Zprivatizované informace

Může to znít takřka neuvěřitelně v době, kdy jsou všechny informace přístupné na pár kliknutí myši. Ve chvíli, kdy existuje zákon přikazující úřadům podávat informace. Ve chvíli, kdy neexistuje cenzura. Přesto jsou věci, kterých je složitější se dopátrat, než zpráv o dění na základně Guantánamo.

Ještě dnes, když se mluví o privatizaci našich firem, málokoho napadne, že jsme ztratili kontrolu nejen nad jejich fyzickým majetkem. Výrobní haly, stroje, pozemky a další movité a nemovité věci by byly samy o sobě bezcenné, kdyby je neoživovaly myšlenky. Kromě know-hou i důležité statistické údaje.

Jako student stavební fakulty jsem si v rámci školních prací o tom mohl udělat dostatečný obrázek. Sytém tvorby rozpočtů staveb zůstal neměnný z konce osmdesátých let. Sice byly pokusy sem importovat švédský systém, ale stejně drtivá většina firem jede podle dvacet let starých schémat. Vůbec získat takový stavební rozpočet je otázka známostí. I firmy, které vydávají ceníky prací dostávají jenom jakýsi výcuc. Stejně tak jsou tabu informace o odměňování, nebo normování. Většina firem vás okamžitě vyrazí. Při dobré náladě vám nějaké údaje alespoň vymyslí. Jediné co pro získávání údajů funguje je mystery shopping.

S tím kontrastuje chování úřadů. Úředníci ochotně posílají informace mailem nebo když je nemají, pošlou kontakt na osobu, která se daným problémem zabývá. Není problém se s většinou sejít a probrat co vás zajímá osobně. Narazit na někoho, kdo vás ignoruje je skutečně výjimka.

Ta opěvovaná konkurence vede k tomu, že se firmy bojí podávat jakékoliv informace ze strachu, že by je konkurence zneužila. Nebo už jenom z prostého důvodu, že čas jsou peníze, tak proč by ho měly ztrácet poskytováním informací někomu, kdo u nich stejně nemíní nakupovat. Chráněním vlastního vývoje však podkopávají vývoj celkový. Mnohé věci se dají vyvíjet centrálně s mnohem menšími náklady, než když si to dělá každý sám. To je nevýhoda zprivatizovaných informací.

poslal Elf