb či bojovníci soukromých bezpečnostních agentur typu Blackwater. Aby nám zde nakonec nedupala místo okované boty amerického vojáka okovaná bota amerického žoldáka. Myslím, že by poslanci měli schvalování dohody odložit přinejmenším do té doby, než budou pevně stanoveny maximální počty osob na základně bez ohledu na jejich národnost či služební zařazení.



(8)

Malý bezvýznamný úspěch si může připsat Strana zelených – podařilo se jí se svými požadavky na ochranu životního prostředí (na ochranu obyvatelstva zase až takový důraz neklade) okupovat poměrně velkou část smlouvy i předkládací zprávy. Zřejmě má jít o způsob, jak by mohli Zelených svůj případný souhlas s ratifikací dohody (zatím není jasné, jaké stanovisko nakonec zaujmou), která je v přímém rozporu s jejich politickým i volebním programem, prodat svým voličům jako svůj úspěch. Tedy pokud ještě nějaké voliče budou mít. Z plejády bodů, tykajících se životního prostředí, vybírám:



Na úvod je třeba uvést, že podle dostupných informací mají Spojené státy v oblasti ochrany životního prostředí na svých základnách v Evropě dobrou pověst. S ohledem na své předchozí špatné zkušenosti se sovětskými vojsky však Česká republika při sjednávání Dohody věnovala ochraně životního prostředí maximální pozornost.


Trauma z „dočasného pobytu bratrských vojsk" je, minimálně mezi politiky, stále velmi živé. Jako kdyby cokoliv, co není ruské, muselo být automaticky dobré. Skoro to vypadá, jako kdyby americká armáda stále v čele světového úsilí o ochranu přírody a krajiny. Nikdo sice nezaručí, že dočasný pobyt amerických křižáků nebude poslední kapitolou v dějinách národa českého, ovšem ať již přinese budoucnost cokoliv, podle dohody to vypadá, že zde po radaru zůstane unikátní přírodní rezervace.



(9)

Kapitola sama pro sebe jsou dopady na státní rozpočet:



Podle čl. XI odst. 1 Dohody „Spojené státy odpovídají za náklady na výstavbu, údržbu a provoz radarové stanice", plnění této Dohody proto budou finančně zajišťovat zejména Spojené státy. Výjimku představuje čl. XV odst. 5 Dohody, podle kterého „Česká republika včas odstraní či zlikviduje nevybuchlou munici nalezenou na radarové stanici." Podle informací Ministerstva obrany by se však v prostoru vymezeném pro umístění radarové stanice neměla nacházet nevybuchlá munice. V případě, že bude nějaká takováto munice nalezena, je Ministerstvo obrany schopno zajistit její likvidaci z již přidělených rozpočtových prostředků.



Ministerstvo obrany dále ponese v rámci své rozpočtové kapitoly náklady na získání povolení potřebných pro výstavbu radarové stanice podle čl. VII odst. 2 Dohody a na zajištění odpovídající vnější bezpečnosti radarové stanice podle čl. XIV odst. 1 Dohody. Při výkladu ustanovení Dohody obsahující finanční závazky je však třeba vzít v úvahu také její čl. XVII odst. 1.


Náklady na zajištění vnější bezpečnosti jsou zde zmiňovány na stejné úrovni, jako náklady na odstranění staré munice z prostoru základny a úhradu správních poplatků za získání příslušných povolení. Přestože zajištění vnější bezpečnosti znamená přinejmenším vydržování jednotky vojenské policie, mnohem spíše však nákup protiletadlových a protiraketových kompletů, nejsou nároky na státní rozpočet vyčísleny ani v náznaku a předpokládané investice do zbraní nejsou ani zmíněny.



(10)

Naprosto absurdně působí sdělení vlády, která se div nechlubí, že:



Česká republika a Spojené státy nepovažovaly za nutné upravovat v Dohodě mezinárodněprávní odpovědnost za škody, které by mohly být způsobeny obranným použitím systému protiraketové obrany.


Američané ať hospodaří, my to zaplatíme. Jak již bylo řečeno výše, za obranné použití lze považovat všechno a nic podle momentální konstelace sil. A jak se budou řešit škody způsobené útočným použitím systému protiraketové obrany? To není nikde určeno, přičemž útočné využití je vzhledem k již zmiňované americké vojenské doktríně, i prosté empirické zkušenosti se zahraniční politikou USA, více než pravděpodobné. Nelze tedy vyloučit, že reparace za další americké „demokratizační" dobrodružství budeme platit my. A dobře nám tak, za blbost se platí.





(11)

Alespoň jeden bod, který působí dojmem, že vláda České republiky při sjednávání dohody s USA měla na zřeteli zájmy České republiky, a nikoliv zájmy USA:



Z působnosti tohoto ustanovení se třetí větou tohoto odstavce podařilo vyjmout závazky stran vyplývající z NATO SOFA a ČR-USA SOFA, čímž je zaručeno, že se Spojené státy např. nebudou moci dovolávat tohoto ustanovení jako důvodu pro neplnění závazků z odpovědnosti za škodu. V případě, že by Kongres nepřidělil vládě Spojených států potřebné prostředky na výstavbu radarové stanice, bude Česká republika po jednání předvídaném druhou větou tohoto odstavce na vzniklou situaci aplikovat institut přerušení provádění smlouvy podle čl. 57 Vídeňské úmluvy o smluvním právu či případně zvažovat možnost výpovědi Dohody.


