neděle, září 30, 2007

Svoboda modrého slova a média

Jistota Desetinásobku

Atmosféra v naší zemi houstne jak dlouho vařená kaše. A minulé pondělí se už začala připalovat. To, když premiér Topolánek novinářům vysvětlil, že jsou agenty přisluhovači jakéhosi Džordžína a když nám všem "slíbil" nový tiskový zákon. Takový tiskový zákon, aby se už nemohlo stát, že, novináři se budou zajímat o neprůhledné majetkové poměry pana Topolánka, jeho blízkých a hlavně jeho pravé ruky, která ačkoliv s ním nemá nic společného, tak čte poštu určenou jen pro oči pana premiéra. Pan Topolánek zároveň označil situaci v českých médiích za žumpu. Co jeho výroky znamenají, čím jsou výjimečné a mimořádné?

Za prvé svou drzou otevřeností, s jakou dopředu hlásá, že zatočí s médii, která jsou kritická k jeho nedemokratické vládě, která nenechají usnout korupční aféry, zásadní chyby vlády, přeběhlictví, všemocnost bormannů, majetkové nesrovnalosti a daší. Za druhé nehorázným pohrdáním jedním z principů demokracie, kterým svoboda slova a svoboda tisku bezesporu je. A za třetí arogancí prakticky ke všem. K těm, kteří ony noviny, co vedou válku proti Topolánkovi, vůbec čtou, k těm, co tiskový zákon v současné podobě připravili a schválili, a taky - a hlavně - vůči těm, co se nenechají zastrašit siláckými řečmi a dál dělají svou profesi, nerezignují na novinářské řemeslo.

Nemám pocit, že v českých médiích je úplně všechno v pořádku. Také se občas podivuji nad některými výtvory české žurnalistiky. Ale jsem absolutně přesvědčen, že jako občan mám ve svobodné zemi právo volby. Nelíbí se mi tyto noviny? Dobrá, budu číst jiné, vždyť informace jsou svého druhu zboží a já mám možnost si vybrat ten titul, který považuji prostě za nejlepší. Jsem přesvědčen, že politik, který takto přímočaře odmítne svobodný výběr informací a soutěž médií na trhu a jde cestou zcela opačnou, to jest: to, co se mi nelíbí, je třeba zakázat, je politik, který nepochopil podstatu demokracie, který uvažuje totalitně a který je nebezpečný pro svobodné občany své země.

Historické zkušenosti máme. Nejprve si opravíme tiskový zákon. Tak, aby nás média nemohla tolik kritizovat. Pak opravíme systém politických stran. Tak, aby to ty, které jdou proti nám, neměly tak jednoduché. Protože jen my nejlépe víme, co je pro občany dobré. A kdo jde proti společnosti, je zločinec a toho je potřeba potrestat, zavřít, popravit. Tyto děsivé vize mohou vypadat absurdně. Ale stejně absurdní před pár lety byla představa, že u nás někdo bude vládnout s pomocí přeběhlíků a volby vyhraje s pomocí policie a stejně absurdní pro nás až dosud byla představa, že někdo jen pro to, že je v médiích kritizován, se rozhodne měnit tiskový zákon.

Teď se tato představa zhmotnila do razantního projevu pana Topolánka. Zhmotnila se v uvažování muže, který kritiku médií bere jako útok na sebe a svou nedemokratickou stranu a vládu. Pan Topolánek nám svým pondělním vystoupením dal velmi silný signál. Dobré je to, co slouží mně a co je proti mně, je špatné. Ano, tato slova mohou být pravdivá z osobního pohledu, ale jsou neslučitelná s demokratickým zřízením. Zatím mohu na svém blogu psát svoje názory bez dohledu cenzorů. Tento blog si zatím mohou lidé každý den ráno přečíst. Věřím, že tomu tak bude i po delším období vlády ODS. Nenechme tu kaši naší žurnalistiky, někdy vtipnou, někdy hořkou a trpkou, ale pořád jedlou, úplně spálit.

------------------
Čekal jsem týden, abych viděl, jak náš nezávislý tisk a hlídací pes demokracie bude publikovat desítky komentářů o útoku na svobodu slova. Ale jak je vidět, když útočí pan Topolánek, tak je to vlastně správné. A protože co je modré, to je správné a nadčasové, tak jsem jen mírně přepracoval dva roky starý článek pana Přemysla Sobotky.

--------------
obrázky poslal Fudzijan

Kapitalismus s Lidskou Tváří

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, září 28, 2007

Zatím je to dobrý

Pozorně jsem si pročetl páně Klausův projev na zasedání OSN a okamžitě se mi vybavil moudrý stařík z filmu Sedm statečných, který vyprávěl vtip o muži padajícím z mrakodrapu. Lidé okolo jejichž okna prolétal ho slyšeli jak říká: „Zatím je to dobrý!“

Žel bohu mi náš pan prezident nepřipomíná toho moudrého starce nýbrž postavu z jeho vtipu.

Nehodlám našemu nedávno se vylíhlému „klimatologovi“ oponovat výčtem pozorovaných jevů v souvislosti s klimatickými změnami. Kdo má oči k vidění a uši k slyšení nemůže nevnímat vše co bylo na toto téma odvysíláno, či napsáno v médiích. Zvídavější si o tom jistě přečetli i nějakou knihu a ti pečlivější asi nevynechali ani statistiky, jež jasně hovoří o tom že se něco děje. Jde mi o jeho projev jako takový.

Nemá smysl se zabývat jeho úvodní částí ve které náš moudrý vševěd poučil všechny přítomné politiky o tom jak by měl uvažovat dobrý politik (jistě to pro ně bylo velkým přínosem) a tak přejdu rovnou k jeho „několika myšlenkám“ které považuje za „nezbytné“ v tom pořadí jak je nastínil:

1. Zničené domovy a ztráty na lidských životech způsobené zvýšeným počtem a silou uragánů či tsunami považuje za „důsledky na člověka a jeho aktivity v podstatě zanedbatelné.“ To se jistě týká i požárů zapříčiněných dlouhodobou absencí srážek jaká v těch oblastech nebyla nikdy dříve zaznamenána. Jistě že panu Klausovi tyto události do jeho aktivit příliš nezasáhly, ale postižení lidé to asi vnímají jinak.

2. Dále je přesvědčen že „Hrozba spojená s hypotetickým budoucím globálním oteplováním vychází výlučně z velmi spekulativních prognóz.“ To znamená (podle něj) že ty statisíce každodenně svou práci vykonávajících meteorologů, vědecké týmy klimatologů, geologů, astronomů a historiků studujících staré kroniky, vlastně vůbec neexistují. A nebo klamou veřejnost a ve skutečnosti jen sedí doma za stolem a pokrývají papír svými prognózami vytvořenými na podkladě toho, o čem se jim zrovna v noci zdálo. Ale ON je samozřejmě jedinou výjimkou.

3. Dále varuje před tím abychom se v závěrech předčasně nepřikláněli k jednomu či druhému táboru klimatologů. To nám radí tento velký guru, který se už zcela jasně přiklonil.

4. Tento svůj příklon pak odůvodňuje v tomto odstavci prohlášením že „Jako zodpovědný politik, jako ekonom, jako autor knihy o ekonomice klimatických změn“ došel k přesvědčení že „riziko je velmi malé“.

5. Dále pak doporučuje že se namísto nějakých opatření máme spolehnout „zejména na blahodárné účinky budoucího růstu bohatství a blahobytu“. Člověk s dobrou pamětí si nemůže nevzpomenout na „prognózu“ tohoto pána o „dvouletém utahování opasků, po kterém už budeme zažívat jen další roky prosperity“.

6. Výše zmíněné úvahy pak shrnuje konstatováním že vyspělé ekonomiky se nemají míchat do těch nevyspělých (podíl odpovědnosti těch vyspělých už přece vyloučil) a především by jim (těm nevyspělým) neměly vnucovat nějakou snahu o ochranu životního prostředí. Což je logické. Když budu chtít někomu zaneřádit dvorek svým odpadem a nebo si na jeho zahradě pokácet stromy pro stavbu svého altánu, nebudu ho přece přesvědčovat že má mít upravený pozemek.

Po těchto dobře míněných radách přešel náš nejmoudřejší mezi moudrými přímo k doporučením:

1. V rámci dosažení věcné debaty má OSN vytvořit stejné podmínky pro oba vědecké tábory zabývající se klimatologií „poskytnutím stejné a nebo alespoň srovnatelné finanční podpory oběma skupinám.“ Škoda že nehlásá totéž ve své vlastní zemi v rámci dosažení věcné debaty o radaru aby mohl svá slova doložit také skutkem.

2. Svůj iracionální přístup k problému pak docela dobře demonstruje ignorováním skutečnosti že se konference týká globálního tématu protože doporučuje že: „každá země by si měla vytvořit svůj vlastní program jak se stavět k důsledkům případných klimatických změn“. Ony ty změny snad proběhnou jinak u nás než v Rakousku, Polsku, Německu atd.? A nebo počítá s tím že my, méně postižení klimatickými změnami, prostě postřílíme ty postižené více, kteří se k nám začnou stěhovat?

