Efekty receptové pokuty

SÚKL zveřejnil údaje o spotřebě léků za loňský rok, kdy začala platit mnohými vymodlená receptová pokuta.

Efekty:
spotřeba balení na předpis v mil.:
2006 - 201,04
2007 - 218,22
2008 - 198,92

náklady v mld.:
2006 - 51,2
2007 - 58,56
2008 - 63,52

Pro doplnění v posledním kvartálu roku 2007 došlo k velkému předzásobení, kdy celkový počet distribuovaných balení narostl o téměř 14 milionů v porovnání se stejným kvartálem roku 2006 nebo o 16 milionů v porovnání se 3 kvartálem roku 2007. Toto velmi silné předzásobení, které nikdo nepopírá, samozřejmě mělo vliv i na nižší spotřebu balení v loňském roce.

A nyní slovo má Petr Wagner primář oddělení klinické biochemie v Mladé Boleslavi a primář OKB v Krajské nemocnici Liberec.

Za obviňovanou skupinu „levných léků“ jako celku se utratilo 2.3 miliard Kč. Ta zahrnuje jednak léky předepsané, ale i ty vydané proti hotovosti. Podíl úhrady pojišťoven, tj. léků z veřejných peněz, se odhaduje asi na 20 procent, ale jde pouze o odhad, protože SUKL - hlavní informační zdroj Ministerstva zdravotnictví nesleduje, které šly cestou receptu.

Ale pojďme konkrétně k těm paralenům a aspirinům.

Takže paralen využil 177 milionů Kč z oněch 67 000 milionů Kč. Aspirin se dává v dvojí indikaci. Jednak jako prevence vzniku uzávěru tepen po infarktu či mozkové příhodě. Zde nás stál 150 milionů Kč. Dále jako lék proti teplotě či bolestem. Zde nás stál 87 milionů Kč. Celkem tyto „vykřičené“ léky stály 416 milionů Kč. Opět nemáme údaje umožňující odlišit, kolik z nich bylo placeno z veřejnoprávního zdravotního pojištění. Odhady jsou opět okolo 20 procent.

Za cytostatika, předesílám, že to zdaleka nejsou jediná léčiva na řešení nádorových onemocnění, se dalo 4 200 milionů Kč.

Takže shrnuto a podtrženo. Za banální léky v chřipkových indikacích se dalo 265 milionů Kč. Něco ze soukromých, něco z veřejných peněz. Za léky se dalo celkem 67 000 milionů Kč. Něco z veřejných peněz prostřednictvím pojišťoven, něco přímo, něco prostřednictvím nemocničních rozpočtů. Jinými slovy za tyto banální léky asi něco kolem 4 promile z celkového objemu peněz utracených na léky. Něco kolem 6 procent utracených za cytostatika. A to většina z těchto peněz nešla cestou veřejnoprávního zdravotního pojištění.

Sečteno a podtrženo, za léky jsme utratili více, takže pokuta nám peníze neušetřila (a kromě již odváděných peněz na pojištění nám sáhla přímo do kapsy). Vydali jsme více a přitom lidé se zvládli předzásobit, takže bez předzásobení je samozřejmé, že by náklady byly ještě výrazně vyšší než v předchozích letech a spotřeba balení by se blížila dřívější úrovni (byla by i samozřejmě nižší v roce 2007). I kdyby pojišťovny loni nevydaly ani halíř na ony levné léky a před tím hradily 100 procent spotřeby (obě tvrzení jsou samozřejmě nesmysl), tak stejně bez problémů dokázaly navýšit celkové výdaje (63-2=61>58). Navíc objem peněz vydávaných na levné léky je zlomkem veškerých výdajů, takže každý, kdo operuje Paraleny jako zdrojem neřestí ve zdravotnictví požirajícím peníze pro drahou léčbu je pouze primitivní demagog. Asi jediný, kdo se z Julínkových reforem raduje, jsou farmaceutické firmy. Rozhodně na nich nevydělali lidé, kteří ve svých každoměsíčních rozpočtech počítají každou korunu.

Nevěřte socanům, jenom lžou a podvádějí Evropu!

Už jsem na to přišel, proč je třeba zavrhnout socany, nevěřit Paroubkům, Rathům a Drymlům. Prohlédl jsem. Jsou to jen populisté, co svojí oranžovou hypnózou totálně omámili své voliče, kteří je takto vyšinutí přivedli svými hlasy ve stavu nepříčetnosti v nedávných krajských a senátních volbách k drtivému vítězství.

To, že ODS prohrála a že se jí zřekl její zakladatel a prezident Václav Klaus, je vlastně její morální vítězství, i když o tom ještě přes 40 procent voličů zatím neví.

Je to jasné; premiér Topolánek je přece slušný, skromný a nezištný politik, jemuž leží na srdci blaho nejen vlastního národa, ale celé Evropy, dokonce i Ruska, Ukrajiny a Blízkého východu.

Nikdy se na rozdíl od socanů nechlubil cizím peřím, nikdy by si jako ministerský předseda nedovolil neslušná gesta, dbá o svá slova a vždy uvážlivě zvažuje, co říct, aby to nebylo diplomatické faux pas.