Nelze ovšem vyloučit, že to je dojem veskrze mylný, vyvolaný složitostí daného sdělení a neznalostí ustanovení, na něž se odvolává.





Dohoda mezi ČR a USA o právním postavení ozbrojených sil


Překládací zpráva k dohodě SOFA je opět jeden velký chvalozpěv na úspěšné vyjednávání české strany, která si v naprosté většině případů prosadila svou.



(12)

Ani v dohodě (čl. VII), ani v předkládací zprávě není nijak blíže specifikováno právo k držení a používání zbraní Američany, především není nikde jasně stanoveno, že je toto právo omezeno na prostor radarové stanice, a podmíněno je pouze to tím, že k použití zbraní bude existovat příslušný rozkaz. Za pozornost stojí především to, že je v této souvislosti explicitně zmiňována přítomnost vyšetřovatelů na základně. Znamená to snad, že se skutečně počítá s možností, že si Američané zřídí na základně věznici, navzdory tomu, že vláda tuto možnost vždy vylučovala a odpůrce radaru, kteří na ni poukazovali, nelichotivě nálepkovala?



(13)

Zajímavá logická chyba, která možná prozrazuje více, než autoři průvodní zprávy chtěli, se vloudila do následující pasáže:



Dohoda upravuje primárně pobyt v souvislosti s radarovou stanicí, nicméně obsahuje i možnost ji aplikovat také na další aktivity, které byly řádně schváleny příslušnými orgány ČR v souladu s Ústavou ČR. Zúžení rozsahu aplikace pouze na radarovou stanici je úspěchem vyjednávání české strany, která tento přístup od začátku jednání prosazovala. Americká strana dlouhodobě usilovala o automatické rozšíření aplikace Dohody na jakýkoliv pobyt příslušníků ozbrojených sil USA a jejich personálu na území ČR. Omezení aplikace jen na radarovou stanici tak představuje zásadní ústupek z americké strany.



První věta je totiž ve zjevném rozporu s větou druhou. Otevírá SOFA prostor i pro další aktivity, nebo je její působnost striktně omezena na radarovou stanici? Co znamená ona zmiňovaná automatická aplikace (která byla údajně suspendována)? Není možný takový výklad smlouvy, který by USA umožňoval si dle potřeby udělat základnu z celé ČR? Respekt k jiným národům nikdy nebyl silnou stránkou americké povahy.



Dokud však bude u moci současná vládní koalice, mohou se Američané spolehnout na to, že případné další aktivity budou automaticky schváleny.



(14)

Vláda se opět nezapomněla pochválit, bohužel však není jasné, co jsou to ty zásadní požadavky:



Podařilo se vyjednat dohodu, která ve všech důležitých otázkách naplňuje české požadavky a výrazně překračuje standard obvyklý u těch smluv, které upravují pobyt amerických vojáků v jiných zemích NATO.


Podle počtu slov, které jim byly věnovány, by mezi důležité požadavky patřila i otázka daní, ve které, jak známo česká strana nekompromisně ustoupila. Je to jen otázka priorit. Pokud byly pro českou stranu nejdůležitější identifikační karty, zatímco otázka jurisdikce, či ochrany vlastních občanů, kterých se česká strana zcela vzdala (záleží jen na libovůli Američanů, zda budou v případě trestného činu jednoho z nich s českou stranou na jeho vyšetření a případném potrestání viníka spolupracovat a v jaké míře), potom byly skutečně všechny důležité české požadavky naplněny.



(15)

A na závěr zcela ilustrativní otázka toho, jak nekompromisní česká strana byla ve věci prosazování české svrchovanosti:



Na základě důrazného požadavku české strany umožňuje Dohoda zásahy amerických bezpečnostních jednotek mimo radarovou stanici pouze se souhlasem a pod vedením příslušných českých orgánů.


Co je o „důrazný požadavek"? To je něco jako petice, čili „ostrá prosba"? Jak je vůbec možné, že smlouva dovoluje Američanům zasahovat mimo prostor základny? A česká vláda se tím ještě chlubí a vydává to za svůj úspěch a nekompromisní prosazování českých zájmů!



Shrnutí

Jako by to nebyly Spojené státy, které nás žádají o možnost zřídit si zde svoji vojenskou základnu, ale byla to Česká republika, kdo Spojené státy poníženě prosí o tu milost, aby si zde základnu zřídili, a proto se podbízí a vychází jim ve všem vstříc. Takový je celkový dojem z obou smluv i průvodních zpráv.



Česká vláda nic nedojednala, dosáhla jediného – Česká republika bude americký oušlapek.



I z tohoto stručného rozboru předkládacích zpráv, které pro Parlament vypracovala Vláda, více než jasně vyplývá, že smlouvy o zřízení radarové stanice a pobytu amerických vojsk jsou pro Českou republiku extrémně nevýhodné, Pro USA z nich nevyplývají žádné závazky, naopak, a navíc Američanům přiznávají práva nad českým územím a českými občany. Bude záležet jen na Američanech, v jaké míře tato práva využijí. Česká republika se ochrany svého území a svých občanů furiantsky vzdala.



Srovnáme-li řečené smlouvy s USA se smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky, tak zjistíme, že se zase až tolik nezměnilo. Skutečnost že tím, kdo u nás bude mít nyní svá vojska, jsou Spojené státy a nikoliv zaniklý Sovětský svaz, by nás neměla zmást. Velmoc je velmoc a naše postavení vůči ní se příliš nemění, bez ohledu na to, jak sami sobě lžeme o vlastní výjimečnosti a důležitosti.

napsal Tribun