3. Závěr musím ocitovat celý: „Měli bychom věřit racionalitě člověka a důsledkům spontánní evoluce lidské společnosti více než „dobru“, plynoucímu z politického aktivismu. Zvolme si proto adaptaci, nikoliv pokusy řídit globální klima.“

Typická ukázka rčení: „Káže vodu – pije víno.“

Domnívám se, že náš pan prezident (pokud je skutečně dobrým ekonomem) si, díky svým příjmům, již vytvořil dostatečnou ekonomickou základnu, aby mohl poměrně pružně zareagovat na společenské problémy, vyskytnuvší se v souvislosti s klimatickými změnami. Kdyby ne jinak, tak alespoň tím, že včas práskne do bot až bude třeba. Tak „adaptabilní“ by mnoho lidí s jeho platem a konexemi dovedlo být také. Bohužel naprosté většině z nich nezbývá nic jiného než doufat v to jím zatracované „dobro“ jež by mělo plynout z aktivity politiků, které si platíme tak štědře, že si stejně jako on mohou říkat: „Zatím je to dobrý!“.

poslal Kamil Mudra

Čerpáno z projevu prezidenta České republiky na konferenci OSN o změnách klimatu

http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=AWKeJjvsIxpe

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, září 26, 2007

Konec pohádky o svobodě slova

Z kraje léta vyšel v Mladé frontě článek „Zneužívaní lidé bez domova“. Obouval se do dnešní podoby časopisu Nový Prostor. Šéfredaktorkou je filmová dokumentaristka Erika Hníková (např.: Ženy pro měny). V redakci se objevil i známý anarchista Ondřej Slačálek.

Článek napřed upozorňuje na to, že z časopisu se stala hlásná trouba krajní levice. Ze začátku bez bližšího vysvětlení. Ale okamžitě se dozvíme co je tak pálí. Že prodej je přes dvacet tisíc kusů jednoho čísla. … se náklad pohybuje ve výši, které by časopis srovnatelné úrovně (prodávaný za 40 korun) na normálním trhu nedosáhl. A už vůbec jí nedosáhnou „levé listy“ podobného ražení (typově mě napadají Patočkovy Literární noviny) – prodej takových titulů se pohybuje v tisících, většinou spíše ve stovkách kusů.

Ani po těchto v pravdě děsivých zjištěních se ještě nepropracuje k tomu, co vlastně autorovi vadí. Místo toho se dozvíme další informace, jaký Nový Prostor je: …je to guláš feminismu, antiamerikanismu, antikatolicismu, anarchismu, ekoaktivismu, antiglobalismu atd. atp. Zda však autor kritiky upozorňuje na to, že je pouhým nestranným pozorovatelem. …už samotný poukaz na levici implikuje, že se autor tohoto textu pouští do nějakého politického souboje, že reprezentuje „druhou stranu“, „jiné dogma“, „pravicový proud“ – svádí to zkrátka ihned k představě, že kritik stávající koncepce Nového Prostoru je veden politickým zájmem. Na rozdíl od redaktora NP Ondřeje Slačálka však nejsem aktivista – jen mě rozčiluje umělý ideologický obraz světa, který z NP čiší; obraz hloupý a manipulativní, nemající úctu k faktům, nepřipouštějící to, co do něj nepasuje.

Až po tomto ujištění o nezávislosti přichází výčet toho, co že mu skutečně vadí. „Český premiér: Chcete rovnost? Nemějte děti!“ Z textu pod tím však vyplývá, že Mirek Topolánek toto neřekl, pouze má odlišný názor na diskriminaci žen ve společnosti a na mateřství než redakce NP. Nebo: Článek je stejný jako stovky jiných feministických úvah (jakápak tedy osobitost a originalita), které si jsou aspoň v Česku podobné jako vejce vejci: v pohádkách chrabří muži zachraňují křehké ženy, což je špatný automatismus, žena je v médiích stereotypně předváděna jako „svůdná krasavice nebo hodná maminka“, nezvládne „zatlouct hřebík, ale má vždy perfektní manikúru“, což je taky špatně atd.

A nakonec se samozřejmě najdou i paralely s Rudým právem a Halo novinami: Píše se v něm i o Polsku…Ne, že bych měl sebemenší chuť bránit polské fundamentalisty, ale stejně mi připadá divné, že se na několika řádcích „komentované zprávy“ neustále opakuje slovo „klerikální“ a „klerikálové“. Na konci textu stojí: „Polsko se vlivem katolicismu na život společnosti vymyká poměrům ustáleným v jiných evropských zemích… Klerikální radikálové si tuto situaci uvědomují… Ministr školství Giertych např. šokoval návrhem na celoevropský zákaz potratů.“ Je to psané v duchu normalizačního Rudého práva……navíc v komunistických Haló novinách (ale nejen tam) se o Polsku a církvi píše v podobném duchu.

Těžko citovat dál, protože celý článek je perla za perlou. Takže bych ho musel vypsat takřka celý. Další co například nemůže vystát, je informace že Dokonce i rodina Bushových podědila peníze po Prescottu Bushovi, dědečkovi G. W. Bushe, který… obchodoval s nacisty. O čemž souhrnně mluví jako o jde o hovadinu – nestojí na faktech a nedává smysl, pouze to vytváří patřičný dojem: USA, hnusná část světa. Ale nakonec přece jen najde na Novém Prostoru něco pozitivního: Nikde v něm neobjevil Putina.

Dále již odkáži na samotný článek http://www.bezdomovci.estranky.cz/clanky/zamysleni/zneuzivani-lide-bez-domova Protože závěr plný rudých idejí, Komunistického svazu mládeže a ideologických traktátů je natolik vynikající agitka, že skutečně nevím, co z něho vypíchnout.

Ač se o problematiku lidí bez domova zajímám, zatím jsem kolem Nového Prostoru procházel bez povšimnutí. Všechna media kromě internetových totiž již dost ignoruji. Tohle byla ale ta nejlepší možná reklama proto, abych Nový Prostor začal číst. Nakonec jsem se rozhoupal a koupil si číslo 289. Je tématicky zaměřené na začátek školního roku. Mě ale zajímaly „politicky nekorektní“ články.

První úlovek je už na straně 5 „Mladí sociální demokraté: Navrhujeme trestní stíhání ďábla“. Kde si dovoluje redakce dělat srandu z kauzy Čunek. Mladí Sociální demokraté v reakci na výpověď faráře Bronislava Czudka, který prohlásil že svědkyně Marcela Urbanová je posedlá ďáblem a díky jeho výpovědi byl Čunek zbaven obvinění, navrhují tedy trestně stíhat ďábla.

Nevím zda článek na straně 10 a 11 pojednávající o zahraničních studentech na českých školách je projevem skryté podpory multikulturalismu, ale pro objektivitu ho zmiňuji též.

Na straně 12 a 13 máme chuťovku od Ondřeje Sláčálka – Mexiko revoluční i pohanské. O činnosti Zapatistických povstalců v Mexiku. Jediný „nekorektní“ výrok je snad „Už dost neoliberalismu, který říká, že trh vyřeší všechno.“ Ale to je citování samotných Zapatistů. Snad je chyba v tom, že nejsou vylíčení jako teroristé, ale píše tam jak se snaží rozvíjet na kontrolovaném území školství a zdravotnictví.

„Feministická dvojstránka“ se nachází ihned za tím. Pojednává o ženách – bojovnicích v dějinách. Jediné, co na tom může být špatně je to, že se o tom vůbec píše. Protože je to psáno jazykem, jako kdyby se mluvilo třeba o historii českých králů…

Na stranách 19 a 20 je skutečná ideologická bomba. Článek o pomoci podnikatelům v rozvojovém světě pomocí mikropůjček.

Pak tu máme rozhovor s režisérkou Lindou Jablonskou o jejím filmu „Kupředu levá, kupředu pravá“. Dále už je pouze kulturní rubrika.

Pokud vás náplň časopisu zaujala, máte smůlu. V úvodníku šéfredaktorka píše o tom, že redakce končí. Svoboda slova dle Mladé fronty opět zvítězila. A je konec šíření jakéhokoliv alternativního názoru, kromě jediného správného. Zdá se, že jakýkoliv novinář, který si dovolí dělat svoji jinak, než jak je běžné, letí. Jako se to třeba stalo i Fabianu Golgovi v Metru.

poslal Elf

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, září 23, 2007

Kde Má Konec Zmiňovaný Dvojí Metr Svědomí

Zatímco se zdá, že krejčovský mistr dvojakosti si v našich zemích již vydělal sdostatek, přeměřujíc jednoho Hovorku, jednoho Melčáka a jednoho Pohanku (u těchto dvou nicméně užil stejné míry), není tomu tak. Právě opačně: vydělaný kapitál investoval v povýšení na novou úroveň. Lidé už mu nestačí, nyní se zaměřil na strany, konkrétně tu „Zelenou“ a „Richelieuvskou“ při příležitosti jejich jednání o tzv. Antiklausovi. Za svého tiskového mluvčího si pak zvolil místopředsedu pražské ODS Jiřího Janečku:

„Fakt, že se naši koaliční partneři opakovaně potajnu a spiklenecky scházejí se špičkami největší opoziční strany, aby nalezli společného kandidáta na post prezidenta republiky, ukazuje na politický nevkus, malost hraničící až s ubohostí těchto politických subjektů a jejich vrcholných představitelů,“ napsal mu takovýto proslov, který pan místopředseda odrecitoval jistě zapáleně a rád, nedbaje faktů, že:

1) Melčák a Pohanka jsou ještě horší případ (proč, vysvětlím v následujícím odstavci)

2) Případná nutnost podpořit prezidentského kandidáta, jež je navrhován ODS, NENÍ zakotvena v úmluvě, kterou tyto tři strany uzavřely.