Má přece své zářné vzory. Copak by něco takového mohl někdy udělat vždy charismatický a důstojný tatíček T. G. Masaryk, všemi Čechy i Topolánkem bezmezně milovaný?

Ten by přece ani nepomyslel ukázat vztyčený prostředníček či někoho urazit a ponížit, vyslovit nějaké věty, připomínající nacismus. Mirek Topolánek jde zkrátka v jeho šlechetných a bezúhonných šlépějích.

Vždycky se držel norem slušného chování, s vrozeným valašským odporem k jakékoli aroganci, stejně tak by čestně odstoupil ze své funkce, kdyby někdy, nedej Bože, hanebně prohrál.

Ani jeho strana by se nikdy nesnížila kvůli čemukoli někoho pomlouvat a špinit. Na rozdíl od socanů, kterým vadí kdeco. Třeba skvělé poplatky, ve zdravotnictví nebo na vysokých školách. A nejraději by i důchodce vymazali z demografické mapy světa.

A co teprve jejich handlování s misemi českých vojáků v Afghánistánu, kde jsou přece tak důležití svými několika stovkami, bez nichž by se přece cca 50tisícová spojenecká armáda vůbec neobešla. Zvláště když se nyní ta americká má zvýšit až o 20 tisíc vojáků....

A také by chtěli, aby se Česko integrovalo do Evropy jako stát, zbavený Lisabonskou smlouvou ve prospěch evropského kolektivu svých práv, nezávislosti a suverenity.

A to už nemluvím o tom, jak kdysi socaci v rouše komunistů souhlasili s cizími sovětskými vojsky na našem území, zatímco nyní jsou bezostyšně proti tomu, aby se v Brdech spolu s radarem usadili naši noví bratři - vojáci US Army.

No, řekněte. Zažili jste už někdy nějakou tak pokryteckou a neseriózní politickou stranu...?

Napsal Břetislav Olšer
původně publikováno na http://olser.blog.idnes.cz/

ODS nevyužila možnost mlčet

Lidové noviny v sobotu vydaly rozhovor s hejtmanem a poslancem za ČSSD Davidem Rathem. V něm byla otištěna slova, která rozpoutala menší politickou bouři.

LN: Ale ten materiál obhajujete.
R:Protože to má logiku – zvýšit lidem příjmy, dotlačit je, aby začali utrácet. To je to, co potřebujeme! Jak řešil krizi Adolf Hitler?

LN: Pane hejtmane, neděste mě.
R:No ne. Vy se smějete, ale to jsou vážné věci. Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a tím nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby! Pak to tedy vyústilo ve válku… Liberální ekonomové na tohle všechno zapomněli. A místo toho přicházejí s nějakými svými fantasmagoriemi.

O den později tyto noviny nařčené z manipulace zveřejnily audiozáznam, který podezření potvrdil, neboť v rozhovoru ve skutečnosti zaznělo toto:

R:Ještě mi řekněte jediný stát na světě. A víte, jak vyřešila. Dobře. Vraťme se zpátky do minula. Největší krize. Jak jí řešil Adolf Hitler v Německu?

LN: Neděste mě.
R:No ne, tak to byly dva různé přístupy. Vy se smějete, ale vytáhněte si to prostě, to nemá cenu se těmhle věcem smát, protože to jsou fakt vážný věci, kterejm je potřeba se věnovat. To znamená, on ji řešil tím způsobem, že začal zbrojit, tím dal lidem práci a tím tak zvaně nastartoval ekonomiku. Proč tak (pak) vyhrál volby? Tímdle mechanismem. Pak to vyústilo samozřejmě ve válku, protože to zbrojení nějakým způsobem někde musí ústit. Jak šly v tu dobu Spojený státy bojovat s krizí? Tím, že začaly zvyšovat tendleten New Deal, prudce přidaly důchodcům a zavedly důchody, aby ty lidi dostali peníze, daly lidem podpory v nezaměstnanosti, které do té doby buď neměli, nebo minimální.

LN: Čili daly lidem peníze, aby šli do práce.
R:Ano, daly lidem peníze, aby šli utrácet, tím nastartovali ekonomiku. Vy se usmíváte, ale zkuste si o tom něco přečíst. Mně to totiž připadá, že ty neoliberální ekonomové jakoby zapomněli tudle část historie relativně nedávný a přicházej s nějakejma svejma fantasmagoriema.

Dále je to useknuto pravděpodobně chtěl dodat – tady máte reálné historické příklady.

Ačkoliv Lidové Noviny zveřejnily, jak ve skutečnosti zněl rozhovor, tak komentátoři i politici stále používají původní mírně překroucenou část. Místopředseda ODS a ministr vnitra Ivan Langer dokonce jménem ODS vydal tiskové prohlášení, ve kterém mírně nepřesný popis historického faktu (samozřejmě navíc zacitoval překroucenou verzi) označil za legitimizaci nacistických metod a žádá odstoupení Davida Ratha ze všech funkcí.

V pořádku. Jděme dále po stopách uvažování ODS. Pokud by měl být David Rath odvolán ze všech funkcí z důvodu legitimizování nacistických ekonomických metod, měla by ODS – jeho katan – sama před národem kleknout na kolena a odprosit za vlastní legitimizování nacistického vraždění, nacistických válečných zločinů a pronásledování českého národa německými okupanty.

Proč?
Sám premiér a předseda ODS Mirek Topolánek (jehož blízký přítel a poradce se s hrdostí přirovnával k Martinu Bormannovi odsouzenému k trestu smrti za zločiny proti lidskosti) na veřejnosti oznámil, že povraždí české úředníky během noci dlouhých nožů. Dále pak novinářům slíbil, že přijde den, kdy s nimi – a možná i s celým českým národem – zatočí jako Konrád Henlein (další válečný zločinec a důstojník SS).

Takže stále stejná písnička: Zloděj křičí – chyťte zloděje, aneb kritici Ratha (za překroucenou citaci historické reality) ODS a někteří novináři by si měli nejdřív zamést před svým prahem a než si odplivnou před Rathem, měli by poplivat celou zem před svým guru Topolánkem.

--------------

Jiný pohled Atentát na Ratha

Čunek over

Předseda koaliční KDU-ČSL a dnes již bývalý ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek, proslavený svými přímočarými recepty na řešení „romské otázky", opět opouští ministerský post a vše nasvědčuje tomu, že tentokrát již se nevrátí. Neodchází ovšem středem jako ten, kdo splnil svůj úkol, ani s hlavou vztyčenou jako muž, který umí přijmout porážku. Jiří Čunek odchází za ublíženého pofňukávání, že kdyby to záleželo jen na něm, tak by nikdy neodešel, protože on přece nic špatného neudělal.

Nepřiživoval protiromskou xenofobii, neulpělo na něm podezření z braní úplatků, a zastavení jeho trestního stíhání v této věci nepatří mezi nejkřiklavější aféry, jimiž je česká justice opředena… a nebo je to všechno tak trochu jinak? Ordinérní „kauza Čunek" se táhne již téměř dva roky a za tu dobu již poněkud vyčpěla, proto není od věci si připomenout její vývoj, abychom mohli páně Čunkovo působení ve vrcholné politice plně docenit:

V plné síle to propuklo v dubnu roku 2007, když začaly na povrch vyplouvat nejasnosti a podezření ohledně Čunkova působení na vsetínské radnici. Pamětliv přísloví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, odmítl Čunek byť i jen připustit, že by mohl v reakci na tato podezření rezignovat. Ale možná si byl je velmi dobře vědom, že vláda nad ním drží ochranou ruku a že jej nedá.

A tak si mohl červnu 2007, když Nejvyšší státní zástupkyně za pět minut dvanáct zasáhla v jeho prospěch a de-facto zrušila jeho trestní stíhání, klidně říkat: „Já jsem Čunek, kdo je víc."

Kauza Čunek kulminovala v srpnu 2007, když nově přidělený pečlivě vybraný státní zástupce A. Salichov zrušil trestní stíhání J. Čunka, čímž se sice zavděčil vládě, ale právní povědomí české veřejnosti tím uštědřil další pravý hák. V České kotlině zbyl jen strach a hnus. Hnus z toho, jak vláda manipuluje formálně nezávislým trestním stíháním a s jakou neomaleností zasahuje ve prospěch svých členů, strach z toho, kam až je vláda schopna zajít a jaký z pilířů demokratické státu znásilní příště.

Netrvalo to však dlouho a v listopadu 2007 Čunek ve vládě poprvé skončil poté, co nově přidělený pečlivě vybraný státní zástupce A. Salichov obnovil přerušené trestní stíhání. Žádný důvod k radosti to však nebyl, protože se nejednalo o nápravu chyb minulých a očištění politické scény v očích veřejnosti, nýbrž o spáchání chyb sice nových, avšak nesoucích se zcela v duchu těch dosavadních.

A ještě ten samý měsíc bylo jasné, že fraška pokračuje, protože Čunkovo trestní stíhání bylo opět zastaveno a Čunek se začal pomalu vracet do vlády. Cestu mu ještě trochu zkomplikoval ministr zahraničí K. Schwarzenberg, který rezolutně prohlásil, že s Čunkem v jedné vládě sedět nebude, alespoň pokud Čunek vše, co vzbuzuje podezření z úplatkářství, uspokojivě nevysvětlí. Čunek sice žádné přesvědčivé vysvětlení nepodal, ale pan ministr Schwarzenberg, který má Velký Úkol (prosadit radar) a nemůže tudíž vládu opustit, navíc k jeho splnění potřebuje součinnost lidovců, takže nemůže ani držet Čunka dlouho mimo, nakonec v zájmu věci obětoval trochu té cti a„moudře" naznal, že zcela stačí, když vyšetřování, které mělo prokázat Čunkovu nevinu, neprokázalo jeho vinu, a že tedy spolu mohou opět usednou do vládních lavic, čímž poněkud svérázným způsobem naplnil rodové heslo Schwarzenbergů Nil nisi rectum.