Věru, co se dá dělat, když někdo poruší smlouvu, již ani neuzavřel – postihy na to nejsou snad nikde na světě; ostatně nedávno jsem slyšel, že člověk, jedná-li dle svého svědomí, má dokonce povinnost mu nepříjemnou smlouvu rušit bez ohledu na ostatní. Protože co jiného udělali oni dva „konstruktivní“ poslanci, než, že porušili smlouvu v podobě volebního programu, kterou uzavřeli s voliči v den voleb? Nechme ale každému jeho vlastní svědomí, třeba tak činili z dobré vůle, přiznejme si, co by nám Jiří Janečka jistě odkýval. „Ano, ano pravda, svatá pravda,“ řekl by: „člověk, velí-li mu to svědomí, může zradit svůj někdejší tábor, neboť na něj již pohlíží jen jako na zlo, jehož se musí zbavit, aby dosáhl subjektivní pravdy,“ dodal by určitě s nečekaným smyslem pro relativitu dobra a zla.

Proč tedy ale ten samý člověk plivá na dobrou vůli jiných výš citovaná dvojaká slova hnusu a ubohosti, když sám by se, dle vlastní logiky, zákonitě stal ubožákem ještě větším? Kdybych ho chudáka mohl obvinit alespoň z nevědomosti: odpusťte jim, neb nevědí, co činí; jenže v jeho pozadí té řeči lze až příliš cítit onoho krejčíka dvojakosti, připosírkový oportunismus k tomu a vůbec všechen morální hnus, jímž česká, a obzvláště česky modrá, politika oplývá.

Není se tedy co divit, že v této zemi, kde nám vládnou buďto lháři (to v případě, že odsouhlasíme druhou polovinu předešlé věty) nebo chudí duchem (to pokud se nám líbí polovina první) se tak často může dostat „bláto na trůn“. Nám nezbývá, než se modlit, aby nějaké podkáplo i pod něj. Ale otázky stran stability trůnu na blátě si ponechme na jindy, malovali bychom si až příliš růžovou budoucnost.

poslal Winter

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, září 20, 2007

Arogance modré moci

Včera Občanská Demokratická Strana znovu a tentokrát snad nejvýrazněji předvedla, jak si představuje demokratické vládnutí v naší zemi, navíc podpořené pouze mandátem dvou konstruktivních přeběhlíků. Poté, co vláda milostivě vychválila před Senátem svoji baťohovitou prý reformu prý nereformu, ODS využívajíce většiny jakou má její klub v Senátu navrhla se reformou nezabývat. Tím samozřejmě znemožnila hlubší debatu nad reformou a případnou její úpravu - přitom náprava či posouzení parlamentních paskvilů je přece základní náplní práce horní komory. Opozice byla umlčena a nezabývání se jako nejvyšší forma podpory bezvolných zákonodárců vešlo do dějin naší demokracie.

Navíc otrocký přístup senátorů ODS je o to zajímavější, že ještě na konci srpna šéf Senátu pan Sobotka (občas prezentovaný jako možný Klausův následník na Hradě) odmítl pokusy o zrychlenou formu projednávání této normy a slíbil, že se touto normou bude Senát vážně zabývat a že ji zodpovědně posoudí. Tentýž Sobotka, když mu to bylo okamžitě po nezabývacím návrhu senátora Oberfalzera připomenuto, se okamžitě ohradil, že to sice slíbil, ale on chudáček má pouze jeden hlas. Dalo by se tedy očekávat, že přinejmenším předseda Senátu, ačkoliv je členem ODS, tak projeví trochu samostatnosti a bude si stát za svým slovem. Ale bohužel politická realita je jiná, politik ODS si může zaplakat, že má jen jeden hlas, ale pak ho ani nevyužije a samozřejmě hlasuje naprosto stejně jako jeho kamarádi z modré čtvrti. Trochu to připomíná krokodýlí slzy pana Tlustého den po hlasování v Poslanecké Sněmovně.

Arogantní utlumení opozice a naprostá podřízenost senátorů ODS vyslala také dva zajímavé signály. Za prvé, občan měl možnost zjistit, jaký efekt na chování zastupitelů má většinový systém. Dalo by se předpokládat, že výraznější osobnosti s jasným mandátem od občanů a to mandátem věnovaným přinejmenším rovnoměrně konkrétnímu člověkovi jako i straně (to dokazuje existence úspěšných nezávislých senátorů a senátorů ze slabých mimoparlamentních stran), dokážou přistupovat ke své práci mnohem zodpovědněji než tzv. komunistické parlamenty, které se věnovaly pouze tleskání vládě a politbyru. Bohužel opak je pravdou a chování ODS znovu dokazuje, že její dlouhodobé snahy o většinový systém nemají za cíl čitelnost vlád a jasný mandát pro vítěze, ale hlavně umlčení jakékoliv opozice.

Druhým signálem pro občany je de facto další potvrzení zbytečnosti Senátu. Konečně po dlouhé době měli senátoři možnost lidem ukázat, že peníze do nich vkládané přináší i nějaké ovoce a nebo přinejmenším, že senátoři opravdu pracují a mají názor na nejdůležitější změny v této zemi. ODS ale rozhodla, že se tak nestane. Modré hlavy v Senátu totiž předpokládají, že pro naši republiku je mnohem důležitější než nějaké nudné veřejné finance to, jestli zrušíme MDŽ a budeme mít Svátek Jara nebo Svátek Práce nebo dokonce Svátek Jara, Lásky a Práce.

----------------
obrázky poslal Fudzijan

Smlouva s občany
Dny znárodnění
Výsledky reformy

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, září 17, 2007

Americká základna – co zbude z předvolebních slibů?

Analýza volebních programů politických stran vzhledem k americké radarové základně v Brdech.

Nezanedbatelná část české politické scény – od straníků přes sympatizanty až k užitečným idiotům – odmítá referendum o umístění americké vojenské (radarové) základny v Brdech s odůvodněním, že o tak zásadní a odborné otázce by měli rozhodovat pouze poslanci, kteří se nemohou vzdát své odpovědnosti a vyvléci se z ní tím, že ji přehodí na voliče. Ponechme teď stranou podezření, že hlavním důvodem pro odmítání referenda je zřejmě ten fakt, že naprostá většina obyvatelstva je proti, a je výsledek hlasovaní by tak byl přesným opakem toho, který naši přičinliví politici Velkému bratru slíbili.

Vše nasvědčuje tomu, že referendum nebude, hlavně proto, že by všichni ti lékaři, právníci, stavební inženýři a profesoři, co jich v parlamentu sedí, souhlasem s referendem přiznali, že jsou v otázkách vojenství stejní „odborníci" jako lékaři, právníci, stavební inženýři a profesoři, kteří v parlamentu nezasedli. A protože takovéto bezprecedentní přiznání rovnosti s ostatními spoluobčany nelze v naší elitářstvím nemocné zemi očekávat, budeme se muset smířit s tím, že referendum zřejmě nebude.

Pokud tedy bude rozhodovat pouze parlament, jak rozhodne? Základním vodítkem by měl být volební program té které strany – vždyť na jeho základě byli poslanci zvoleni a jeho naplňování je důvodem jejich zasedání v parlamentu. Samozřejmě, že téma americké základny u nás žádná z politických stran ve svém volebním programu neměla. Přesto volební programy stran obsahují – zejména v pasážích týkajících se obrany a zahraniční politiky - body, které se základny více či méně dotýkají a které naznačují, jak by poslanci té které strany měli ve věci základny hlasovat, pokud by se řídili svým volebním programem. (Samozřejmě pouze v případě, že neudělí sami sobě tzv. melčákovsko-pohankovskou morální výhradu, která umožňuje hlasovat zcela po libosti.) Vraťme se nyní do volebních časů roku 2006 a podívejme se, co k tématu základny říkají vybrané části volebních programů jednotlivých stran:

Občanská demokratická strana
Nejprve se podívejme na program ODS. Jednak proto, že jde o stranu nejsilnější (či spíše nejsiláčtější), jednak proto, že právě ODS je nejhorlivějším zastáncem budování základny u nás a nejradikálnějším popíračem práva na referendum. Obecně lze říci, že program ODS je spíše protievropský a spíše pro americký, to je jasné již na první pohled. Bohužel, bez znalosti plánů na vybudování americké vojenské základny v Brdech působí řada bodů volebního programu ODS celkem nevině, jako pouhé rétorické cvičení na téma „Se Spojenými státy na věčné časy a nikdy jinak" (ti dříve narození si pro lepší pochopení mohou nahradit slova „Spojenými státy" slovy „Sovětský svaz").

Co tedy ODS ve svém volebním programu sděluje? Kupříkladu že: „Zásadou obranné politiky je princip přiměřenosti, věrohodného odstrašení a akceptace přijatelných rizik. Žádná země, a tedy ani Česká republika nemá dost obranných zdrojů, aby dokázala eliminovat všechny potenciální hrozby. I když je hrozba globálního konfliktu v současnosti nízká, patří mezi vojenské hrozby i rozšiřování zbraní hromadného ničení a raketových technologií, dále mezinárodní organizovaný zločin, terorismus, nekontrolovaná migrace, náboženský, etnický či politický extremismus. Naším cílem je reagovat a připravit se na tato rizika." Pokud tedy uvěříme tomu, že se radar někoho odstraší, pokud přijmeme za svou stokrát vyvrácenou lež o tom, že nás radar ochrání před nebezpečím terorismu, a pokud je hrozba jaderného útoku na Českou republiku jakožto hostitele vojenského cíle prvního pořadí ničení (což je vojenský terminus technicus), tedy radaru, přijatelným rizikem, potom nezbývá než konstatovat, že ODS plní svůj program.

Další slova prozrazují, proč je ODS tak lhostejná k názorům ostatních evropských států, které americké základny odmítají, a trvá na radaru přes odpor nejbližších a nejvýznamnějších sousedů: „Primární z hlediska obranného plánování a plánování sil musí být pro nás NATO. Do cílů v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky se zapojovat, pouze pokud se kryjí s cíli výstavby sil v rámci NATO. Vyhnout se jakékoliv aktivitě jdoucí nad rámec našich závazků vůči cílům výstavby sil NATO. Dvěma základními pilíři cílů výstavby sil musí být orientace na NATO Response Forces a vybudování robustní kapacity v oblasti ochrany proti ZHN a odstraňování následků jejich použití jak proti vojenským uskupením, tak proti civilním cílům." A aby nikdo nemohl pochybovat o tom, kde bije srdce ODS, ta mu jasně vysvětlí že: „Americká angažovanost v Evropě v rámci NATO je pro nás zárukou obrany obecných zájmů euroatlantické civilizace a dlouhodobě nezbytnou podmínkou evropské bezpečnosti a stability." Takže sabotování úsilí EU o vlastní bezpečnostní politiku je ze strany ODS zcela programové. Pravda, ODS zde mluví o americké přítomnosti v rámci NATO, jenže zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se USA nechaly ve věci protiraketové obrany NATO jakkoliv omezovat. Pochybuji však, že by ODS řekla ne základně, která by byla mimo NATO, na to je ODS příliš flexibilní a konstruktivní.

Také by se mohlo jednat o tvořivost, o které mluví následující věta z volebního programu ODS: „V případě potřeby však musí česká zahraniční politika projevit dostatek odvahy, ofenzivního jednání a tvořivosti místo tradičního opatrnického vyčkávání." Být za každou cenu v opozici, jenom proto, že to je opozice k EU a Rusku, přijmout základnu jenom z trucu, aby všichni viděli, že když chceme, navzdory všem radám a varováním třeba z okna skočíme, a od nikoho si to zakazovat nenecháme, to chce opravdu notnou dávku „odvahy" a „tvořivost", jen co je pravda.

A na závěr zlatý hřeb z volebního programu ODS, vpravdě machiavelistické prohlášení: „Základním měřítkem úspěšnosti české zahraniční politiky musí být její účelnost, a ne abstraktně pojímaná „správnost". Konečně je to venku – takové přežitky jako morálka, slušnost, humanita nesmí omezovat ODS v rozletu.

Křesťansko demokratická unie – Československá strana lidová
Křesťanští demokraté (je třeba dodávat že již opět ve vládní koalici, tentokrát s ODS?) to mají již s podporou základny mnohem složitější a jen obtížně byste v jejich programu hledali tak jednoznačnou podporu základny a USA, jako u ODS. Pouze jediný bod je formulován tak, že není s plány na budování základny v rozporu: „Podporujeme transatlantické vazby, a proto budeme prosazovat převzetí výraznější odpovědnosti evropských členů NATO za společnou bezpečnost. Jsme však zásadně proti takové evropské „emancipaci" v oblasti evropské obranné a bezpečnostní politiky, jež by vedla k oslabení NATO." Jedině snad „převzetí výraznější odpovědnosti evropských členů NATO" by se mohlo stát oním pověstným drobným písmem ve smlouvě, nad kterým splakalo již tolik lidí. Tedy klauzulí, která při dostatku drzosti a vytrvalosti umožní zcela otočit smysl smlouvy, v tomto případě volebního programu, tedy smlouvy s voliči.

Snad ještě lehce militaristické: „Cílem křesťanských demokratů je efektivně zapojovat naši armádu do evropského bezpečnostního systému jako plnohodnotnou součást euroatlantických ozbrojených sil." by se dalo s trochou úsilí vykládat jako podpora základně, stejně jako: „Cílem bojové připravenosti ozbrojených sil je především: zajišťovat ochranu vzdušného prostoru; efektivně bránit území našeho státu s přihlédnutím k zapojení do systému kolektivní obrany; (… ; zabezpečovat podmínky pro přijetí sil aliance v případě nebezpečí vojenského ohrožení území státu (…)" Otázkou zůstává, zda se ochranou vzdušného prostoru rozumí vzdušný prostor USA, zda americké vojenské základny, rozeseté po celém světě, jsou systém kolektivní bezpečnosti, a zda je americký radar ta zmiňovaná síla aliance a náš stát je vojensky ohrožen, abychom jí museli zajišťovat přijetí.

Ovšem další body volebního programu KDU-ČSL jí nedávají jinou možnost, než základnu odmítnout. KDU-ČSL totiž tvrdí, že: „Členství ČR v NATO a v dalších mezinárodních organizacích je nezbytné využívat v souladu se zahraniční a bezpečnostní politikou státu (tak, aby byla minimalizována rizika ohrožení především vlastního území).", ovšem existence radaru na našem území nejenom že bude představovat reálné riziko ohrožení státu, ale jde i proti zahraniční a bezpečnostní politice státu, protože země o velikosti s síle ČR může nejlépe prosperovat pouze v míru a kooperaci s ostatními státy světa. Radar je však jednoznačným signálem, kterým Spojené státy dávají celému světu na vědomí, že válka je legitimní nástroj zahraniční politiky a že ji nebudou váhat použít.

Nelze vynechat ani prohlášení, že: „Prioritou zahraniční politiky křesťanských demokratů je ochrana míru a stability v Evropě i ve světě." Jak s tím jde dohromady podpora plánu, proti kterému má námitky celá Evropa, je mi záhadou. A i další programové body KDU-ČSL podporu základy v podstatě vylučují, protože tvrdí, že: „K pilířům zahraniční politiky KDU-ČSL patří zejména: podpora dialogu mezi národy, prevence a řešení konfliktů mírovou cestou, zvládání krizí, kontrola zbrojení a pomoc při obnově a udržování míru, multilaterální diplomacie, upevňování spojenectví s ostatními partnery v Severoatlantickém obranném společenství; aktivní podpora hospodářských zájmů naší země; efektivní a silné zapojení ČR do EU jako ekonomického i politického projektu." Jenže zastrašování – a o nic jiného v případě radaru nejde – není nejlepší nástroj dialogu. Stejně jako tvrzení, že: „budeme usilovat o to, aby ČR i nadále hrála významnou roli v multilaterální diplomacii." Pokud zde radar bude, je s multilaterální diplomacií konec. Vždyť zahraniční politika USA je – a v poslední době stále silněji – dominantně unilaterální a souhlas s umístěním radaru je zároveň bezvýhradným souhlasem s touto politikou.

Strana zelených
Se SZ, třetí z vládní koalice, je potíž. Její program je v oblasti obranné a zahraniční politiky skoupý na slovo. I těch pár slov ale ukazuje, že podpora americké základně ze strany Zelených se jen stěží může opírat o volební program. Vždyť Zelení tvrdí, že: „Evropské státy stojí před výzvami, které nemohou vyřešit samy, nýbrž pouze užší spoluprací a integrací. Zelení usilují o posílení spolupráce v zahraniční politice tak, aby Unie svou vahou hrála důležitější roli v mezinárodních organizacích, především OSN, i při předcházení konfliktům a jejich řešení." - což vše je v příkrém rozporu s postoji USA, které odmítají autoritu OSN a na silné Evropě mají pramalý zájem, protože by pro ně představovala nepříjemnou konkurenci.

SZ rovněž: „Zdůrazňuje řešení konfliktů civilními prostředky, rozvojovou spolupráci, boj s chudobou, ochranu životního prostředí, zasazuje se za lidská práva, demokracii, nenásilí, vytváření právního státu a podporuje dialog kultur a náboženství." Jak bude radar bojovat s chudobou? Jak jde radar, jehož umístění je (alespoň u nás) zdůvodňováno obranou proti islámskému terorismu, dohromady s dialogem kultur a náboženství? A jak jde podpora USA, válčících po celém světě, dohromady s ideou nenásilí? Na takové otázky by určitě horko těžko odpovídaly i větší kalibry, než je Bursík s Kuchtovou.

A ovšem nejlepší nakonec: „Zelení považují prohloubení projektu evropské bezpečnostní a obranné politiky za nezbytnou součást evropské integrace. Úspěch této politiky bude závislý na celkovém vývoji EU, především na rozvoji společné zahraniční politiky. Zelení budou usilovat o to, aby evropské bezpečnostní síly v budoucnu mohly nahradit NATO v Evropě. Zelení prosazují, aby se státy EU i v bezpečnostní a obranné politice výrazněji řídily zájmy společné evropské zahraniční politiky a aby vůči USA vystupovaly sebevědoměji, a to i v rámci NATO, zvláště bude-li zahraniční politika Spojených států nadále tak jednostranná a z řady závažných důvodů sporná, jak tomu je v rámci tzv. boje proti terorismu po 11. 9. 2001." Zejména věta: „bude-li zahraniční politika Spojených států nadále tak jednostranná a z řady závažných důvodů sporná, jak tomu je v rámci tzv. boje proti terorismu po 11. 9. 2001" znamená jednoznačné odmítnutí amerických plánů na rozmisťování prvků PRO v Evropě a budování dalších základen mimo USA. Četli zelení poslanci svůj volební program?