V těchto dnech tedy opouští Čunek vládu na druhý pokus. Na tom, zda to bude tentokrát definitivní, však popravdě řečeno již příliš nezáleží. Čunek totiž neodchází proto, že by byl zpochybněn jeho morální kredit a jeho bezúhonnost, neodchází proto, že by jeho přítomnost ve vládě diskreditovala vládu jako celek a hloubila tak další příkopy mezi politiky a veřejností a přispívala k pokračujícímu odcizování se mezi státem a lidem, kterýžto vývoj je pro demokracii krajně neblahý.

Čunek neodchází proto, že by nedostál základním kvalifikačním předpokladům na to být ministrem, neodchází pro ztrátu důvěry. Odchází proto, že selhal při čerpání peněz z evropských fondů. Plány všech spekulantů, klientů, podvodníků, kamarádů a spřátelených firem a firmiček, kteří se chtěli na evropských penězích přiživit, přišly vniveč, protože Čunek selhal. Jeho posláním totiž nebylo v prvé řadě řádně spravovat portfej mu svěřenou, ale zajistit dostatek peněz pro pijavice, napojené na veřejné rozpočty. To Čunek nedokázal a proto se za něj již nikdo nepostavil, nikdo ho nepodržel. A tak Čunek musel jít.

Uzavírá se tak jedna z nepřeberné řady epizod nekonečného seriálu ze současnosti, který ovšem nepíše žádný šílený scénárista, ale sama realita české politiky a veřejného života vůbec. Občané se pobavili, zanadávali si, odreagovali se a už se mohou těšit na další veselou taškařici, kterou jen a jen pro ně (a za jejich peníze) sehrají čeští politici. S trochou nemístného optimismu lze doufat, že se občané poučili, udělali si jasno v tom kdo je kdo, a při příštích volbách to politikům spočítají i s úroky. Bohužel, mnohem spíše zůstanou nakonec občanům zase jenom oči pro pláč, protože čeští politici důsledně hrají podle metody: „My vládneme, a vy ne."

Dokud lidé nepochopí, že demokracie se sama neudělá, ani ji za ně nevybuduje nikdo jiný, ale že mají pouze to, co si sami udělají, do té doby bude v každé vládě nějaký Čunek. A to budeme moci mluvit o štěstí, když bude jen jeden. I když jeden, nebo tucet, to už není zase až tak velký rozdíl. S politiky – zejména s těmi, co tvoří současnou vládu – je to totiž jako s hřiby hořčáky: stačí jeden, a zkazí celou polévku, bez ohledu na to, že všechny ostatní hřiby jsou praváci.

napsal Tribun

Barack XLIV

Dlouho a napjatě očekávané střídání v Bílém domě je zde. George Walker Bush odchází, Barack Obama přichází. Dobrou zprávou je, že je Obama stále naživu. Přeci jenom, úspěšný atentát na amerického prezidenta během inaugurace by byl to poslední, co svět dnes potřebuje. Špatnou zprávou je, že Obama je jen člověk. Není to Spasitel, ba ani světec, a rozhodně nelze čekat, že bude konat zázraky. Bude velký úspěch, když odevzdá úřad alespoň v takovém stavu, v jakém jej převzal. Ne proto, že by jeho předchůdce G.W. Bush byl tak dobrý prezident, ale právě proto, že byl tak špatný.

Po prvotním nadšení z Obamy jsem poněkud vystřízlivěl a dnes si myslím, že naděje do něj vkládané jsou tak vysoké, že je nelze nezklamat, a že největší zklamání se rodí z největších očekávání. Frustrace, která bude provázet některé (nevyhnutelné) Obamovy neúspěchy, může být venkoncem horší, než ta, která by provázela další z chyb či přímo zločinů někoho, od nějž se nic nečeká.

B. Obama přebírá velmoc, která je stejně mocná navenek, jako nemocná uvnitř. Strukturální problémy, hospodářská krize a „odkouzlení kapitalismu", nedůvěra, odcizení, klesající prestiž... je toho mnoho, s čím se bude muset nový prezident vypořádat. A v neposlední řadě to budou různé lobby a zájmové skupiny, jejichž nátlaku – tu brutálně přímočarému, tu rafinovanému – bude nový prezident muset čelit.

Nezbývá, než mu popřát mnoho štěstí a doufat, že to nějak zvládne, že svět bude po čtyřech (či osmi) letech jeho „pontifikátu" alespoň tak dobrý, jako je teď. A to říkám při plném vědomí toho, jak špatný je svět dnešní. Konečně, nejde ani o Obamu, nejde ani o Američany (kteří jsou jím jak uhranutí a jdou za ním stejně, jako krysy za krysařem, či ovečky za potulným kazatelem), jde o nás. USA jsou příliš velké a příliš silné na to, aby se nám zemětřesení, které by vyvolal jejich pád, vyhnulo.

Není důvod se neposilnit nadějí, kterou nástup B. Obamy do úřadu 44. prezidenta USA přináší, na druhou stranu je však prozíravé připravit se na to, že zázraky se nedějí a že ani Obama nevyléčí všechny nemoci světa jediným škrtem pera. Vlastně by bylo úplně nejlepší připravit se na to, že se vůbec nic nezmění. V jistém smyslu i to může být epochální úspěch.