Komunistická strana Čech a Moravy
V případě této strany je situace nejjednodušší, protože „Zrušení NATO jako dlouhodobý cíl a pozastavení členství ČR v jeho vojensko-bezpečnostních strukturách jako cíl první etapy. Revidovat nepřijatelnou strategii této organizace z roku 1999, která obsahuje ‚právo preventivních úderů' a působení daleko za hranicemi členských zemí i bez mandátu podle mezinárodního práva." prostě možnost souhlasu a americkou základnou nepřipouští.

„KSČM prosazuje zahraniční politiku založenou na mírové a vzájemně výhodné spolupráci. Je proti panující aroganci síly vedoucí až k válečným zločinům.", „V zahraniční politice považuje za klíčovou roli Organizace spojených národů, její Rady bezpečnosti, Charty a dalších obecně závazných norem mezinárodního práva. Odmítá agresivní politiku USA a NATO vycházející z doktríny ‚preventivní války'." a „Dosažení cílevědomé a efektivní kontroly ozbrojených aktivit EU a NATO na evropském území i mimo kontinent Evropským parlamentem a národními parlamenty členských zemí se zvláštním zaměřením na vysílání ozbrojených kontingentů do akcí." již pouze stanovisko KSČM potvrzují a posilují záruky, že komunisté řeknou bez vytáčení jasné ne.

Česká strana sociálně demokratická
Situace této strany je poněkud schizofrenní, vytváří však dostatečný prostor pro flexibilitu a konstruktivnost, kterou již někteří její poslanci předvedli. Obecně lze říci, že ČSSD klade důraz jak na silnou Evropu, tak na silné spojenectví s USA, a její vyjádření jsou dostatečně vágní na to, aby jí ponechávala otevřená zadní vrátka pro obě varianty. Byť příklon k USA a základně bude znamenat, že bude zapotřebí trochu více drzosti vůči voličům a trochu více tvořivosti při vysvětlování volebního programu.

ČSSD se například hlásí k tomu, že chce: „Upevňovat spojenecké vztahy v rámci Severoatlantické aliance tak, aby nadále byla jedním z garantů bezpečnosti v Evropě, euroatlantickém prostoru i v celosvětovém měřítku, s důrazem na zachování a rozšíření její schopnosti čelit hlavním globálním bezpečnostním hrozbám, kterými jsou mezinárodní terorismus a šíření zbraní hromadného ničení, včetně odpovídajícího přínosu České republiky." Platí zde obdobně jako v případe KDU-ČSL, že s trochou dobré vůle a drzosti se dá případná podpora základny obhajovat poukazem na tento bod, stejně jako na tvrzení, že: „Sociální demokracie přikládá velký význam rozvíjení transatlantické dimenze zahraniční politiky, upevňování strategických partnerských vztahů mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými a Kanadou." Je však takováto vágní a obecná formulace dostatečným podkladem pro tak zásadní rozhodnutí, jako je instalace cizího vojenského zařízení na našem území, které se navíc vyznačuje tím, že je určeno k obraně cizího státu a ČR není ze své podstaty schopno žádným způsobem ochránit?

ČSSD ovšem chce též: „naplňovat priority Bezpečnostní strategie Evropské unie, s důrazem na realizaci cílů a úkolů Evropské bezpečnostní a obranné politiky;" To znamená, že uznává EU jako vážného partnera v bezpečnostních otázkách, a že nechce ostatní evropské státy obcházet a ignorovat. Pokud tedy Evropa ve své většině říká americkým plánům ne, měla by ne říct i ČSSD, už jenom z přátelství k Evropě.

Ještě silnější je prohlášení, že: „Silná EU znamená silnou ČR, silná ČR přispívá k posílení EU." Souhlas a americkou základnou by byl v jednoznačném rozporu s tímto bodem, protože základna Evropu oslabuje, už jenom tím, že ji rozděluje. O tom že silné Spojené státy (protože jsou až příliš silné) znamenají slabší Evropu, ani nemluvě.

I dále se ČSSD hlásí k hodnotám, které jsou vlastní Evropě, ale USA jsou poněkud vzdálené: „Budeme se zasazovat o mírovou, bezpečnou a sociálně odpovědnou Evropu, o rozvíjení vzájemně výhodné mezinárodní spolupráce a vytváření bezpečného světa bez krizí a konfliktů, tedy o světový řád založený na principech legitimity lidských práv, multikulturního uznání, sociální spravedlnosti, solidarity a ekologické udržitelnosti rozvoje." A dále se ČSSD hlásí k: „Sociální demokraté budou prosazovat mnohostranný přístup k řešení mezinárodních problémů. ČSSD se staví za řešení konfliktů především mírovými prostředky. Významnou roli při řešení naléhavých otázek mezinárodního míru a bezpečnosti nadále bude mít Organizace spojených národů." Souhlas se základnu by však znamenal přihlášení se k hodnotám americkým, které jsou s těmi deklarovanými když ne v přímém rozporu, tedy rozhodně ne v souladu.

Pokud chce ČSSD, aby ČR: „Přispívala jako plnoprávný členský stát Evropské unie k dalšímu rozvíjení evropské integrace. Jsme přesvědčeni, že evropský sjednocovací proces nemá alternativu. Zajišťuje mírovou spolupráci, bezpečnost, hospodářskou prosperitu a regionální i sociální soudržnost v Evropě." Musí brát více ohledů na názory Evropanů, musí více respektovat partnery a spojence z EU a nemůže činit jednostranné kroky proti vůli celé Evropy, jak by tomu v případě podpory radaru nepochybně bylo.

Závěr
Zní to jako špatný vtip, ale jediná ODS tím, že podporuje americký radar v Brdech, dodržuje svůj vlastní volební program, navíc bez vážnějších kompromisů. Ostatní strany zvolily formulace méně jednoznačné a je otázkou, zda záměrně, nebo prostě proto, že o plánech Američanů na stavbu radaru v Brdech nevěděly a neměly tedy potřebu zaujímat jasnější stanovisko.

Obtížné je postavení další strany současné vládní koalice – KDU-ČSL a Strany zelených. Přestože program KDU-ČSL mluví celkem jasně v neprospěch základny, nabízí několik nouzových východů pro případ, že Lidovci budou chtít základnu podpořit. Bude to násilné, křečovité, upachtěné, ale pokud si pak Lidovci zajdou ke zpovědi, je dost dobře možné, že budou hlasovat proti svému programu s čistým svědomím.

V opravdu prekérní situaci je třetí z vládní koalice – Strana zelených. Její volební program jí nedává jinou možnost, než říct základně jasné ne. A nebo v opojení z vládních křesel říct ano a svůj program – a tedy i voliče – zradit.

Stejně jednoznačné, jako stanovisko ODS je stanovisko KSČM, která je však příliš slabá na to, aby mohla cokoliv ovlivnit, nehledě k tomu, že pro část hysterických antikomunistů je jakýkoliv postoj KSČM záminkou k tomu, aby se bez rozmýšlení rozhodli zcela opačně.

Zůstává ČSSD, která v současné době radar odmítá a ve svém volebním programu klade důraz na Evropskou unii, spolupráci, mírové řešení konfliktů. Pokud by se přesto nakonec rozhodla radar podpořit (jediný „racionální" důvod, který mne napadá, je korupce), musela by v podstatě popřít svůj volební program, protože ustanovení, která by snad souhlas s radarem zakládala, jsou příliš vágní ve srovnání s těmi, které jej vylučují.

Situace je tedy taková, že pokud by měly politické strany hlasovat podle svého volebního programu, bez toho že by jej znásilňovaly, překrucovaly a chytračily se slovíčky, potom by – s výjimkou ODS – měly by teoreticky do jedné říct základně jednoznačně ne. Budoucnost ukáže, jaká bude praxe. Pak bude jasné i to, do jaké míry považují politické strany vlastní volební program za závazný, a nakolik je to pro ně jen cár papíru, určený k nalákání voličů, kteří jsou tak naivní, že stranám uvěří.

napsal Tribun
původně publikováno na http://tribun.bloguje.cz/

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, září 14, 2007

Odborně Odborný Odborník A Elitářský Tupec

Je to už dávno, co jsem četl Mechanické piáno Kurta Vonneguta a hle, zrovna dnes jsem si na něj při četbě článku „ČR se blíží k dohodě s USA o radaru“ a „diskuze“ pod ním zase znova vzpomněl. Či-li děkuji vládě a dalším nesčetným elitářským tupcům (pojem vysvětlím níže), že znova oživila můj zájem o literaturu a Vonneguta vůbec, neboť jak to tak vypadá, nepotrvá dlouho a právě literatura bude jediné místo, kam se člověk bude moci utéct, aniž by nenatrefil na fenomén onoho elitářského tupce, do něhož si hodlám zcela záměrně rýpnout.