Napsal Tribun

Ministr Liška připravuje školné

Ministr Liška připravuje školné, lidovci se bouří

Bez přijímacích zkoušek a bez školného na vysoké školy

Vysoké školy mají klíčovou roli v přípravě absolventů pro budoucí znalostní společnost. Podpora školství a vědy je dlouhodobě efektivnější, než investiční pobídky pro nadnárodní korporace! Nechceme školné na vysokých školách, problém financování neřeší, ale ztíží přístup ke vzdělání pro studenty z rodin s nižšími příjmy. Chceme otevřený přístup na vysoké školy bez přijímacího řízení. Šanci studovat musí mít každý, kdo je nadaný a pracovitý. Na vysokých školách budeme podporovat vědu, výzkum a vývoj. Vysoké školy musí být špičkovými vědeckými pracovišti. K uspokojení široké poptávky po studiu je nutná síť kvalitních škol s převážně bakalářskými programy pokrývající všechny regiony. Zasadíme se o vznik nových vysokých škol i nových studijních oborů. Pro rozvoj mezinárodně srovnatelného výzkumu a vývoje u nás je třeba, aby se vybrané vysoké školy staly také špičkovými vědeckými pracovišti. Je realistické, aby v Česku existovalo několik prestižních „výzkumných“ univerzit, jejichž vznik formou vývoje nejlepších stávajících škol nebo založením na zelené louce budeme podporovat.

Volební program Strany Zelených, Kvalita života

Evropě to ochladíme

Ještě ani neuschl inkoust na papírech co v Moskvě podepsal náš oslavovaný předseda vlády a už je všechno jinak. Dohoda o monitorování dodávek plynu je prý neplatná. Důvodem jsou ukrajinské změny, prohlásil v Moskvě podle agentury AP ruský prezident Dmitrij Medveděv.

"Jsme nuceni považovat podepsaný dokument za neplatný," řekl šéf Kremlu. "Smlouva nebude platná do doby, než budou tyto klauzule ukrajinskou stranou odstraněny či jiným způsobem odvolány."

Tak. A Mirek si může vzít kartáček na zuby, který si při této návštěvě zapomněl a mazat na lstivý východ znova. Kdysi jsem slyšel dobrou hlášku na Lenina: lstivý ploskolebý Asiat. Zdá se, že tato Asiatská lstivost přetrvává do dnešních dob.

Zdá se, že Mirkova výhrůžka, že se nevrátí, než se problém vyřeší zabrala. Díky této vážné výhrůžce, se Rusové i Ukrajinci lekli a zahráli dohodu, čímž Mirka poslali domů. Pak se vrátili do bodu nula. Připadá mi, jako by si někdo objednal aby Mirek byl raději v Rusku než doma.
Co kdyby se do toho Ruska vrátil a pohrozil jim, že jestli ty kohouty neotevřou, že zahájí útok na Karlovy Vary?

A aby tomu nebylo konec, zatímco si z něho v Rusku dělali Lízu, rozhodli se jeho lidovečtí kamarádi, že žádná rekonstrukce vlády nebude, hlavně ne lidovecká. A chudák utahaný Mirek prohlásil, že není Mirek Dušín a že tedy rekonstrukce vlády nebude.

Načež vyletěl jako čert ze škatulky Zelený Martin, který si mezitím připravil revoluční překvapení v podobě ministra Kocába. A přidal k tomu sprdáka, že Mirek nevzal do NERVu univerzálního Švejnara.

Mirku, vůbec Ti nezávidím. Nejenom, že máš ve vládě neuvěřitelné "kamarády", ale ještě si z Tebe dělají srandičky i za hranicema.

Tak mám pocit, že to té Evropě neosladíme, ale ochladíme.

Napsal Petr Paulczynski. Původně publikováno na http://paulczynski.blog.idnes.cz/

Váhavý střelec

( a prý bývávalo: chlap s gulama)

Ano tak lze charakterizovat jednání našeho předsedy vlády. Během léta 2008 absolvoval pochůzky po ministerstvech, vyfasoval dárečky pro Nikolase (zvláště uniformička od zpěvavé ministryně se musela líbit) a všechny pochválil.

Když se přiblížily volby do krajů a senátu, začali se krajští zastupitelé ODS od pochválené vládní úrovně distancovat, ale nebylo jim to nic platné. ODS volby prohrála.
Kardinál Vlk se nechal inspirovat známou babičkou z lidu, která prohlásila, že když se lidi nemodlí, nic jiného než socialismus si nezaslouží. Nedávno prohlásil, že náš lid se nechal koupit ne za 30 stříbrných jako Jidáš, ale za 30 Kč poplatků u doktorů. Nějak nepostřehl, že šlo spíš o to, že neznabožský lid mu nechtěl nasypat 270 miliard korun a zadlužit tak své děti a vnuky.

Ale vraťme se k premiérovi. Po prohraných volbách usoudil, že na vině jsou někteří původně pochválení ministři a ohlásil, že je vymění. Tu pochvalu upřesnil vysvětlením, že sice ministři byli vlastně dobří, ale nějak špatně komunikovali s občany. Jistě by byl radši řekl, že občané jsou nechápaví a nevidí to dobro, co se jim sneslo na hlavy, ale asi mu to nějaký poradce rozmluvil. Ale že prý s tím počká až po kongresu ODS.
Na Mikulášském kongresu se modří ptáci projevili jaksi zkostnatěle a vedení nezměnili (už přece bude jen líp a zvládne se to až do voleb). Tak premiér dostal volnou ruku na výměnu ministrů, ale hned řekl, že počká až na vánoce. Chtěl snad novým ministrům dát dáreček pod stromeček? Jenže zase se to do vánoc nepovedlo.
Tak že to bude tříkrálová koleda. Ale přitom premiér pozapomněl na dvě věci:
- že existuje něco jako koaliční dohoda a
- že od prvního ledna nemá na starosti jenom pochváleně-nepochválené ministry, ale i Evropskou Unii.
Podle koaliční dohody byl povinen postup při odvolávání a jmenování ministrů za koaliční strany dohadovat s předsedou příslušné strany. No a ono se těžko s předsedou dohaduje, že ho premiér vyhodí, když dotyčný nechce a místo toho mu navrhne, aby odvolal ministra Plojhara, é co to říkám, Kalouska (to ta podoba, že taky kope za jinou stranu). A navíc si to ten předseda strany sichruje podmínkou odsouhlasení na nejvyšší stranické úrovni.

A tak se premiér rozpomenul na své gule a prohlásil, že buď bude vláda s Kalouskem, nebo padne.

Jenže je leden a my jsme po uši v šéfování EU, které jsme to chtěli „osladit“. Nějak nám to ale spíš hořkne a v západoevropských novinách si mnou ruce, jak se jimi vyjádřené pochybnosti o českém šéfování naplňují. Mluvka vlády podpoří „obrannou akci“ Izraele a po rozpačité reakci států EU musí na něj premiér zahrozit, ale současně mu jako „lotrovi po pravici“ odpustí. Pak premiér prohlásí, že má pro konflikt v Gaze plán, ale asi ho zřejmě nějak srozumitelně nevysvětlí Schwarzenbergovi jako šéfu evropské delegace, takže ten se vrátí s nepořízenou. Sarkozy sice Topolánka nedávno ujistil, že plně respektuje české předsednictví, ale když už měl prý dávno naplánovanou návštěvu na Blízkém Východě, tak co by se nepokusil uspět tam, kde se to předsedajícímu Čečnu (či Česko, kdo si to má stále připomínat, že) nepovedlo.

Navíc nám do toho přišla vlna mrazů. Na Hradě si libují, že se globálně neotepluje a naopak prý dřevěný stožár, co byl připravený pro vlajku EU, rozřežou a spálí v kamnech (když není ten plyn z Ruska). A to je další zádrhel. On ten obr na hliněných nohách, co do něj někdo šťourá radarem a jiný touhou po vstupu do NATO, má u ruky kohoutek na potrubí s plynem. No a Ukrajino, ty chceš do NATO? Ale ano, klidně, ale už nebudeš platit za plyn třetinu toho, co platí západoevropské státy, co jsou v NATO, ale stejně jako oni. Jo, že na to nemáš? Ale to neviditelnou ruku trhu nezajímá. Jo, že si budeš brát část toho, co teče na západ? Tak co se dá dělat, zavřeme kohoutek docela.Jo, že západní státy mají problém?

Od toho je tu stát, co předsedá EU. A ten stát nejdříve pošle jednat do Moskvy a Kyjeva obchodníky s plynem. Ti se neúspěšně vrátí a tak premiér nazdá a vyhlásí, že se jedná ne o problém obchodní, ale politický. Bystrý postřeh, ale zase se zpožděním. Ono totiž západní státy, co jim nezáleží ani tak na americkém radaru, jako na teplu pro své občany, už pár let organizují výstavbu ropovodů a plynovodů, které by se pochybné Ukrajině vyhnuly. Půjdou po Baltu (a už ne přes pobaltské trpaslíky, ale z ruského území) nebo z jihu přes Srbsko.

A tak aby se takový premiér najednou ustaral. Stále bylo dost času a najednou? Ono by asi bylo nejlepší s tím praštit a svést to na zaťaté lidovce. Jenže co by s demisí udělal Klaus? Paroubek se mu do toho nepohrne a tak buď nechat u vesla vládu v demisi nebo rychle ustavit úřednickou vládu (a tu by mu možná rád podstrčil Havel, vždyť už to umí). Jediný výsledek by ovšem byl totální kolaps ODS ... sbohem prebendy, sbohem zakázky, podstrkované Íčkem a Téčkem.

Lidové přísloví říká: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Váhavý střelec to už asi ví taky.

Poslal Onlooker

Trocha ekonomicko-společenského čtení do nového roku

Jeffrey David Sachs - ekonom
Radar v Česku nebude

Ještě k vymýcení chudoby: navrhujete poskytovat chudým zemím mnohem více peněz než doposud. Vaši kritici, například autoři knihy Samaritan''s Dilemma, však tvrdí, že je třeba v těch zemích vytvořit institucionální rámec, jenž vygeneruje potřebný růst a tedy i bohatství.
Když se podíváte na celkovou výši té pomoci, je poměrně malá. Není pravda, že jsme se již pokusili třetímu světu potřebné množství peněz dodat. Pravdou je, že jsme se o to nikdy nepokusili. Nikdy jsme se příliš nesnažili zbavit Afriku chudoby. Většina Američanů ani neví, jak malá naše pomoc třetímu světu ve skutečnosti je. Jak říkám, na armádu vydáme ročně více, než kolik kdy dal celý svět dohromady na Afriku. Ta teze, že jsme se pokusili, ale prostě to nefunguje, je zcela mimo. Kritici neví, o čem mluví.