Byl to, myslím, Dušan Třeštík, kdo jako jedna z mála vědeckých kapacit varoval před postavou odborně odborného odborníka, ač sám do jisté míry do této skupiny spadal. Nedbaje tedy rovnice: rostoucí zájem o odborníky = splacená hypotéka, dovolával se zdravého rozumu, jímž, ač je to k neuvěření, disponuje naprosto každý (i oni elitářští tupci) z nás. Problém ovšem je, že málokdo si to uvědomuje. Prakticky celý západní vzdělávací systém se totiž přetransformoval do fabriky na vědecké kapacity, jež nebohé lidi, do té doby myslící, vyvrhává do předem nastavených oborů a běda, přesáhnou-li tito zájmem svou škatulku. Již od volby střední školy je člověk úzce směrován do jemu určenému koridoru a jeho selský rozum, obzvláště ta část související s třízením informace a analýzou, je nelítostně ubíjena a ničena odvoláváním se na zcela zaručené oborové autority, s nimiž je naprosto nepatřičné diskutovat. Pojem renesančního člověka se směřuje do renesance a namísto něho po planetě pochoduje nespočet úzce specializovaných slovníků chrlících fundované výrazy a moudra.

Vzniká tedy pozoruhodná situace, v níž odborně odborný odborník má pravdu vždy, zatímco obyčejný člověk nikdy, což každý vnímá, ale nikdo nepovažuje za zvrácené. Jenže, jak tvrdí zase pan Keller, právě takto vzniká naprostá závislost na těchto odbornících, neboť, jak tvrdím já, společnost věří, že takzvaný odborník vždy myslí lépe, než ona sama, která myslí ze zásady špatně, myslí-li vůbec. Ona vonnegutovská elita se tedy již vykrystalizovala, s čím ale mistr nepočítal, tak to s faktem, že lidé se nenechají ovládnout jen z materiální ale i z duševní pohody. Zatímco v Mechanickém piánu každý z tamnějšího „proletariátu“ (proletariát = všichni kromě velmi úzké elity) myslí (alespoň v rámci možností), v tom dnešním, zdá se nemyslí téměř nikdo, neboť nebyl k myšlení vychován – čest výjimkám.

A nyní se již dostáváme k onomu hezkému pojmu elitářský tupec, jímž jsem měl na mysli věčné přicmrndávače, lidi neschopné vyhledat číslovky jedna a jedna, natož je složit dohromady. Denně slýcháme názory jako: „co o tom víš; nech to odborníkům; jsi snad generál či co, a jim podobné. Tato skupinka pak zcela nepokrytě tráví mysl druhých, znevažuje ji sprostými nadávkami do lůzy, což je pojem pro všechny, jež nevěří vševědoucím odborníkům. Nevěřící nemravy pak den za dnem ubijí sobě vlastní tupostí a neschopností hledat informace, které v dnešní době JSOU dostupné minimálně v té míře, aby na nich bylo možno lze vystavěti úsudek, nikoliv dogma. Lenost kombinovaná se slabošstvím a nevědomím si sebe sama jako svéprávné bytosti s právem myslet nabývá až karikaturních rozměrů; strach z rozhodnutí a obavy z odpovědnosti pak sobě si podávají ruce; nic více dodávat netřeba.

Oněm elitářským tupcům je pak v zásadě jedno, že v kterékoliv oblasti lidské činnosti platí bezmála 100 odborníků = 100 názorů, jde jen o to, ke kterým se přivěsit a které oblažovat svým zbožným vzýváním, nedbaje faktu, že i odborník musí jíst a vždy jedná v zájmu toho, kým je zaplacen (byť povětšinou z dobré vůle). Jenže pak je již jen na „Tom, který platí“, jaká fakta si vybere a zveřejní. Nastupuje tedy odborník na odborníky, jimž je myšlen politik.

Nicméně v takovýchto volných asociacích by se dalo pokračovat až do stavu, kdy se společnost zalkne přemírou odborníků, což rozhodně nechceme, alespoň já ne. Doufám tedy, že těchto pár slov nalezne alespoň jednoho čtenáře, jehož schopnost myslet nebyla nahrazena sprostou vírou v bohy novověku – odborně odborné odborníky – pak článek nebude zbytečný.

poslal Winter

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, září 11, 2007

Potřebují Být Znovu Zvoleni?

Půjčil bych si na úvod slova surealistického básníka a malíře - Milana Nápravníka:

"Pohled na dnešní Českou republiku je smutný. Lze si klást oprávněnou otázku, proč se chtěli obyvatelé české kotliny zbavit před časem jednoho autoritativního režimu, když zase už pěstují tradiční český defétismus a nečinně přihlížejí, jak se z chatrné, formální, ale přece jen jakés takés demokracie stal přes noc, palácovým převratem, realizovaným s pomocí dvou korupčních přeběhlíků, nový autoritativní režim. Režim, jehož arogantní oligarchie si zase už dělá co chce. Situace, která by měla postiženou populaci vyhnat na barikády je akceptována takřka jen s pokrčením ramen. Zdá se, že nikdo raději nechce do všech důsledků pochopit o co tu v historické perspektivě jde."

Mnoho lidí setrvává v zajetí představy, že ministr je člověk který své ministerstvo řídí, o všem rozhoduje, všechno plánuje, udává směr kterým se bude činnost ministerstva ubírat a to vše uvádí v život svým důležitým podpisem. Pravda je taková že platí pouze to poslední (podpis). Na vše ostatní má lidi, je odkázán na jejich práci, počínaje zpracováním informace jež je mu předložena, pokračujíc přes plnění mnoha úkonů (včetně těch které on zadá) až po výslednou informaci o průběhu této činnosti spolu s navrženým řešením, které pak svým podpisem požehná.


Zjednodušeně řečeno: není to tak že úřad tančí jak on píská, nýbrž přesně obráceně a to přímo úměrně k jeho erudovanosti ve svěřené mu oblasti. Ministři si toto zpravidla uvědomují a tak motivací pro povolební "průvany" nebývají pouze příbuzenské či kamarádské vztahy, ale také potřeba - mít okolo sebe lidi kterým mohu důvěřovat. V duchu tohoto mohou voliči doufat, že výměnou vlády dosáhnou i změn ve státní správě (nejenom na ministerstvech) která se promítne směrem k realizaci předvolebních slibů.


Pokusme se představit si situaci ministra (ředitele, vedoucího sekce atd.) který zdědí své podřízené po odchodu předchozí (opoziční vlády) a nemá možnost vyměnit ani jednoho z těch lidí, které na jejich posty předchozí vláda dosadila. Pokud to bude člověk na svém místě, pak dokáže rozpoznat kvalitu a korektnost dodávaných informací, bude schopen udělit příkazy a zadat úkoly, učinit správná rozhodnutí ... a bude mu to houby platné. Do byrokratické houštiny nemá šanci proniknout, "objektivní příčiny" nerozlouskne kdyby se snažil sebevíc, evidentně záškodnického úřady se zbavit nemůže (tomu stačí dodržet termíny a nebo schopnost odůvodnění jejich nedodržení) a nakonec podepíše věci které by nejraději nepodepsal protože z termínů svých se nevyvlíkne a stihnout se toho musí mnoho.

Pokud koalice v příštích volbách nevyhraje, pak přesně takováto situace očekává jejího nástupce. Během současných čtyř let obsadí tato vláda všechny důležité posty svými lidmi a tito na nich, díky zákonu o státní správě (jehož zavedení si ČSSD nechala utéct) zůstanou i po změnách ve vládě. Současnou vládní odpovědnost vymění nynější vládní špičky za sladkou neodpovědnost kryptokracie, nebo spíše za "projevy vděčnosti" od těch, kteří si objednali její "instalaci".

Z tohoto pohledu už člověka nepřekvapuje způsob jakým byla moc uchopena ani to jak je nyní praktikována. Stručná rekapitulace uchopení:

Odebrání hlasů socdem voličů pomocí zčistajasna narostlých preferencí Zelených, o kterých se uvažovalo jako o možných koaličních partnerech ČSSD. Pak těsně před volbami aféra Kubiceho, proti které nebylo obrany a když ani takhle silné tahy nezpůsobily kýžený efekt, hrábne se prostě do protihráčova týmu pro dva "konstruktivce".

Až potud bychom si mohli namlouvat že jde o spoléhání na tradiční lidovou zapomnětlivost, která v příštích volbách sehraje svou roli. Ovšem, pokračování tohoto divadelního kusu: Čunek, radar, Topolánkova neomalenost, reforma atd., vyvolává silný dojem že jeho protagonisté o jeviště a sympatie diváka příliš nestojí. Budí spíše dojem ochotníků kteří zahrají svůj kus za tučnou odměnu a pak z chutí zmizí aniž by je pověst divadla i ancáblu jakkoli trápila.