Je to střet filozofií: vaší, že peníze vytvoří kvalitní instituce, a jejich, že instituce přinesou kýžený růst, tedy bohatství a peníze.
Když každým rokem umírá deset milionů dětí, které by mohly zůstat na živu, nemají přístup ke vzdělání, k základním potřebám, pak jenom sedět a tvořit teorie, že jednoho dne se to „samo" napraví, aniž by bylo řečeno jak, je zcela neadekvátní. Já jsem alespoň přišel s určitým konkrétním návrhem, vyčíslil náklady. Ti kritici vlastně nic nepředložili.

J. D. Sachs
Cynici vládnou a chudí chudnou

Co ekonomové obhajující volný trh, Friedrich August von Hayek, vůdčí představitel rakouské školy, nebo Milton Friedman?
Hayek se vydal dobrým směrem, ale zašel tuze daleko. Souhlasím s ním, že přemíra státního vlastnictví je pro ekonomiku škodlivá a nebezpečná. On se pak však stal jakýmsi guru liberalismu ve stylu laissez-faire. Hlásal, že sociální stát vede k tomu samému potlačení demokracie a svobody jako stát opírající se o socialistické vlastnictví. To byla velmi špatná předpověď. Nepotvrdila se. Podobné je to s Friedmanem: měl silné a objevné myšlenky - pomohl pochopit příčinu velké hospodářské krize coby peněžní jev -, ale myslím, že „přestřelil".

Kladl až přehnaný důraz na monetarismus?
Jeho idea nastavit růst peněžní nabídky doslova do módu autopilota (předem stanovený automatický růst peněžní nabídky ve výši x procent - centrální banka coby „pilot" tak ztrácí na významu, pozn. LK) nebyla nikdy braná vědeckými kruhy příliš vážně. Myslím však, že jeho teze, že inflace je peněžní jev, má své opodstatnění. Ale Friedman je nejvíce znám obhajobou nikoliv přímo laissez-faire ekonomie, ale poměrně velmi volného a minimálně regulovaného trhu - a myslím, že toto je chybná teze, a to empiricky i analyticky. Samuelson přišel s jedním z nejdůležitějších poznání ekonomické vědy - s teorií veřejných statků, dle níž volný trh za jistých podmínek nedostatečně zajišťuje zcela zásadní služby. Trhy prostě za jistých podmínek fungují a za jiných nikoli. Friedman a jiní, z mého pohledu ideologové volného trhu tento základní poznatek ignorují.

Joseph Eugene Stiglitz - ekonom
Klaus s kupónovou privatizací neuspěl

Je záchrana Fannie a Freddie společným podnikem vlády a velkých firem z Wall Streetu?
Ano, Wall Street řekl: „My potřebujeme sanaci našich investorů." Vláda souhlasila. Nejlepším řešením by bylo plné znárodnění nebo bankrot. Zkrátka začít úplně nový systém. To by maximalizovalo plynulost toku peněz a minimalizovalo náklady pro daňové poplatníky. Wall Street obecně nechce takové řezy, pouze sanace. Ač pro ekonomiku jako celek je lepší nový start, investoři si pochopitelně chtějí uchovat tolik bohatství, kolik je jen možné. Dělají to dvěma způsoby - svými penězi a vlivem na jedné straně a hrozbami na straně druhé. Když neuděláte tohle, trh zareaguje takhle a vy poneste důsledky. V uplynulých letech katastrofálně odhadovali riziko a nyní uplatňují vliv a dožadují se, aby je z chyb vláda vykoupila.

Ve svých modelech prosazujete osvícenou vládou, jež napravuje dle vašeho názoru nezbytná selhání trhu. Nyní je však vláda zjevně minimálně spoluviníkem těch problémů. Není tak osvícená, jak předpokládají vaše modely.
V mých modelech popisuji, co by vláda měla činit. Měla by regulovat. V případě, že dojde k nějakému neblahému vývoji, měla by se snažit jej řešit, snažit se oživit trh, chránit však prostředky daňových poplatníků. Zároveň nebýt natolik zaslepenou, aby nerozpoznala sílu Wall Streetu. Wall Street přesvědčil Bushe, Greenspana a spol. - všichni jsou podobného smýšlení -, aby neregulovali trhy. A to je příčinou nynější pohromy. Teď Wall Street vládu přesvědčuje, aby sektor ozdravila - na úkor daňových poplatníků a za cenu dalších budoucích neblahých událostí. To je realita politiky, jež vstupuje do procesu.


Petr Holub - novinář
Východisko z krize, recepty podle Marxe

Opět populární teorie „konce kapitalismu“ tvrdí, že neřízené tržní síly, za kterými se skrývají jen zištné zájmy jednotlivců, vedou zákonitě ke kolapsu. Dojde k němu ve chvíli, kdy si nejsilnější hráči na trhu v čele s bankéři, akcionáři a manažery nejsilnějších firem přisvojují o mnoho víc zisku, než odpovídá ekonomickým výkonům jich samých či jejich podniků.

Autorem této úvahy je Karel Marx a připomínat byť jen jeho jméno je ještě dvacet let po pádu komunismu tabu.

Všude v Evropě však oči nezavírají ani před hrozící krizí ani před hrozbou, že měl Marx třeba pravdu. Díky tomu se mohou na krizi lépe připravit a vzít si z ní poučení do budoucna.

Ilja Herold - ekonom
F. A. Hayek, Ideolog tržní společnosti

Hayek,- dovolte mi abych to zopakoval,- nevidí ve vesmíru žádný řád a úzkostlivě se varuje, aby nějaký řád do vesmíru sám vkládal. Otázky po smyslu, po směřování, po orientaci a zdá se že i jen po předvídání jsou mu nesmyslné. Vše jsou jen jednotlivosti a jejich spontánní a z hlediska celku jen náhodné kolotání. To je vlastně jediná skutečná zákonitost, která ale vytvořila a vytváří vesmír, a kterou je nutno sledovat a úporně střežit.

Tato představa Hayeka provází i do společnosti a ekonomiky. Dějiny nejsou a nemají smysl. Protože vlastně ani společnost není a proto vlastně ani dějiny. Jsou jen lidé jako jednotlivci a jejich volným setkáváním vznikají obrazce, vztahy a seskupení, která však nemají sama o sobě jakoukoliv setrvalost, význam, hodnotu ani smysl. Hodnotu a smysl, jakožto reálnou existenci, mají právě jen tyto bytosti jako individua.

Toto ko-existování,- tato spoluexistence individualizovaných lidských bytostí, je jediným způsobem a možností jakékoliv budoucnosti. Nejen jakýmkoliv plánováním, řízením, ukládáním, ale již i jakýmkoliv předvídáním, hodnocením a upřednostňováním vývoje vzniká jen útlak a zlo. Proto i rodina, klan, národ, církev, stát,- to vše jsou nástroje totality, narušující základní světový BEZ- ŘÁD.

S tímto pohledem vstupuje Hayek do řady těch, jejichž heslem je stará zásada „lasez faire“, to jest “nezasahujte“. Vstupuje sem ovšem s novým zápalem a s novými argumenty. Pravdivost svých vývodů dokazuje přitom poněkud rozporně obecným zvyšováním životní úrovně, růstem populace, stoupající efektivností, a z ní vyplývající celosvětovou prosperitou i individuálním užitkem.

Spolu s cílenými zásahy do ekonomiky odmítá Hayek i samy idealistické představy o humanitě, spravedlnosti a lidských právech. A protože vše toto mu splývá se socialismem, odmítá Hayek socialismus, Marxe, levici, i vše co s tím a s nimi souvisí. Marx je, podle výslovného Hayekova výroku, reakcionářem, který se staví proti spontánnímu vývoji organického bytí a snaží se pokazit vše dobré, co zde příroda již vytvořila. Na stejnou podúroveň Marxovu staví Hayek i Sigmunda Freuda, který se podle něho snažil úspěšně individualizovanou a odlidštěnou lidskou duši vracet zpět do stavu primitivního společenského bytí. Je přirozené, že pojmy jako Bůh nebo duše se u Hayeka nevyskytují. Nemyslím tím v tomto okamžiku na mystiku ani metafyziku, ale na samu ideu čehokoliv, co transcenduje, to jest překračuje a nadhlíží pragmatické naturální lidské existování.

Nečetl jsem doposud, přiznávám se, atheističtější knihu než je zmíněná trilogie. I když se v ní slovo Bůh ani jednou nevyskytuje. Nejde o ateismus přírodovědní, spirituální ani společenský. Jde o ateismus prázdnoty, hluchoty, samoty, zbytečnosti, mlčení a mrazu. Ateismus, který není třeba vyznávat ani vysvětlovat,- ateismus, o kterém není třeba mluvit. Nehezká věc. Politickým vyústěním Hayekova myšlení je požadavek na vládu, která má jedinou starost a oprávnění: Totiž zabránit jakémukoliv omezování osobní individuality a individuální svobody. V praktickém dopadu Hayekova vidění má tedy vláda především zabránit socialismu,- který ovšem Hayek až nepochopitelně primitivně chápe jako samoúčelné zavádění plánovitého řízení do praxe. Svědčí to o tom, že se Hayek socialismem nejen hlouběji nezabýval,- ale že o něm ani nic nevěděl. S čímž se ovšem setkáváme i u lidí, kteří socialismus hodnotí i z jiných hledisek, než hayekovských. Oponuje-li navíc Hayek socialismu modernímu,- a má zcela konkrétně na mysli Saint-Simona a Augusta Comta, z nichž prvý zemřel 1828 a druhý 1857, nelze se mnohému divit. Je ovšem pravda, že i mladíček proti těmto uváděným „modernistům“,- totiž Karel Marx,- zemřel již před 125 lety.