Možná trpím konspiračním syndromem. Kéž by tomu tak bylo!

poslal Kamil Mudra

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, září 09, 2007

V čem je dobrý volný trh (nejen) pro ekologii

Je mi jasné, že mezi zdejšími zatvrzelými antiliberály a ekology vyvolám vlnu odporu, ale budiž. Volný trh je totiž věc velice ošemetná – na jedné straně opravdu 100% volný trh by si nepřál snad nikdo s kapkou inteligence – v případě naprosto volného obchodování se vším bych si totiž mohl dojít do obchodu koupit nějaké to DVD s dětským pornem, potom zajít do kanceláře firmy Killer a syn a zaplatit si za nějaký ten desetitisíc vraždu nepohodlného souseda atd. To by jistě mnoha lidem nevadilo (neříkám, že normálním lidem), co by ale vadilo všem by bylo například – „ano, uhasíme váš dům, bude to 153 500 korun, budete si přát platit hotově, nebo převodem?“

Trh tedy musí být regulován i něčím jiným, než je nabídka a poptávka (které však podle některých velmi neinteligentních lidí s vystudovanou VŠE a profesorským titulem nabytým pochybnou cestou naprosto stačí). To je podstatě důvod, proč máme většinu zákonů. Zajímavým problémem ale je , kde trh kontrolovat a omezovat a kde ho nechat volně plynout. Zaměřím se na ekologii.

Již před dlouhou dobou se vyskytovaly teze o konci světa kvůli činnosti člověka – v Anglii v 16. století věřili, že se průmysl do 100 let zhroutí, protože budou vytěženy veškeré lesy. Nestalo se tak, s nástupem průmyslové revoluce se přestalo používat dřevo a nahradilo se uhlím. Stejný problém a obavu měli Angličané o nějaký čas později – zásoby strategicky důležitého uhlí se tenčily a vize o zhroucení se průmyslu začaly být opět aktuální. Když začaly ceny uhlí neúnosně růst, nenastal konec světa, ale objevilo se, že dobrým palivem je ropa. V dnešní době nás ze všech stran straší, že za 40 let ropa dojde, přestaneme jezdit auty, nebude z čeho dělat plasty, vrátíme se do raného novověku… Ovšem jak už mnohokráte v minulosti, zasáhne trh – cena ropy poroste, začne se intenzivně hledat ideální náhradní řešení a navíc se začnou znovu těžit naleziště, označená již za nevýnosná (jako třeba u nás se začíná v již „vytěžených“ dolech znovu dobývat uran). Do toho někdo přijde s novými postupy, které dovolí těžit ropu z míst a surovin do té doby neperspektivních. Mezitím se začnou investovat neskutečné prostředky do výzkumu nového zdroje energie a ten se s největší pravděpodobností najde a bude to právě kvůli onomu trhu a nabídce s poptávkou.

Nechci zde moc polemizovat o skleníkovém efektu a globálním oteplování (to, že se něco takového děje je zřejmé, ale těžko prokázat, jestli za to opravdu může člověk. To ví jistě pouze ten pan profesor, již jednou zmiňovaný), připojím pouze můj názor, názor laika, který není v těchto věcech vzdělán – zdá se mi dost nereálné, že bychom za posledních 100 let s našimi současnými prostředky dokázali tak moc ovlivnit klima celé planety. Ale tohle je pouze můj pocit, není to ničím podložené. Co ovšem můžu říct s jistotou je to, že takovéto a mnohem větší výkyvy v celosvětovém klimatu tu již dříve byly (v této souvislosti mě napadá teorie o neustálém kruhu lidské rasy – teorie, která říká, že nejsme první „generací“ lidí na této planetě, ale že vývoj lidské rasy se točí stále dokola – primitivnost, vývoj, technický a technologický vrchol, záhuba skoro veškerého lidstva, primitivnost… a tak pořád dále. To by ty změny v klimatu v minulosti určitě vysvětlovalo, ale je to dost spekulace a navíc by si to určitě zasloužilo samostatný článek) a že předpovídat klima celé planety na 100 let dopředu v době, kdy i nejmodernější technika je schopná předpovědět počasí na určitém místě maximálně v týdenním horizontu, mi přijde dost uhozené. Proto já osobně nejsem pro povinnou regulaci trhu z důvodu toho, že když se nezměníme, bude katastrofa. Jsem pro ekologická řešení proto, že si zkrátka myslím, že my lidé nemáme právo vyhubit záměrně a prokazatelně celé živočišné druhy (třeba intenzivním rybolovem) jen pro naši zábavu a pro zisk několika málo jedinců a zamořovat oceány (protože jich se to nejvíce týká) miliony tun toxických látek jen proto, aby někdo mohl mít lepší auto nebo nový mobil s ještě o trochu lepšími funkcemi než měl ten, co si koupil před půl rokem. V tomhle bych byl klidně pro mnohem přísnější regulaci konzumu, než je teď (což se nikdy nestane, protože si někdo potřebuje nahrabat).

Dalším problémem, který by mohl vyřešit trh a jeho regulace (v tomto případě deregulace) je kácení deštných pralesů a ničení dalších ekosystémů. V dnešní době jsou deštné pralesy „na černo“ pronajímány státy na několik málo let těžařským společnostem, které vidí pouze krátkodobý zisk, tak je vytěží a jdou o dům dál. Kdyby se ovšem zrušilo pseudoekologické nařízení o tom, že deštné pralesy jsou nedotknutelné, vypadalo by to jinak – když by každý kus deštného pralesa někdo vlastnil, rychle by si spočítal, že je pro něj mnohem výhodnější o něj pečovat, těžit s rozmyslem a mít z něho sice menší, ale stálý příjem. Je to vidět například na lesích v Rakousku, kde se zalesnění za poslední desítky let zvyšuje. A je to právě proto, že tam skoro nejsou státní lesy. To samé je například s vybíjením slonů v Africe – pokud by stáda slonů (tady jistě s nějakou regulací, aby nevznikly pouze sloní farmy a divocí sloni nezmizeli) někomu patřila a nebyla „obecní“, pytláci už by si asi moc neškrtli – zatímco „státní“ slon kromě pár strážců a fanatiků nikoho ani tak moc nezajímá, „váš soukromý“ slon by byl jistě hlídán jako oko v hlavě. Tomuto jevu se odborně říká „tragédie obecní pastviny“.

To je vše, na co si momentálně vzpomínám. Tímto článkem jsem chtěl pouze naznačit, že ne vždy je „neviditelná ruka trhu“ ta zlá a špatná, a naopak, že ne všechna ekologická a na první pohled správná řešení jsou opravdu tím správným krokem k záchraně.

Článek byl v některých aspektech inspirován článkem kolektivu autorů, publikovaném v srpnu 2007 v časopisu VTM Science

poslal Ahura

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

Změna či modifikace stránek

Sem případně pište veškeré nápady ohledně změny nebo modifikace těchto stránek, jak již bylo započato v této diskusi.
Hosting je více méně vyřešen na bluehost.com, doména je jedním z problémů, jestli má být obecnější nebo nějaká mutace modré šance - podle dostupného v com a info. Jestli jsem správně pochopil, stránky mají spíše udržet svůj hlavní styl případně doplněn nějakou rubrikou zahraniční. K tomu ale bude asi nutný jiný content management než blog, i když wordpress s pluginy by to možná zvládl. Návrhům se meze nekladou samozřejmě i takovým nezmíněným výše.



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, září 06, 2007

Naši VyVolení aneb antikomunista, kam se podíváš

Přináším vám charakteristiku finalistů skvělé, panoptikální Reality show spočívající ve hře o nejhorlivějšího českého komunistobijce. Obsazení je skutečně „hvězdné,“ takže máme opravdu z čeho vybírat. Který z nich je nejlepší, kdo bude váš favorit? Seznamte se:

Karel Steigerwald
- přisluhovač režimu, ať je jakýkoliv. Dnes populární glosátor pravicového deníku MF Dnes a kritik všeho levicového byl před rokem 1989 aktivním publicistou v tehdejším komunistickém tisku. Není bez zajímavosti, že jako jeden z prvních (!) podepsal komunistickou Antichartu, akt „veřejného“ odsouzení signatářů Charty 77. Kdyby se, nedej bože, dostali v našem státě k moci třeba neonacisté, hádejte, kdo by pěl nejhalasnější ódy na znovuoživší „famózní myšlenky velkého spasitele Adolfa a jeho věrných?“

Jaromír Štětina
- v současnosti jeden z nejagilnějších antikomunistů požíval za minulého režimu nejedné výhody, díky čemuž se mu, jako zapálenému komunistickému reportérovi, naskytla nevídaná možnost cestovat po zemích tehdejšího Sovětského svazu. To se, v takové míře jako jemu, mohlo poštěstit jen kovaným kádrům. Jen co došlo k převratu v roce 1989, najednou jako mávnutím kouzelného proutku „prokoukl“ a povýšil antikomunismus na svůj životní úděl. Antikomunista par excelence, bez bázně a hany...

Martin Mejstřík
- Štětinova pravá ruka v horlivém antikomunismu proslula před rokem 1989 mimo jiné aktivním výkonem funkce svazáckého vůdce. Dnes všechny kolem sebe, včetně nemluvňat a plyšových zvířátek, poučuje, jaké že je ten komunismus příšerné zlo a proč musí být zakázán. Vskutku veleformát...

Jan Šinágl
- tzv. „občanský aktivista,“ věčný kverulant a profesionální demonstrant proti všem a všemu. Obdivovatel praktik Vladimíra Hučína a vražedného komanda bratří Mašínů s Milanem Paumerem (viz též níže). Mezi hlavní osobnostní rysy této na první pohled výrazné figurky patří jasnozřivá schopnost (znalci v oboru psychiatrie nazývaná pokročilá paranoidní psychóza) vidět komunistické ohrožení, kamkoliv se jen podívá. Kdybyste proto někdy potkali vyššího holohlavého pána, jak demonstruje proti prodeji dětských hraček nebo vánočního cukroví s tím, že „jsou v tom zcela určitě ukryti zločinní komunisti,“ víte, s kým máte tu čest.

Vladimír Hučín
- velmi zručný a vynalézavý mužík – pyromanii a terorismus povýšil na nejvyšší ctnost. Proslul např. tím, že v 70. letech minulého století ničil pomocí výbušnin veřejné vývěsky. V roce 1973 pak také zapálil stánek s tiskovinami ze Sovětského svazu, podílel se na útoku proti klubovně mladých svazáků a jiných „klukovinách.“ Ideál ozbrojeného „boje proti komunismu“ ho neopustil ani po listopadu 1989, díky čemuž se stal modlou všech podobně smýšlejících lidských kreatur. Pan hrdina s velkým Pé...

Milan Paumer
- skutečně zdatný představitel zemitého antikomunismu. Člen vražedného komanda bratří Mašínů, který stále uniká spravedlivému procesu a ještě pořád mu zbývá dostatek energie a invence spoluorganizovat s lidmi jako Šinágl nebo Hučín agitační demonstrace proti čemukoliv, co byť jen trochu zavání levičáctvím. Podobně jako Hučín je příznivcem krveprolití ve jménu „svaté války proti komunismu.“ Jeho nejvyšší (a zřejmě jediné) životní krédo by se dalo shrnout do stručného: „Ostatně soudím, že komunisti musí být do jednoho zničeni.“

Ross Hedvicek
- jedna z nej(tragi)komičtějších postaviček českého internetu. Sebestředný narcis zahlcující internetové diskuse a mailové schránky spamem ve formě svých „protikomunisticky buditelských“ textů, jež se mnohdy řetězovou formou šíří dále. Nedivte se proto, když i vy najdete ve své elektronické schránce nějaké to agitační „psaníčko“ od Rosse Hedvicka. Nejrozumnější rada? – zní tak prostě: okamžitě smazat.

Jiří Vaněk
- český emigrant pobývající t.č. v australském Sydney. Stejně jako ostatní z čelných představitelů českého antikomunismu vidí komunistické nebezpečí za každým rohem, sloupem či kanálem. Podobně jako např. Šinágl kritizuje a uráží nejen komunismus a komunisty, ale prakticky cokoliv (a kohokoliv), co (nebo kdo) je zrovna „na ráně.“ K jeho devizám patří i roztomilá čeština oplývající košatým slovníkem, což názorně předvedl např. v dopise adresovaném bývalému českému premiérovi Paroubkovi, kde jej hned v prvním řádku oslovil nadmíru hezky a důvěrně „Paroubku ty debile...“

..... vskutku sympaťáci, tihle účinkující, viďte? Dojali vás? K smíchu? K pláči? .....

poslal Jiří Weiss

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, září 05, 2007

Vánoce, Vánoce, přicházejí...

Veselé Vánoce, šťastný nový rok a hlavně BOHATÉHO Ježíška!

Stihl jsem Vám to tento rok popřát jako první? Tak to jsem moc rád. Protože za nedlouho reklamy na Vánoce nahradí reklamy na začátek školního roku, na který se dle nich všichni školáci minimálně od půlky července těší (jen co jsou nahrazeny texty „hurá na prázdniny“).

Je to už každoroční koloběh. Jen co odezní novoroční veselí, objeví se obchody do růžová a lákají na Valentina. Potom nadchází čas vajíček a velikonočních zajíčků. Pak už hurá na prázdniny a hurá do školy a ve výlohách jsou baňky, řetězy umělé stromky a sníh.

Vánoce jsou ale svátkem z celého roku nejvýznamnějším. Významnost se přirozeně měří množstvím utracených peněz. Celou dobu jsme masírováni tvrzením, že to jak druhé máme rádi se pozná podle toho, jak hodnotné dary jim dáme. A tak se překotně nakupuje. Elektronika, která bude mít příští vánoce třetinovou cenu, věci předražené jako jsou značkové oděvy, či naprosto zbytečné, jako nejrůznější „pamětní“ předměty. Nakupovat se musí, protože nakupují všichni. A přeci by nikdo nechtěl před druhými vypadat, že je nemá rád. Nakupování je nekonečné. Vždycky je za co. A když není, tolik lidí vám přímo do kapes strká peníze. 20 000, 50 000 i mnohem víc. Dnes za to nic neplatíte. Ale pak to aspoň dvakrát zaplatíte. A za co že budete kupovat dárky příští rok? Že se staráte. Přece všichni věří v to, že brzy určitě zbohatnou.

V předvánočním shonu vám řve do ucha: „Narodil se Kristus pán…“ Vánoční pohoda být musí. Co na tom, že prodavači po několika měsících z toho šílí a jejich děti se diví, když dostanou výprask, když si pro vánoční náladu je doma zanotují taky.

24. prosincem vše utichá, aby v mnohem menší míře nastoupily novoroční slevy. Celkově však některým lidem zůstává pachuť ze způsobu oslavy narozenin toho, jehož jediný zaznamenaný násilný čin, bylo vyhnání obchodníků z chrámu. Nebo že by všichni slavili něco úplně jiného?

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, září 03, 2007

Potřebuje Česká Levice Svého Guntera Grasse?

„Já čekám, kdy se ti mladí lidé, kteří zrají životně, zkušenostně, politicky, kdy ti se naštvou. Ani ten člověk, kterého si zvolíte, neudělá nic, vaše stanovisko neprosadí. Oni nejsou schopni ani zakázat noční výkup kradených věcí, bazary, to je obsluha zlodějů… A co zajímá je, ty autory? Jsou lidé, kteří si myslí, že když napíšou, že se jim stalo to, co každému, zamilování, rozvod, že to už je román. Pendrek,“ pronesl Ludvík Vaculík již kdysi dávno předávno. Je ale zarážející, že by to člověk nepoznal.

Krize českých morálních autorit, můžeme-li se ve vztahu k současnému Česku o morálních autoritách vůbec bavit, je dnes vskutku žalostná. Pachtit se v vlhkém poli vztahů, rádoby bohémskému alkoholu a zaručeně „temných“ depresích, to oněm takzvaným umělcům jde nadmíru dobře - jako děti na písečku napadá mě - a pomalu se tak odcizují od společnosti, v níž nicméně spočívá veškerá energie k jejich životu. My se tedy jen můžeme ptát, jsou-li skutečně tak přízemní nebo drží-li se zpátky se z obyčejného pudu sebezáchovy. Při tom tradice politické angažovanosti stran umění má i u nás podobné tradice jako v dnes kulturně vyspělejším západě. Počínaje národním obrozením, pokračuje prvorepublikovou levicově zaměřenou avantgardou, válečným odbojem i protikomunistickým rebelantstvím Undergroundu, kdy jména jako Havel, Vaculík, Kryl skutečně byla více než jména, neboť jednotila, či rozdělovala lid, nicméně vždy nutila společnost k sebeuvědomění si své vlastní mizérie, což se samo je druh morální katarze.

Jenže kam tato jména zmizela? Čím to je, že dnes není jediného umělce, který by svým mítinkově-apelačním politickým zaměřením jednou za čtyři roky nebyl k smíchu? Nalézáme zde zajímavou paralelu s 48., neboť stejně jako Tiege, Nezval a jiní si zachovali svou „absolutní modernost“ tím, že na chvíli splynuli s proudem, aby se z něj posléze opět vyčlenili, ti dnešní jako by byli potupně do jednoho zprivatizováni, až se člověk diví, že ten Havel, který mluví o humanitárním bombardování, je ten samý Havel, který napsal Zahradní slavnost. Těm od pravice se jednoduše nasadily klapky na oči v podobě světského úspěchu, zatímco jejich levicovým kolegům se záměrně odňalo slovo, či po vzoru Ludvíka Vaculíka sami spíše mlčí a trpíce tiše přihlíží na komičnost stavu současného českého (zejména literárního) umění a jeho (ne)schopnosti reflektovat společnost. Jenže jak známo, literát beze slova je jako ryba bez vody: umře; zatímco tomu mlčícímu hrozí, že zuby stiskne tak silně, až se nenají a pozvolném rozkladu nakonec doprovodí svého předešlého kolegu.

Dnešní levici doslova chybí nějaký ten Günter Grass, který by na jednu stranu otevřeně dštil síru na rozprodej morálních hodnot (v kteréžto ideje osobně shledávám těžiště zrůdnosti jistého pána s knírkem a čestnými doktoráty) ale zároveň se nebál chytnout se i se svou domovskou organizací. Levici chybí člověk, který by dokázal zaujmout onu takzvaně uměleckou společnost, či spíše tu její část, která se za umělce považuje. Jenže bývají to právě tito umělci, které je nejvíce slyšet: umělec, či lépe řečeno takzvaný umělec, jako pouliční řváč. Jistě, budou to výkřiky bezduché a naivně zasněné, ale sami víme, že právě ony dlouho rezonují lebkou a pudí k diskuzi – to se jim musí nechat. Od smrti pana Dostála chybí inteligentní buřič. Ale kdo-ví, třebas jednou nějaký vyroste – za deset, za dvacet let, nechovám totiž iluze, že by dřívější titáni již dokázali procitnout.

poslal Winter

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk